C-17 Globemaster je drobeček přesně pro takové úkoly, jako je vozit vám jádro nad hlavou
Shutterstock.com
Program Janus
Jádro kdykoli a kdekoli. Pentagon testuje modulární reaktor, který se vejde do letadla
Americká ministerstva energetiky a obrany přepravila malý jaderný reaktor z Kalifornie do Utahu na palubě vojenského letounu C-17. Demonstrace má ukázat, že mikrojaderné reaktory lze rychle nasadit pro potřeby armády i civilní infrastruktury.
editor
Americká ministerstva energetiky a obrany uskutečnila demonstrativní přepravu malého jaderného reaktoru z Kalifornie do Utahu. Mikroreaktor společnosti Valar Atomics byl dopraven vojenským letounem C-17 na základnu Hill Air Force Base. Zařízení bylo přepraveno bez jaderného paliva.
Cílem je ověřit, že malé a mikroreaktory lze rychle přesunout a nasadit tam, kde je potřeba stabilní zdroj energie – například na vojenských základnách ohrožených výpadky sítě či kybernetickými útoky.
„Přibližuje nás to k nasazení jaderné energie tam, kde ji naši vojáci potřebují,“ uvedl náměstek ministra obrany Michael Duffey, který byl na palubě spolu s ministrem energetiky Chrisem Wrightem.
Demonstrace navazuje na program Janus spuštěný loni na podzim. Ten má ve spolupráci s Defense Innovation Unit zavádět pokročilé mikroreaktory na vojenských instalacích prostřednictvím komerčního modelu build-own-operate, tedy postav-vlastni-provozuj.
Jde o model partnerství mezi státním a soukromým sektorem, v němž komerční subjekt financuje, navrhne, postaví a trvale vlastní i provozuje zařízení nebo infrastrukturu.
Armáda chce využít milníkový systém podobný programům NASA a urychlit přechod od prototypů k sériově vyráběným reaktorům do 20 MW, schopným napájet základny, kritickou infrastrukturu či datová centra. Identifikováno bylo devět potenciálních lokalit včetně Fort Liberty či Fort Drum.
SMR (Small Modular Reactors aneb malé modulární reaktory) jsou kompaktní reaktory s výkonem do 300 MW na jednotku, vyráběné továrně a navržené pro rychlejší výstavbu a vyšší pasivní bezpečnost. Zastánci zdůrazňují nižší počáteční investice a flexibilitu. Kritici však upozorňují na ztrátu úspor z rozsahu oproti velkým reaktorům.
Ekonomika zůstává slabým místem. Zrušený projekt NuScale v Idahu odhadoval náklady přes 20 tisíc dolarů (přes 400 korun) na kilowatt, téměř dvojnásobek ceny projektu Vogtle v Georgii.
Odhadované vyrovnané náklady elektřiny u SMR se pohybují mezi 80 až 150 dolary (tedy více než tři tisíce korun) za MWh, zatímco velké reaktory se běžně uvádějí v pásmu 50 až 90 dolarů (necelých 1900 korun). Rozměrné solární elektrárny se globálně pohybují zhruba mezi 39 až 66 dolary za MWh, pevninské větrné mezi 48 až 75 dolary.
A co dopady?
Sporné jsou i environmentální otázky. Studie Stanfordu a University of British Columbia z roku 2022 uvádí, že některé návrhy SMR mohou produkovat více nízko- a středněaktivního odpadu na jednotku vyrobené energie než velké reaktory, a to kvůli nižšímu vyhoření paliva a vyšším ztrátám neutronů.
Řada pokročilých designů navíc počítá s palivem HALEU obohaceným téměř na 20 procent, což vyvolává obavy z šíření a závislosti na dodavatelských řetězcích.
Sektor zatím negeneruje významné příjmy a akcie některých firem jsou volatilní. Zda zvýšená poptávka po elektřině – například ze strany datových center a AI – pomůže mikrojaderným reaktorům překonat ekonomické překážky, ukážou až následující roky.
