Útoky na ruské rafinerie ženou světové ceny nafty vzhůru
Shutterstock.com
Ukrajina vyřazuje ruské rafinerie. Nafta zdražuje po celém světě
Ukrajinské drony zasáhly během několika měsíců většinu velkých ruských rafinerií a stlačily zpracování ropy na nejnižší úroveň za více než dvacet let. Moskva kvůli nedostatku paliv zastavila vývoz nafty, leteckého petroleje i benzinu a začala hotová paliva dovážet. Výpadek jednoho z největších světových dodavatelů dieselu už zvedá rafinerské marže a velkoobchodní ceny v Evropě i Spojených státech.
šéfredaktor
Rusko patří mezi největší producenty ropy na světě. Přesto nyní omezuje prodej pohonných hmot, zakazuje jejich vývoz a dováží benzin ze zemí, kterým samo dodává surovou ropu.
Důvodem je soustavná ukrajinská kampaň proti ruským rafineriím. Dronové útoky už nezasahují pouze zařízení poblíž ukrajinské hranice, ale také závody hluboko ve vnitrozemí, které Moskva ještě před několika měsíci považovala za relativně bezpečné.
Objem ropy zpracovávané ruskými rafineriemi se na začátku července propadl podle údajů společnosti Energy Aspects na 3,91 milionu barelů denně. To je o více než 1,4 milionu barelů méně než loňský průměr a nejnižší hodnota od března 2005.
Dopad se už neomezuje na Rusko. Moskva 8. července zastavila vývoz nafty, čímž ze světového trhu zmizely dodávky jednoho z jeho největších exportérů. Evropské rafinerské marže vystoupaly na rekord a americké termínové kontrakty na diesel zaznamenaly nejprudší jednodenní růst za čtyři roky.
Drony zasáhly i největší rafinerii v zemi
Ukrajina podle dostupných odhadů zasáhla během přibližně sta dnů nejméně 24 ze 34 velkých ruských rafinerií. Některé závody čelily opakovaným útokům ještě před dokončením oprav.
Významný zlom přišel 6. července, kdy drony zasáhly Omskou rafinerii vzdálenou přibližně 2500 kilometrů od ukrajinské hranice. Závod je podle objemu zpracované ropy největší v Rusku a ještě na konci června patřil mezi poslední velká zařízení, která nebyla zasažena.
Útok poškodil jednu z hlavních destilačních jednotek a druhá musela být rovněž odstavena kvůli poškození podpůrné infrastruktury. Rafinerie následně přestala nabízet benzin a naftu na petrohradské komoditní burze.
Dříve byly vyřazeny nebo výrazně omezeny také závody v Saratově, Kiriši, Moskvě, Rjazani, Nižním Novgorodu, Syzrani, Volgogradu a Samaře.
Zvláště účinné jsou zásahy primárních destilačních jednotek. Právě v nich se surová ropa zahřívá a rozděluje na jednotlivé frakce, z nichž následně vzniká benzin, nafta, letecké palivo nebo topné oleje.
Poškozená jednotka může zastavit zpracování ropy v celé rafinerii, i když ostatní části závodu zůstanou stát nepoškozené.
Opravy nestačí držet tempo
Rafinerie jsou rozsáhlé průmyslové komplexy a úplně je zničit několika menšími drony není jednoduché. Ukrajinská strategie proto nespoléhá pouze na jeden rozhodující zásah.
Stejné podniky jsou napadány opakovaně. Opravenou jednotku tak může vyřadit další nálet ještě před návratem na plný výkon.
Za normálních okolností trvá rozsáhlejší odstávka rafinerie týdny až měsíce. Rusko současně čelí sankcím, které komplikují dovoz specializovaných zařízení a náhradních dílů používaných v technologiích západního původu.
Problémem není pouze poškození samotných výrobních jednotek. Útoky zasahují zásobníky, čerpací stanice, potrubí, železniční uzly a další infrastrukturu nutnou k dopravě ropy do závodu a hotového paliva k zákazníkům.
Když je mimo provoz několik rafinerií v různých částech země zároveň, nelze jejich produkci jednoduše nahradit přesměrováním dodávek odjinud.
Z burzy zmizelo palivo
Rusko přestalo zveřejňovat velkou část podrobných údajů o zpracování ropy. Rozsah problému je ale viditelný v obchodování na Petrohradské mezinárodní komoditní burze.
Denní prodej benzinu a nafty se během prvního čtvrtletí pohyboval přibližně mezi 118 tisíci a 150 tisíci tunami. V červnu klesl na zhruba 80 tisíc tun denně, meziročně o 38 procent.
Průměrné ceny přitom vzrostly o 37 procent.
Po útocích na moskevskou rafinerii se její denní nabídka na burze podle analýzy Meduzy propadla z přibližně 4400 na 400 tun. Dodávky z rafinerie Kiriši klesly asi o 80 procent, ze závodů v Samaře přibližně o dvě třetiny.
Rusko vyrobilo v červnu zhruba 90 tisíc tun benzinu denně, zatímco letní spotřeba dosahuje nejméně 110 tisíc tun. Jiné odhady uvádějí, že produkce pokrývala pouze přibližně 65 procent sezonní poptávky.
Ropná velmoc začala paliva dovážet
Moskva nejprve reagovala zákazem vývozu benzinu, který zavedla v dubnu. Od začátku června přidala omezení exportu leteckého paliva a 8. července zastavila také vývoz nafty.
Zákaz dieselu se vztahuje i na velké ropné společnosti, které zpracovávají vlastní surovinu. Předchozí pravidla jim v některých případech umožňovala pokračovat v zahraničním prodeji.
Cílem je přesměrovat co největší množství paliva na domácí trh. Rusko však současně začalo hotové produkty dovážet.
