Ursula von der Leyenová, předsedkyně Evropské komise
Shutterstock.com
Ursulino jaderné prozření bez omluvy, a hlavně bez vyvození důsledků pro klimatickou politiku
Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová na jaderném summitu ve Francii prohlásila, že odklon od jádra v některých zemích byl strategickou chybou. Slíbila podporu novým elektrárnám, zejména malým modulárním reaktorům. Ale jako pokání to moc nevypadalo, ač by to bylo zcela na místě. Jako členka vlády Angely Merkelové se na této strategické chybě podílela a nese za ní kus viny.
hlavní komentátor
Německý kancléř Friedrich Merz u zákazu jádra tenkrát nesvítil. Za poslední rok už vícekrát uznal, že zavření jaderek byla chyba, nicméně jejich znovuotevření prohlásil za nereálné, ačkoli experti ještě loni tvrdili, že minimálně pět bloků by šlo za přijatelných nákladů zprovoznit. Jenže místo toho se dál bourá a Merz nyní tvrdí, že návrat k jaderné energetice není politicky možný, přestože by ho osobně považoval za rozumný. Nic jiného mu nezbývá, když má ve vládní koalici ostře protijaderné sociální demokraty.
Německo jako dlouhá léta největší bojovník proti jaderné energetice v EU přitom vneslo ústup od jádra do evropské politiky a výrazně přispělo k zbytečnému uzavírání jadernýchelektráren v mnoha dalších zemích Evropy. Od roku 2011, kdy Němci rozhodli o ukončení jaderné energetiky v rámci své Energiewende do současnosti, se v Evropě uzavřelo 37 jaderných bloků. Převážně v Německu, Británii, Španělsku, Švédsku, Belgii. Francie uzavřela také několik reaktorů, nicméně nikoli z ideologických důvodů, ale pro ukončení životnosti. A třeba ve Španělsku i Belgii se mají zbývající reaktory uzavřít v příštích letech. Pokud by k této Německem vnucené politice nedošlo, emise evropské energetiky by byly dramaticky nižší, stejně jako faktury za elektřinu.
Zda se nyní po vyjádřeních von der Leyenové v Evropě něco podstatně změní je otázkou, na níž bude těžké hledat odpověď. Nové jaderné elektrárny jsou v přípravě pouze ve Francii, Velké Británii, v Polsku, Maďarsku a Česku. Je to do značné míry důsledek protijaderné politiky Bruselu. V rámci taxonomie EU přijaté v roce 2019, která bankám a pojišťovnám předepisuje, jaké technologie je možné výhodně financovat a pojišťovat je jádro spolu s plynem nyní zařazeno mezi dočasné zdroje, spolu se zemním plynem. To vyžaduje splnění přísných podmínek na provoz a hospodaření s odpadem a stavební povolení je možné získat jen do roku 2045. Každý blok potřebuje notifikaci od Evropské komise jejíž součástí je závazek provozovat zdroj tak, aby nevytlačoval větrníky a soláry z trhu. Jejich výroba má absolutní přednost před všemi dalšími zdroji, včetně jádra. Tato pravidla prodražují financování stavby a zvyšují budoucí výrobní cenu elektřiny a komplikujese tak návratnost investice.
Pokud by ono pozdní, a ne moc důkladné pokání Ursuly von der Leyen mělo být alespoň trochu efektivní, muselo by následovat odstranění všech těchto překážek a nejenom uvolnění unijních miliard na výzkum a vývoj jaderných technologií, tak jak předsedkyně Evropské komise slibuje. A muselo by to přijít hned, protože výstavba a její příprava je běh na dlouhou trať. Také vybudování dozorových orgánů a vyškolení lidí pro obsluhu se nezvládne ze dne na den, ani z roku na rok. Také jaderky, které jsou již připravené k výstavbě půjdou do provozu až v druhé polovině příští dekády.
Přitom spěch v uvolňování podmínek pro stavby nových jaderných bloků se nedají příliš čekat. Koalice, na níž stojí Evropská komise zahrnuje širokou zelenou a protijadernou levici. Nakonec i místopředkyně EK pro čistou a spravedlivou transformaci Teresa Ribera ze Španělska je letitou protijadernou aktivistkou.
Že se žádná úspěšná transformace evropské energetiky bez bezemisních jaderných elektráren nemůže reálně uskutečnit je těmto lidem hluboce věřícím ve větrníky a soláry nemožné vysvětlit, přestože zrovna ve Španělsku před rokem nastal obří blackout prokazatelně právě kvůli nedostatku připojených řiditelných zdrojů k síti.
