Tomáš Novák, magazín Hrot

Rodina Kojetínových klade důraz na šetrné hospodaření, pohodu zvířat a co nejkratší cestu od produkce k zákazníkovi. Vedle prodeje ze dvora dodává své výrobky do obchodů, restaurací a škol.

Tomáš Novák, magazín Hrot

Tým snů

Tým, co nikdy nespí. Farma Struhy

Na farmě se pracovní den neřídí pracovní dobou. Krávy je potřeba podojit každý den, telata nakrmit bez ohledu na víkend a mlékárna běží takřka nepřetržitě. Rodina Kojetínových to dobře ví. Jejich Farma Struhy funguje čtyřiadvacet hodin denně sedm dní v týdnu. A právě na tom se ukazuje, jak důležité je, že za projektem stojí sehraný rodinný tým.

Galerie (2)

„Jsme rodinná farma, týmem je rodina. Tím pádem spolu fungujeme už poměrně dlouho,“ říká s nadsázkou Tomáš Kojetín. S rodiči začal hospodařit před patnácti lety, ještě jako student. Do roku 2017 zároveň pracoval jako veterinární technik. Postupně se do fungování farmy zapojila i jeho manželka Denisa. Z původně rodinného hospodářství vyrostl projekt, který dnes zaměstnává přibližně třicet lidí a patří mezi nejrespektovanější ekologické farmy v Česku.

To, že jejich spolupráce skutečně funguje, si Kojetínovi uvědomili především ve chvílích, kdy bylo nejhůř. „To, co člověka opravdu prověří, jsou nejtěžší okamžiky. Tehdy poznáte, jestli tlak ustojíte, nebo ne.“ Začátky podle nich nebyly jednoduché ani v zemědělství, ani při budování vlastní mlékárny. „Nebýt jako rodina na sobě a místě závislí, dávno bychom skončili.“

Dnes má každý člen rodiny jasně vymezenou odpovědnost. (Maminka) Jindřiška Kojetínová řídí provoz mlékárny, výrobu, pracovní postupy, veterinární dokumentaci a zároveň se stará o telátka. (Otec) Aleš Kojetín má na starosti objednávky, fakturaci, plánování rozvozů, expedici a komunikaci se zákazníky. Tomáš zajišťuje péči o zvířata, polní práce, technologie na farmě i v mlékárně, vývoj nových výrobků a komunikaci s partnery. Manželka Denisa Kojetínová se vedle péče o dva malé syny věnuje zemědělské administrativě. „A té bohužel stále přibývá,“ poznamenává rodina.

Přestože má každý svou oblast, práce je ve skutečnosti mnohem méně oddělená, než by se mohlo zdát. „Mlékárna i farma běží nonstop, nejde to vypnout, musíte být neustále ve střehu a počítat s tím, že se něco pokazí, když to nejmíň potřebujete.“ Na farmě tak není výjimkou, že se během jediného dne řeší technická porucha, veterinární problém, změna ve výrobě i obchodní záležitosti.

Společné hodnoty shrnují jednoduše: udržitelnost, rodina a snaha dosáhnout nejlepšího možného výsledku. Ekologické hospodaření nevnímají jako marketingový koncept, ale jako způsob života. „Bereme to jako životní filozofii. Pohled na nejudržitelnější systém fungování obecně. Win-win soužití člověka a planety. Všechno začíná a končí v půdě, úplně všechno,“ říká Tomáš.

Stejným způsobem popisují ideu celé farmy. „Fungovat v co nejvíce uzavřeném cyklu, tvořit výjimečný projekt, který dělá radost jak nám, tak lidem, kteří si náš produkt kupují. Budování hodnot pro další generace,“ doplňuje Denisa. Farma Struhy tak spojuje pěstování krmiva, péči o zvířata i vlastní zpracování mléka do jednoho propojeného celku.

Práce rodiny Kojetínových nezůstává bez odezvy. Farma Struhy letos získala ocenění Ekofarma roku. „Moc nás potěšilo, že naše společná práce je vidět. Je vnímaná jako něco, co má opravdovou hodnotu.“ Ocenění pro ně znamená potvrzení, že dlouholetá práce a každodenní úsilí mají smysl.

Velkou radost jim přinesla také zpráva, že jejich sýr, podávaný jako vyhlášený smažený v Lokálu, se dostal mezi stovku nejlepších sýrových jídel světa podle TasteAtlasu. Reakce byla stručná, ale výstižná: „Naprostý údiv.“ Na úspěchu se podle farmářů podíleli nejen lidé z Farmy Struhy, ale i tým Ambiente. „Je to projekt plný vzájemného respektu, pochopení a ochoty pracovat jinak, než je standardní.“

Na rodinném podnikání je podle Kojetínových nejtěžší vždy dospět ke shodě. Naopak největší odměnou jsou konkrétní výsledky vlastní práce. „Nejpříjemnější je dívat se na svou práci, která je vidět. Nebo která něco změní, ovlivní vše kolem vás.“

Omluva

V tištěné verzi magazínu Hrot došlo u paní Jindřišky Kojetínové k záměně jména. Za chybu se redakce omlouvá.