Bojiště na Ukrajině po čtyřech letech formují drony a umělá inteligence
Zdroj: archiv David Kubiš / Shutterstock.com, koláž hrot 24
„Na povrchu probíhá válka strojů. Poslední čtyři roky změnily bojiště,“ říká David Kubiš ze Cyber Drone Solutions
24. února uplynuly čtyři roky od chvíle, kdy se Evropa probudila do války, kterou si málokdo dokázal představit. Tehdy svět sledoval nekonečné kolony tanků směřujících na Kyjev. Dnes je realita bojiště k nepoznání. „Kdo nepochopí, že inovační cyklus se zkrátil z let na týdny, na moderním bojišti nepřežije,“ říká David Kubiš, Sales Director společnosti Cyber Drone Solutions (CDS).
šéfredaktor
Tento týden to jsou čtyři roky od začátku invaze. Kdybyste měl porovnat bojiště z 24. února 2022 a to dnešní, v čem je ten nejzásadnější rozdíl?
Rozdíl je obrovský. Rok 2022 byl v mnoha ohledech ještě „analogovou“ válkou s digitálními prvky, rozhodovalo dělostřelectvo a masa pancíře. Na začátku roku 2026 je bojiště definováno bezpilotními prostředky a nástupem umělé inteligence přímo v první linii.
Zatímco dříve stačilo k vyřazení dronu vyrušit signál, dnes nastupuje „last-mile AI“. Dron dostane od operátora jen přibližný cíl a poslední stovky metrů už letí zcela autonomně pomocí strojového vidění. Žádné rušení ho nezastaví. To jsme před čtyřmi lety viděli jen ve sci-fi filmech.
Co to znamená pro vojáka v zákopu? Má se po čtyřech letech rychlého vývoje technologií ještě kam schovat?
Vzniklo to transparentní bojiště. Díky senzorům a neustálému monitoringu je dnes téměř nemožné zůstat v utajení. Cokoliv se na povrchu pohne, od jednotlivého vojáka po zásobovací vozidlo, je okamžitě detekováno. Výsledkem je, že pěchota se v podstatě stahuje pod zem, do hlubokých krytů a tunelů. Na povrchu probíhá válka strojů. Vidíme masivní nástup UGV – pozemních bezpilotních platforem. Ty dnes dělají tu nejšpinavější a nejnebezpečnější práci: dovážejí munici, evakuují raněné pod palbou nebo těží terén. Pro lidského vojáka je dnes pobyt na otevřeném prostranství bez krytí sofistikovaného elektronického boje v podstatě zárukou smrti.
Mluvíte o nadvládě strojů, ale co tedy dnes o výsledku operací skutečně rozhoduje? Jsou to stále počty, nebo už jen technologie?
Vítězí ten, kdo umí během dnů až týdnů měnit taktiku, firmware a software podle toho, co zrovna funguje proti rušení a protivzdušné obraně. Nejde o to mít „víc železa“, ale mít rychlejší zpětnou vazbu z bojiště a schopnost okamžitě zlepšovat slabiny, jako je navigace, autonomní režimy nebo rozpoznávání cílů.
Kyjev chce miliardovou půjčku EU využít na drony. „85 procent úderů vedou bezpilotní systémy“
Kdo tento cyklus nezvládá, zůstává s drahou technikou, která je v nové situaci najednou nepoužitelná. Inovační cyklus se zrychlil tak neuvěřitelně, že co fungovalo v pondělí, může být v pátek kvůli novému typu nepřátelského rušení nepoužitelné. A pak je tu ekonomická stránka věci. Když FPV dron za 500 dolarů zničí techniku za miliony, celá dosavadní matematika války se hroutí. Vyhrává ten, kdo dokáže v milionech kusů vyrábět levné a chytré systémy, ne ten, kdo čeká pět let na dodávku jedné drahé stíhačky.
Jak tato „dronová revoluce“ za čtyři roky války ovlivnila bezpečnost v celé Evropě? Jsme po těch zkušenostech z Ukrajiny připraveni?
Ukrajina byla a je laboratoří moderní války. Ukrajinské výsledky přepisují vojenské doktríny po celém světě. V Evropě konečně začínáme chápat, že nutně potřebujeme vlastní, suverénní dodavatelské řetězce. Nemůžeme se spoléhat na komponenty z Číny, které mohou být kdykoliv vypnuty nebo dálkově sledovány.
Na východním křídle Evropy budujeme „dronové zdi“ na hranicích, investujeme miliardy do laserových a mikrovlnných zbraní schopných drony sestřelovat. Ale stále jsme v porovnání s realitou fronty pomalí. Zatímco na Ukrajině se vyrábí miliony dronů ročně v polních podmínkách, evropská byrokracie se stále hádá o certifikaci šroubků.
Ukrajinské drony zničí 80 % cílů, válka se mění v brutální „počítačovou hru“
Vaše společnost CDS se specializuje na propojování a integraci těchto systémů do funkčních celků. Kam se to celé bude posouvat dál?
Směřujeme k době, kdy budou drony, pozemní roboti a senzory propojené do jedné sítě a budou spolupracovat téměř automaticky. Už to nebude vztah jeden operátor a jeden dron. Budou to sítě strojů ve vzduchu, na zemi i na vodě, které spolu komunikují a kooperují v reálném čase bez lidského zásahu. Jeden robot najde cíl, druhý ho zanalyzuje a třetí provede eliminaci – a celé to začne fungovat jako jeden propojený systém.
V praxi to může vypadat tak, že pozemní UGV drží pozici u kritického bodu a nese rušičku nebo senzory, zatímco létací drony nad ním krouží a dávají přehled z výšky. Radar nebo jiný senzor zachytí pohyb či přilétající objekt a okamžitě sdílí informaci do sítě, takže nejbližší stroj dostane úkol bez zdržení. UAV cíl ověří kamerou, UGV se přesune do krytého místa a připraví zásah, případně bezpečně doveze munici nebo odveze raněného. A i když je spojení rušené, systém se umí chovat autonomně a pokračovat v činnosti bez neustálého kontaktu s centrálou.
Můžete to podložit konkrétními daty? Jak moc se ta dynamika za ty čtyři roky změnila v číslech?
Data jsou neúprosná a ukazují veliké tempo růstu. Pokud se podíváte na ukrajinskou produkci, v roce 2022 to byly jednotky tisíc kusů, dnes se bavíme o kapacitách kolem 4 milionů dronů ročně. Podle posledních analýz jsou drony dnes zodpovědné za více než 80 procent všech úspěšně zničených cílů na frontě. A co se týče pozemních robotů (UGV), jejich nasazení vzrostlo z nuly na desítky tisíc kusů během pouhých dvou let. Tohle není evoluce, to je totální transformace vojenství v přímém přenosu. Kdo se nepřizpůsobí teď, už to nikdy nedožene.
