Petr Fučík vyměnil právnickou praxi v Praze za vinařství v Mikulově a postupně se vrátil k rodinné tradici, která v jeho životě hrála roli od dětství. Z původně jednoduchého návratu na Moravu vznikl komplexní projekt propojující výrobu vína, hotel i restauraci.

Vinařství pro něj ale není romantický únik, spíš každodenní zkouška trpělivosti a rozhodování pod tlakem přírody. Vinice, počasí i sklizeň nefungují podle plánu a investice se vrací až po letech, což výrazně mění pohled na podnikání.

Současné Vinařství Fučík stojí na kombinaci řemesla, dlouhého investičního cyklu a zážitkového byznysu, zdůrazňuje v rozhovoru pro Hrot.

Mikulov se pro něj stal nejen domovem, ale i značkou, která přitahuje návštěvníky a zároveň klade vysoké nároky na kvalitu i autenticitu.

Vyměnil jste advokátní sako za holínky a Prahu za Mikulov. Kdy jste si poprvé reálně řekl, že tohle není jen romantická myšlenka, ale skutečný životní restart?

Když jsem přišel do vinice v šest ráno a vyháněl z ní stádo srnek, které se páslo na právě dozrávajících hroznech. V advokacii máte většinu věcí celou dobu pod kontrolou, ve vinařství vás každý den prověřuje a překvapuje příroda. Neplatí, co si naplánujete. To byla velká změna.

Když se dnes podíváte na své vinařství po deseti letech práce – je to spíš splněný sen, nebo každodenní boj s realitou, počasím a vínem?

Je to obojí. Kdyby mi někdo před deseti lety řekl, že ve Vinařství Fučík budeme dělat padesát tisíc lahví ročně a mít spoustu zlatých medailí ze soutěží po celém světě, Hotel Ryzlink bude čtyřhvězdičkový a plný života a Restaurace Ryzlink bude oceněna čepicí Gault&Millau, nevěřil bych mu. To, co se nám za deset let podařilo vybudovat, je více než splněný sen.

Ale současně je to samozřejmě tvrdě odpracovaný sen. Málokdo si ale uvědomuje, že víno je produkt s prakticky s nejdelším vázáním kapitálu.

Kulturní lovebrandKulturní lovebrand

Nový cirkus není jen akrobacie. Nejdřív musí přijít silný příběh, říká Rosťa Novák z La Putyky

Rok pěstuji hrozny na vinici s každodenní obavou, co mi počasí vyvede, další rok se starám o víno ve sklepě, aby bylo co nejlepší – a opět jsem zde závislý na přírodě. Poté nechám víno uležet a teprve poté mohu víno začít prodávat.

Mezi investicí a výnosem uplynou tři roky. To vyžaduje nejen trpělivost vinaře, ale i disciplínu podnikatele.

Vinařství stojí častokrát na rozhodnutích, která se nedají vzít zpět – sklizeň, práce ve sklepě, zásahy do vína. Kdy jste se naposledy musel rozhodnout „na hraně“ a až zpětně se ukázalo, jak zásadní to bylo?

Ve vinařství jsou rozhodnutí „na hraně“ po celý rok, ale asi nejvíce v období vinobraní. Celý rok se o vinohrady staráte a toužíte dostat do sklepa ten nejlepší hrozen.

Většinu roku neprší, je sucho – a samozřejmě nejvíce začne pršet v období vinobraní, kdy to naopak nechcete. A proto každý den ráno po budíčku můj první pohled směřuje na předpověď počasí.

Pokud není příznivá, zvažujete, zda sklidit dřív zdravý hrozen, ale přijít o část jeho potenciálu, nebo počkat, ale riskovat zdravotní stav hroznů

Ale příroda Vás někdy překvapí. Vloni jsme se rozhodli posbírat Ryzlink rýnský z trati Šibeniční vrch dříve než obvykle, protože jsem se báli, abychom ho posbírali zdravé.

