Afrika může po hormuzské krizi přinést další vzrušení do světového obchodu s energetickými surovinami
Shutterstock.com
Hormuz 2.0 Extended Version
Súdán může být novým ohniskem energetické krize. Klíčem je přístav u Rudého moře
Občanská válka v Súdánu může ohrozit důležitý energetický uzel u Rudého moře. Port Súdán zajišťuje dovoz paliv i vývoz ropy a jeho výpadek by zvýšil tlak na už tak zranitelné trasy přes Rudé moře.
editor
Súdánská občanská válka může získat nový a nebezpečný rozměr. Vyšetřování The New York Times a The Washington Post přinesla dosud nejpřesvědčivější veřejně dostupné indicie, že části súdánské armády vyvíjely, skladovaly a zřejmě použily improvizované chemické zbraně na bázi chloru.
Pokud by se podezření nezávisle potvrdilo, konflikt by se stal nejen bezpečnostní, ale také energetickou hrozbou pro celý region Rudého moře.
Podle zveřejněných materiálů existují konstrukční plány bomb, záznamy testů, fotografie i zachycená komunikace. Specialisté nenašli známky digitální manipulace klíčových audiovizuálních materiálů a dokumentaci považovali za věrohodnou také někteří zpravodajští představitelé, bývalí inspektoři zbraní a experti na lidská práva.
Nejde však o definitivní důkaz všech tvrzení. Súdánská armáda použití chemických zbraní odmítá.
Pro energetiku je zásadní především údajný útok poblíž rafinerie Al Jaili severně od Chartúmu. Válka už zasáhla rafinerie, sklady paliv, potrubí i elektrickou infrastrukturu.
Energetická zařízení se tak stávají nejen vedlejším terčem bojů, ale také nástrojem kontroly pohybu armád, příjmů státu a zásobování.
Port Súdán je kritickým bodem
Největší zranitelností je přístav Port Súdán. Jde o hlavní súdánský obchodní přístav, přes který proudí dovážená paliva a humanitární pomoc a odkud se vyváží súdánská i jihosúdánská ropa. Nachází se zde také důležitá námořní infrastruktura.
Už v květnu 2025 zasáhly dálkové drony sklady paliv, terminál Southern Port, elektrickou infrastrukturu, letiště a námořní základnu Flamingo. K vážnému narušení provozu přitom není nutné přístav zničit.
Poškození zásobníků, čerpacích zařízení, elektrických rozvodů, nakládacích terminálů nebo přístupových komunikací může zpomalit dovoz paliv i vývoz ropy a přimět lodě čekat mimo pobřeží.
Ještě citlivější je situace sousedního Jižního Súdánu. Vnitrozemská země je závislá na ropovodech vedoucích přes Súdán a na exportní infrastruktuře v Port Súdánu. Jakmile se přeprava ropy zastaví, problém není pouze v několika stech tisících barelů denně.
Ropné příjmy financují velkou část jihosúdánského státu. Delší výpadek by proto mohl ohrozit platy státních zaměstnanců a bezpečnostních složek, dovoz potravin i pohonných hmot a zhoršit politickou stabilitu země.
Riziko není jen v ropě
Súdán sám o sobě nemá dostatečný objem produkce, aby dokázal zásadně pohnout světovými cenami ropy. Jeho význam spočívá jinde. Port Súdán je součástí širšího systému, který už nyní čelí problémům kolem Hormuzského průlivu, Bab al-Mandabu a saúdského exportního uzlu Janbú.
Saúdská Arábie kvůli omezením v Hormuzském průlivu více využívá svou infrastrukturu směřující k Rudému moři. Současně ale bezpečnostní hrozby v oblasti Bab al-Mandabu komplikují pohyb tankerů a zvyšují náklady na pojištění. Další dlouhodobě nejistý bod v Port Súdánu by tak znamenal další tlak na celý regionální systém.
Pro Súdán je problém ještě bezprostřednější. Země musí přes Port Súdán dovážet paliva, která jsou nezbytná pro dopravu, generátory, nemocnice, čerpání vody i zemědělství. Jakékoli další omezení přístavu proto může rychle prohloubit nedostatek pohonných hmot a elektřiny.
Nové sankce související s podezřením na chemické zbraně mohou navíc zkomplikovat dovoz legálního průmyslového zboží, například zařízení pro rafinerie nebo chemikálií potřebných k úpravě vody. Banky, pojišťovny a přepravci mohou z obavy před porušením sankcí některé obchody raději úplně odmítnout.
Nebezpečná je kombinace krizí
Nejpravděpodobnějším krátkodobým scénářem je podle analýzy další diplomatický tlak, sankce a požadavky na přístup mezinárodních inspektorů. Přímý dopad na světové ceny ropy by byl omezený.
Mnohem nebezpečnější by bylo současné narušení Port Súdánu, Janbú, Bab al-Mandabu a Hormuzského průlivu. V takovém případě by trh přestal jednotlivé krize vnímat odděleně a začal by oceňovat riziko, že selhávají alternativní trasy, které mají nahrazovat ohrožené energetické koridory.
Port Súdán se nemusí stát druhým Hormuzem. Stačí, když se stane dalším nespolehlivým článkem systému, který už dnes spojuje Perský záliv, Rudé moře a Suez na hranici svých možností.
