V Evropě přibývá solárních zdrojů
Shutterstock.com
Zelená energie
Solární boom má háček. Evropě přibývají hodiny se zápornou cenou elektřiny
Evropa přidává solární a větrné elektrárny, zároveň ale nestíhá budovat úložiště. Výsledkem jsou stále častější záporné ceny elektřiny. V Německu jich bylo loni rekordních 573 hodin, podobný problém řeší i Španělsko.
editor
Evropa rychle buduje solární a větrné elektrárny, zároveň jí ale chybí kapacity pro ukládání vyrobené elektřiny. Výsledkem jsou stále častější situace, kdy je jí v době špičkové výroby tolik, že velkoobchodní ceny klesnou pod nulu. Pro výrobce to znamená problém a pro další rozvoj obnovitelných zdrojů stále větší ekonomické riziko.
Nejvýrazněji je trend vidět ve Španělsku. Obnovitelné zdroje už tam tvoří přibližně 60 procent elektřiny v síti a masivní rozvoj solární energetiky pomohl zemi během poslední energetické krize udržet ceny níže než v řadě sousedních zemí.
Zároveň však prudký růst solární výroby vytvořil v poledních hodinách přebytky. Ceny elektřiny proto stále častěji padají hluboko pod nulu. Solární parky kvůli tomu ztrácejí na hodnotě a někteří investoři hledají cestu ven.
Všichni navíc máme v paměti rozsáhlý výpadek proudu ve Španělsku z loňského dubna, který byl označen za nejzávažnější blackout v Evropě za posledních 20 let. Samotné záporné ceny nejsou příčinou výpadků, ukazují ale na stejnou slabinu: elektrická síť se musí vyrovnávat s rychle proměnlivou výrobou, která závisí na počasí.
Nejde přitom jen o Španělsko. Německo zaznamenalo v roce 2025 rekordních 573 hodin se zápornou velkoobchodní cenou elektřiny. Španělsko, Švédsko, Nizozemsko a Francie se dostaly nad 500 hodin. Čím více solárních a větrných zdrojů v systému přibývá, tím větší je problém využít jejich produkci ve chvíli, kdy ji vyrábějí nejvíce.
Řešením má být především akumulace. Elektřinu vyrobenou během slunečných či větrných hodin lze uložit a využít večer nebo v době, kdy výroba klesne. Bez ní však Evropa zůstává odkázána také na fosilní elektrárny, které mohou výpadek obnovitelných zdrojů rychle pokrýt.
Paradox energetické transformace
Evropská unie má nyní přibližně 55 GW skladovací kapacity. Do roku 2030 jí podle odhadů bude potřebovat zhruba 200 GWh, aby udržela krok s plánovaným růstem obnovitelných zdrojů. Energetičtí ministři se v červnu dohodli na ztrojnásobení kapacity do roku 2028, což by znamenalo přidání přibližně 30 až 35 GW.
Evropa tak řeší nový paradox své energetické transformace. Po ruské invazi na Ukrajinu chtěla rychle nahradit dovoz fosilních paliv vlastní výrobou z obnovitelných zdrojů.
To se jí daří, zároveň ale zjistila, že samotná výroba nestačí. Elektřinu je potřeba také dostat tam, kde je právě potřeba, nebo ji uložit na později. Bez dostatečných úložišť může další boom solární energetiky paradoxně začít podkopávat ekonomiku nových projektů.