K našemu překvapení ale nakonec z těchto hroznů vzniklo fantastické víno moselského stylu s „křupavou“ kyselinkou, které jsem vždy toužil vyrobit – moselské rýňáky totiž miluji –, takže i příští rok budeme hrozny z tohoto vinohradu sbírat dříve .

To je to, co na vinařství miluji, stále je co objevovat. Každý rok a každé vinobraní je nová výzva.

Mikulov a Pálava jsou dnes téměř „značka sama o sobě“. Pomáhá vám tahle lokalita víc v byznysu, nebo je to závazek, který vás nutí držet kvalitu?

Obojí. Mikulov je dnes jeden z nejsilnějších vinařských brandů v České republice. To je obrovská výhoda. Lidé sem jezdí, protože chtějí zažít Pálavu, vinohrady a atmosféru jižní Moravy.

A abych řekl pravdu, vinařství bych ani v jiném městě nikdy nebudoval. Jsem Mikulovák, vyrůstal jsem tady a mám k tomuto městu silný vztah.

Samozřejmě je to i závazek. Ale závazek držet co nejvyšší kvalitu mám i bez spojení s Mikulovem. Mimochodem to je důvod, proč jsem do názvu vinařství dal své jméno.

Aktuálně je spíše trend pojmenovávat vinařství po různých místech, ale já se chtěl za svá vína a jejich kvalitu zaručit svým jménem.

Často se říká, že víno je kombinace řemesla a emocí. Kdy jste naposledy ochutnal víno a řekl si: „Ano, přesně tohle je ten příběh, který chceme vyprávět“?

Nedávno při degustaci našeho nového ročníku 2025. Není to ročník, který by ohromoval plností nebo opulentností vín. Ale vína mají krásnou přírodní kyselinu a hlavně je z nich cítit Mikulov, Pálava, vápenec, terroir našich vinic. A to je pro mne u vína nejvíc. Když se toto podaří, víno přestává být produktem a stává se příběhem.

Vinařství dnes není jen o samotném víně, ale i o zážitku – hotel, restaurace, wellness. Kde podle vás končí vinař a začíná „zážitkový byznys“?

Myslím, že dnes už ta hranice prakticky neexistuje. Když jsem kupoval před deseti lety v Mikulově starý statek, chtěl jsem vybudovat vinařství.

Vůbec jsem netoužil mít hotel, a už vůbec ne restauraci. Historky mých přátel, kteří provozovali restauraci, mne dostatečně odrazovaly.

Byznys s hudbouByznys s hudbou

Na jejich piano hrají Taylor Swift i Billie Eilish. V Hradci chceme novou „čtvrť Petrof“, říká šéfka firmy

Ale areál našeho vinařství má neuvěřitelnou polohu na úpatí Svatého kopečku, dominanty Mikulova. A silnou pozitivní energii, kterou ucítíte ihned, jakmile k nám přijedete.

Proto postupně vznikl Hotel Ryzlink, Restaurace Ryzlink a vinné wellness. A rozhodně nelituji, protože dnes zákazníci chtějí komplexní zážitek. A my jsme jim schopni jim ho poskytnout, ukázat jim komplexní svět vína.

Ve vaší restauraci Ryzlink dnes tvoří mladá šéfkuchařka moderní gastronomii. Jak těžké je propojit svět špičkového vína a moderní kuchyně, aby si navzájem nekonkurovaly, ale podporovaly se?

Špičkové víno a moderní kuchyně stojí na stejném základě - respektu ke kvalitní a lokální surovině. A fantasticky se doplňují. Mám radost, že pod vedením šéfkuchařky Kamily Král vznikla v Restauraci Ryzlink kuchyně, která není podřízená či nadřízena vínu, ale vede s ním dialog.

Kamila využívá všechny aspekty procesu výroby vína – listy révy, hrozny, mošt, kvasnice a samozřejmě i samotné víno do svých jídel.