Z Indie mělo dorazit nejméně 60 tisíc tun benzinu. Dodávky z Běloruska dosáhly během prvních 25 červnových dnů 141 tisíc tun, přibližně 2,4násobku celého květnového objemu.
Rusko podle Reuters hledalo možnost dovážet až 400 tisíc tun benzinu měsíčně.
Vznikla tak neobvyklá obchodní smyčka: Rusko vyváží surovou ropu například do Indie, tamní rafinerie ji zpracují a část hotového paliva prodají zpět do Ruska.
Na čerpacích stanicích se čeká celé hodiny
Nedostatek paliv se projevil v desítkách ruských regionů. Některé čerpací stanice omezily množství benzinu na jednoho zákazníka, zakázaly tankování do kanystrů nebo vyhradily zásoby pouze pro záchranné složky a státní vozidla.
V některých lokalitách lidé čekali na natankování celé hodiny a výjimečně i déle než jeden den.
Největší problém mají nezávislé čerpací stanice bez vlastního rafinerského nebo distribučního zázemí. Ty jsou odkázány na nákupy paliv na burze, kde nabídka prudce klesla a ceny vzrostly.
Velké skupiny jako Rosněfť, Lukoil nebo Gazprom Něfť mohou přednostně zásobovat vlastní sítě.
Ruská vláda jejich pozici ještě posílila, když snížila povinný podíl benzinu nabízeného přes burzu z patnácti na deset procent. Nezávislí prodejci tak soutěží o ještě menší objem.
Spotřebitelské ceny benzinu v Rusku vzrostly během června téměř o sedm procent a meziročně přibližně o pětinu. Cena nafty se meziměsíčně zvýšila o více než sedm procent.
Diesel byl ruskou pojistkou
Rusko mělo dlouhodobě mnohem větší přebytek nafty než benzinu.
V roce 2024 vyrobilo přibližně 81,6 milionu tun dieselu, zatímco domácí poptávka dosahovala asi 51 milionů tun. Přebytek umožňoval chránit domácí trh a současně udržovat významný export.
U benzinu byla rezerva podstatně menší. Produkce činila zhruba 41 milionů tun a domácí spotřeba kolem 36 milionů tun.
Právě proto Moskva dokázala vývoz nafty držet déle než export benzinu. Jakmile ale souběžné odstávky rafinerií odstranily také dieselový přebytek, vláda musela zahraniční prodej zastavit.
Rusko bylo před zákazem druhým největším vývozcem nafty na světě. Po evropském embargu přesměrovalo většinu dodávek do Turecka, Brazílie, severní Afriky, na Blízký východ a do dalších států.
Ty nyní musejí hledat náhradní barely.
Evropa ruskou naftu nekupuje, přesto zdraží
Evropská unie zakázala přímý dovoz většiny ruských ropných produktů už v únoru 2023. Ruský zákaz vývozu proto neznamená, že by českým nebo německým čerpacím stanicím náhle přestaly přijíždět cisterny z Ruska.
Diesel má ale globální cenu.
Turecko, Brazílie nebo severoafrické země nyní soutěží o dodávky z amerických, indických a blízkovýchodních rafinerií. Jde o stejné zdroje, které zásobují také evropský trh nebo nahrazují výpadky dodávek z Perského zálivu.
Evropské rafinerské marže na naftu po oznámení ruského zákazu překročily 60 dolarů za barel a dosáhly rekordní úrovně.
Ve Spojených státech vzrostly futures na nízkosirnou naftu během jediného dne o 11,6 procenta. Šlo o největší jednodenní pohyb od března 2022.
Vyšší velkoobchodní cena se nemusí okamžitě a ve stejné míře projevit na každé čerpací stanici. Postupně ale může zdražit silniční dopravu, zemědělské práce, stavebnictví a logistiku.
Dopravci navíc často přenášejí růst cen nafty na zákazníky prostřednictvím palivových příplatků. Dieselový šok se tak může promítnout do cen potravin a dalšího zboží.
Více ropy, méně paliv
Rusko může na ztrátu rafinerského výkonu reagovat zvýšením exportu surové ropy, kterou doma nedokáže zpracovat.
To vytváří na trhu zdánlivý paradox. Nabídka ropy může zůstat dostatečná, nebo dokonce růst, zatímco benzinu a nafty bude nedostatek.
Cena ropy proto nemusí plně odrážet problémy na trhu hotových paliv. Rozhodující jsou rafinerské kapacity a schopnost dostat správný produkt ve správný čas do konkrétního regionu.
Svět přitom už před ruským zákazem čelil omezením rafinerské produkce a nejistotě kolem dodávek z Blízkého východu.
Náhlé stažení ruského dieselu proto zasáhlo trh, který měl jen malou rezervu.
Vojenský zásah s globálním ekonomickým účinkem
Ukrajinské útoky sledují několik cílů současně. Omezují příjmy ruského energetického sektoru, zvyšují náklady státu, komplikují zásobování armády a přenášejí část následků války do každodenního života ruských obyvatel.
Rafinerie jsou pro tento účel vhodným cílem. Jsou rozsáhlé, obtížně chránitelné a obsahují citlivé jednotky, jejichž oprava může trvat týdny.
Útoky však současně působí daleko za hranicemi Ruska a Ukrajiny. Každá chybějící tuna ruské nafty zvyšuje konkurenci o paliva vyrobená jinde.
Rusko pravděpodobně dokáže část poškozené kapacity postupně obnovit. Nejisté je, zda bude schopné vrátit se k dřívější pověsti spolehlivého exportéra.
Zahraniční odběratelé už nyní hledají nové dodavatele a mění logistické trasy. Ukrajinské drony tak nezasahují pouze jednotlivé rafinerie. Přepisují také obchodní mapu světového trhu s palivy.
