Jedna z nejtoxičtějších chemikálií pod tlakem. Syngenta ukončí výrobu paraquatu do konce června

Jedna z nejtoxičtějších chemikálií pod tlakem. Syngenta ukončí výrobu paraquatu do konce června

Shutterstock.com

Jedna z nejtoxičtějších chemikálií pod tlakem. Syngenta ukončí výrobu paraquatu do konce června

Syngenta do konce června ukončí globální výrobu herbicidu paraquat, včetně provozu ve svém areálu v Iberville Parish v Louisianě. Firma krok oznámila 3. března a oficiálně jej vysvětlila čistě obchodně: tlak generic­kých výrobců podle ní postupně smazal konkurenceschopnost tohoto produktu. Jenže načasování rozhodnutí je příliš výmluvné na to, aby prošlo bez dalších otázek.

msk

Paraquat patří k nejkontroverznějším herbicidům na trhu. Zakázán je ve více než 70 zemích, ve Spojených státech se ale dál používá při hubení plevele. Závod v St. Gabriel přitom není jen další tečkou na průmyslové mapě. Leží v oblasti přezdívané „ulička rakoviny“, tedy na silně industrializovaném úseku podél Mississippi, kde obyvatelé čelí vyššímu riziku rakoviny spojenému se znečištěním ovzduší než většina země.

Byznysové rozhodnutí, nebo právní obrana?

Syngenta tvrdí, že za koncem paraquatu stojí výhradně tržní důvody. Současně ale čelí tisícům žalob kvůli tomu, že podle žalobců nedostatečně informovala uživatele o zdravotních rizicích spojených s touto látkou. Ve firemním prohlášení společnost zopakovala, že paraquat je při správném použití bezpečný. Nevyjádřila se však k výzkumům spojujícím herbicid s Parkinsonovou chorobou ani k probíhajícím soudům.

Právě to je důvod, proč část místních obyvatel čte rozhodnutí jinak než jako prostý důsledek cenové války. Alex Robertson, bývalý pracovník chemického závodu, označil krok za „krok správným směrem“ a bez obalu řekl, že firma podle něj musela brát v úvahu i hrozbu dalších právních sporů. Podle něj si podnik spočítal, že pokud výrobu nezastaví, čekají ho další žaloby.

Firma zároveň neodpověděla na otázky, zda rozhodnutí povede k propouštění nebo změně provozu ve st. gabrielském závodě. V roce 2024 tam zaměstnávala 350 lidí na plný úvazek a dalších 450 kontraktorů. To je rozměr, který z celé zprávy dělá víc než jen environmentální vítězství: v průmyslových komunitách podobná rozhodnutí vždy dopadají zároveň na veřejné zdraví i místní ekonomiku.

Chemie, která budí strach

Obavy místních nejsou abstraktní. Už memorandum americké Agentury pro ochranu životního prostředí z roku 2017 uvádělo, že paraquat je natolik toxický, že „jediný doušek může zabít“. I minimální kontakt může způsobit vážné poškození očí a kůže, vdechování pak poškozuje plíce. Expozice této látce je navíc spojována s Parkinsonovou chorobou. Studie Louisianské státní univerzity z roku 2020 dospěla k závěru, že vyšší riziko této nemoci existuje v oblastech, kde se používají pesticidy včetně paraquatu.

Právě proto rozhodnutí uvítali místní aktivisté i ekologické organizace. Ne jako definitivní vítězství, ale jako dílčí posun. Organizace Coming Clean připomněla, že paraquat poškozuje lidi i životní prostředí prakticky od svého vzniku a že skutečným cílem musí být potravinové řetězce, které nejsou závislé na toxických pesticidech.

Marylee Orr z Louisiana Environmental Action Network mluví podobně. Připouští, že nikdo nemá radost z možných ztrát pracovních míst, zároveň ale otevřeně říká, že ochrana zdraví obyvatel je důvodem ke spokojenosti. Její organizace instaluje monitory kvality ovzduší podél Mississippi už od roku 2023 a několik let usiluje i o jejich umístění ve St. Gabriel. Data z dříve instalovaných stanic ukázala vysoké hladiny těkavých organických látek a jemných částic v okolních komunitách.

Úleva pro obyvatele, ne konec problému

Samotný paraquat přitom není jediným zdrojem obav. Závod Syngenty v roce 2023 vyprodukoval více než 52 tisíc tun skleníkových plynů. O rok později z něj podle dostupných dat uniklo celkem 76 tun toxických těkavých organických látek, které mohou dráždit oči, nos i krk a jsou spojovány také s poškozením nervové soustavy, jater a ledvin. A St. Gabriel je domovem i dalších průmyslových provozů, včetně závodů emitujících nebezpečné chemikálie, jako je karcinogenní ethylenoxid.

I proto mezi místními nepanuje euforie, spíš opatrná úleva. Aktivista Reginald Grace říká, že ve městě je už tak dost případů rakoviny a konec jedné toxické látky znamená o starost méně. Zároveň ale nevěří, že by vedení města tlačilo továrny k omezení dalších emisí nebo aktivně pomohlo s instalací monitorů, které by obyvatelům umožnily průmysl kontrolovat.

Podobně uvažuje i celoživotní obyvatel St. Gabriel Melvin Craige. Nechce být vnímán jako odpůrce průmyslu; připomíná, že továrny v minulosti pomáhaly komunitě stipendii, doučováním, počítači pro školy i výukou řemesel. Současně ale podporuje instalaci monitorů kvality ovzduší a říká, že firmy musí lépe filtrovat chemikálie, o nichž samy vědí, že jsou nebezpečné. V tom je možná nejpřesnější shrnutí celé události: ne spor průmysl versus komunita, ale střet mezi ekonomickým přínosem a limitem, za který už veřejné zdraví nemá dál platit.