Zájem o technické obory v Česku klesá, mohly by ho probudit počítačové hry jako ENGU
Zdroj: Bohemia Interactive
Vzdělávání
Česku zoufale chybí technici. Školy selhávají, zachránit je může herní průmysl
Česko potřebuje techniky, děti ale spíš míří jinam. Debata expertů ukazuje, že problém není v zájmu mladých o tyto obory, ale v tom, jak školy techniku učí – a že řešení možná leží blíž hernímu průmyslu než školním osnovám.
Redaktor
Zájem o technické obory v Česku klesá už roky, přestože ekonomika potřebuje, aby tomu bylo přesně naopak. Kulatý stůl o digitalizaci a vzdělávání v Praze jen potvrdil to, co se ví: systém nefunguje tak, jak by měl. A řešení zatím připomínají spíš mozaiku dílčích projektů než ucelenou strategii.
Čísla jsou přitom poměrně výmluvná. Podle dat ministerstva školství klesl počet studentů technických směrů od roku 2009 zhruba o 43 procent.
Zároveň platí, že právě zmíněné obory tvoří páteř ekonomiky – například automobilový průmysl se podílí zhruba devíti procenty na HDP.
„Škoda pořádá programy, jež se zabývají technologickou gramotností. Přibližně 17 procent ze zúčastněných dále zvažuje studium technických oborů,“ vysvětluje Veronika Teplá ze Škoda Auto, jak se snaží technické obory propagovat.
Problém s uplatněním tedy nespočívá v tom, že by o absolventy daných studijních směrů nebyl zájem. Naopak je o ně zájem velký, jenže je jich málo – a nestačí tak pokrývat poptávku firem.
Dílny zmizely, motivace taky
„Na jedno zaniklé pracovní místo dnes vzniká až dvě a půl nového. Problém je, že školy zatím nedokážou připravit dostatek lidí, kteří by tato místa mohli obsadit,“ zaznělo během diskuse od zmocněnec pro technické kompetence a vzdělávání na MPO Tomáše Hambergera s odkazem na data ministerstva průmyslu.
Jedním z důvodů je podle účastníků útlum praktické výuky. Z praktických činností se po roce 2004 stala dobrovolná věc. Většina škol si to vyložila tak, že je učit nemusí. Dílny se často rušily, zaznělo také na semináři.
Dnes se stát snaží technickou výuku vracet alespoň na druhý stupeň základních škol. Jenže bez vybavení, metodiky a vyškolených učitelů to zatím působí spíš jako návrat na papíře než ve třídách.
Bohemia Interactive: hry nejsou problém, ale nástroj
Do debaty výrazně vstoupilo i studio Bohemia Interactive, které ukazuje jiný přístup: místo nucení dětí k technice využít to, co už je baví.
„Hra nemá být prostředek, díky kterému získají rodiče pár hodin volna. Důležité je, aby s dětmi hráli a mluvili o tom, co se v ní děje,“ říká Zdeněk Kvasnica, který stojí za projektem ENGU, což je inovativní česká vzdělávací platforma pro děti, školy i rodiny, a vývojem hry Cosmo Tales.
Ta je pro změnu zaměřená na finanční gramotnost pro děti a jejím hlavním partnerem je Česká spořitelna, která zároveň připravuje doprovodnou mobilní hru přímo ve své aplikaci George, také zaměřenou na finanční gramotnost.
Kvasnica proto zdůrazňuje, že hry zdaleka nejsou jen zábava, ale komplexní prostředí, kde se děti učí řešit problémy, pracovat se systémem nebo iterovat řešení. Jinými slovy: získávají přesně ty dovednosti, které technické obory potřebují.
Hry fungují. Škola zatím méně
Na Kvasnicu navázal i Lukáš Kolek ze studia Charles Games, jež má za sebou tituly jako Playing Kafka nebo Attentat 1942.
„Hry jsou extrémně široká kategorie. Nelze je brát jako celek. Ale když jsou dobře navržené, děti si z nich odnášejí znalosti déle než z klasické výuky,“ říká.
To je zároveň nepříjemná zpráva pro školství. Ne že by děti nechtěly techniku. Jen ji nechtějí v podobě, jakou jim škola nabízí.
Evoluce místo revoluce
Závěr celé debaty není překvapivý. Rychlá změna nepřijde.
„Nečekejme, že se z několika žáků stanou desítky. Posun bude spíše postupný,“ zaznělo na závěr debaty.
