Z představení Kdo neskáče, není Čech
Foto: Divadlo Šumperk (oficiální PR)
Divadlo
Nohejbal, národ a nadsázka. Nová komedie míří pod kůži české povaze
Groteskní jízda českými dějinami, ve které se místo letopočtů servíruje vtip a skvělá pointa. Šumperské divadlo uvedlo premiéru autorské komedie Kdo neskáče, není Čech. Režisér Petr Smyczek a autor Tomáš Syrovátka vsadili na nohejbal, nadsázku a odvahu podívat se na české hrdiny z nečekaného úhlu.
red
Divadlo Šumperk má za sebou premiéru nové autorské komedie Tomáše Syrovátky v režii Petra Smyczka – a je to trefa do černého. Inscenace Kdo neskáče, není Čech s podtitulem Naše dějiny ve dvou setech servíruje českou historii svižně, moderním jazykem a bez mechanického odříkávání dat. Místo učebnice nastupuje tělocvična, místo katedry nohejbalová síť.
Děj spojuje mladou historičku Šárku (Klára Marxová), která se vrací z Oxfordu natáčet pořad o českých dějinách, s partou nohejbalistů v čele s bratrem Břéťou (Michal Busta). Dva světy, které by se jindy míjely, tu do sebe narážejí – a právě z toho vzniká energie, humor i překvapivá hloubka.
Nohejbal není náhodná kulisa. Je to „ujeťárna, kterou vymysleli Češi a nikdo jiný ji nehraje“, zazní v jedné z replik – a v té větě je kus sebeironie i národní charakteristiky.
Tvůrci navíc nepodcenili autenticitu: herci absolvovali skutečný trénink a detaily konzultovali s nohejbalisty z Postřelmova. Výsledek působí přirozeně a dává celé inscenaci pevnou půdu pod nohama.
Stavím v Ostravě divadlo za 400 milionů a investorům nabízím vysoký zisk, říká hvězda Tří tygrů Albert Čuba
Syrovátka vybírá z dějin momenty, které mají dramatický náboj. Nejde o vyčerpávající přehled, ale o mozaiku příběhů – od Velké Moravy po vznik republiky. Některé skeče vytahují i události, které jsme sice v hodinách dějepisu kdysi probírali, ale z hlav nám je dávno vyfoukal vítr.
Jiné si pohrávají s mýty. „Kdepak moudrý stařešina, praotec Čech byl zločinec a loser,“ zazní z jeviště – a diváci se smějí, ale zároveň zbystří.
Režisér Petr Smyczek, který je v Šumperku podepsán pod oceňovanými 3testry (nominace na Thálii) i adaptací Bylo nás pět, znovu dokazuje cit pro tempo a hereckou souhru.
Inscenace je žánrově pestrá, střídá grotesku s vážnějším tónem a pod humorem nechává probleskovat existenciální otázku: lze vůbec obstát v roli národního hrdiny? A potřebujeme ho?