Pro nás je pak již lehké napárovat ideální víno k jejím jídlům. Host si od nás neodnáší vzpomínku na jedno konkrétní jídlo nebo jednu konkrétní lahev, ale na harmonii celého zážitku

Získání čepičky prestižního gastronomického průvodce Gault&Millau je velký úspěch. Co to udělalo s vaší restaurací – změnilo to spíš klientelu, nebo ambice celého projektu?

Určitě nám to přineslo větší pozornost zákazníků. Za to jsme velmi vděční. Restaurace Ryzlink získala 12 bodů a jednu čepičku Gault&Millau, stala se nejlepší restaurací na Mikulovsku a zařadila se se mezi nejlépe hodnocené podniky na Jižní Moravě.

Ale upřímně, největší dopad to mělo dovnitř týmu. Potvrdilo nám to, že cesta založená na lokálních surovinách, poctivém řemesle a odvaze dělat věci po svém má smysl. V tom chceme pokračovat.

Vinařství je extrémně závislé na přírodě. Když přijdou špatné roky, přemýšlíte spíš jako vinař, nebo jako podnikatel, který musí „hlídat čísla“?

Určitě převažuje vinař. Ostatně jsem si z vinařství za oněch deset let neodnesl ani korunu. Všechen zisk šel do dalších zlepšení a inovací. Ale samozřejmě čísla hlídám, aby to dávalo smysl. Bez ekonomické disciplíny nepřežije ani nejlepší vinař.

V posledních letech se hodně řeší, že mladá generace pije méně alkoholu. Cítíte to už i na víně, nebo se spíš mění jen způsob, jakým lidé víno konzumují?

Ano, spotřeba vína dle statistik klesá. Změnil se způsob konzumace. Lidé pijí méně, ale vybírají pečlivěji. Hledají kvalitu, autenticitu a zážitek.

RozhovoryRozhovory

Svět pije nejméně vína za 60 let. Budoucnost je v kvalitě, značce a lehčích vínech, říká Miroslav Majer ze ZWG.WINE

Pro mne je to vlastně dobrá zpráva. Vinařství jsem budoval na principu, že kvalita je pro mne více než kvantita. A díky špičkovému hotelu, restauraci a wellness jsme schopni našim zákazníkům dopřát komplexní zážitek, který hledají. I proto většinu našeho vína jsme schopni prodat přímo u nás ve vinařství.

Do vína dnes investují i velcí hráči – od fondů po miliardáře jako Patrik Tkáč. Není víno v určitém segmentu už spíš investiční aktivum než nápoj?

U některých světových ikon určitě ano, v České republice si myslím, že je zatím investice do vinařství spíše pasivum, pořád jsme z pohledu světa neznámá vinařský země.

Když se podíváte dopředu: je vaším cílem „jen“ dělat kvalitní víno, nebo z Mikulova vybudovat místo, které bude mít přesah i mimo vinařský svět – skoro jako malý „lifestyle resort“?

Původním cílem byla péče o vinohrady a výroba vína v Mikulově, ale postupně se to vyvíjelo a nakonec jsme vybudovali místo, kde se propojuje víno, gastronomie, ubytování, krajina a lidská setkání. Místo, kde host odjíždí s pocitem, že zažil něco autentického.

Pořád se snažíme Vinařství Fučík, Hotel Ryzlink i Restauraci Ryzlink vylepšovat. Ale nechci, aby se z něho stal resort ve smyslu luxusního komplexu. Chci, aby si toto místo zachovalo svou energii, autenticitu a duši.

Ostatně se dlouhodobě profilujeme jako „místo, kde se rodí zážitky“, propojující víno, gastronomii a pohostinnost. Naším cílem je, aby si naši zákazníci při vyslovení jména Vinařství Fučík vybavili nejen víno, ale i zážitek.