Kryštof Míšek, hlavní ekonom Argos Capital
Argos Capital / Nano Banana / Shutterstock.com, koláž Hrot24
Zdroj americké výjimečnosti? Produktivita práce
Rozdíl mezi americkou a evropskou ekonomikou se může v příštích letech ještě prohloubit. Generativní umělá inteligence, robotizace a silný ekosystém rizikového kapitálu podle expertů vytvářejí podmínky pro další růst produktivity ve Spojených státech.
čtk
Americká ekonomika si letos vede poměrně slušně, navzdory různým geopolitickým výkyvům a tomu, že spotřebitelský sentiment zůstává na rekordně nízkých úrovních připomínajících recesi. Valuace amerických akcií se pak nacházejí dokonce na historicky vysokých úrovních. A to vše navzdory sílícím rozpočtovým deficitům (až 7 % v poměru k HDP) a s tím spojenému rostoucímu zadlužení. Proč se USA v porovnání s Evropou tak daří?
Historie ukazuje, že dlouhodobou prosperitu ekonomik neurčuje velikost fiskálních stimulů ani krátkodobý růst spotřeby. Rozhodující je produktivita, schopnost vytvářet větší objem produkce ze stejného množství práce a kapitálu. Vyšší produktivita nevzniká sama od sebe. Je výsledkem prostředí, které podporuje vznik nových technologií, jejich financování a rychlé zavádění do praxe. Právě zde mají Spojené státy dlouhodobě náskok. Právě v této oblasti Spojené státy po většinu posledních třiceti let výrazně převyšovaly ostatní vyspělé ekonomiky. USA dnes tvoří přibližně 60 % světového venture capital trhu (zdroj rizikových investic posouvající podnikání vpřed).
Zatímco Evropa čelila rigidnímu trhu práce, pomalejším inovacím a nižším investicím do rizikového kapitálu, americká ekonomika těžila z mimořádně silného propojení univerzitního výzkumu, soukromého kapitálu a technologických firem. Od roku 2000 rostla produktivita EU v průměru o 0,5 % ročně pomaleji než v USA. Výsledkem není pouze dominance společností jako Nvidia, Microsoft, Alphabet, Amazon nebo Meta. Tyto firmy představují vrchol mnohem širšího inovačního ekosystému, který Spojeným státům umožňuje rychleji komercializovat nové technologie než kterékoli jiné ekonomice světa.
Podle některých odborníků (Erik Brynjolfsson, Chadem Syverson) se právě nyní začíná naplno projevovat další vlna této technologické převahy. Generativní umělá inteligence, robotizace, autonomní systémy nebo genomika. Podle jejich názoru se první dopady již odrážejí v růstu produktivity práce (např. generativní AI zvýšila v jedné velké studii produktivitu pracovníků zákaznické podpory téměř o 14 %.), který by mohl během několika let dosáhnout hodnot, jaké americká ekonomika nezažila od devadesátých let. A právě zde leží jádro problému: využívání tradičních makroekonomických statistik může značně zaostávat za realitou skutečného ekonomického dění. Pokud se podobné efekty začnou šířit napříč ekonomikou, nemusí je oficiální statistiky zachytit okamžitě.
Standardní známé ukazatele vznikaly v době průmyslové ekonomiky, kdy převládala výroba hmotných statků. Současná ekonomika je však stále více založena na softwaru, datech, digitálních službách a nehmotném kapitálu. Řada ekonomů proto připouští, že oficiální statistiky mohou zachycovat změny produktivity se značným zpožděním. Tento problém není nový. Podobná situace nastala při rozšíření elektřiny, osobních počítačů i internetu, kdy se skutečné ekonomické přínosy začaly v makrodatech projevovat až po několika letech. Americká produktivita na odpracovanou hodinu vzrostla mezi lety 1995 a 2019 o 50 %, v eurozóně o 28 %. Pokud se očekávání ohledně umělé inteligence naplní a produktivita skutečně zrychlí podobně jako v 90. letech během internetové revoluce, mohou se rozdíly mezi USA a Evropou znovu výrazně prohloubit.
