Zimní olympiáda není jen o medailích, ale i o odolnosti vůči pádům
Shutterstock.com
Když se lámou nejen limity
Adrenalin, pády a tichá bolest. Skrytá zranění olympiády v Miláně a Cortině
Zimní olympiáda v Miláně a Cortině přináší ohromující výkony i tvrdé pády. Vedle zlomenin a přetržených vazů ale sportovce trápí i méně známá zranění, o nichž se příliš nemluví.
red
Zimní olympijské hry jsou oslavou rychlosti, odvahy a preciznosti. Zároveň jsou ale i laboratoří lidských limitů. Stačí si vzpomenout na tvrdý pád Lindsey Vonnové krátce po startu sjezdu nebo kolaps krasobruslařského favorita Ilji Malinina na ledě. Zranění ke hrám patří – a některá mají dokonce vlastní kuriózní názvy.
Studie publikovaná v Journal of Sports Science and Medicine potvrzuje, že olympionici na zimních hrách čelí vysoké míře úrazů. Nejvíce rizikové jsou freestyle lyžování, snowboarding, alpské disciplíny, boby a hokej. Nejčastěji trpí kolena, záda a zápěstí. Modřiny, natažené svaly či výrony jsou téměř rutinou.
Pak jsou tu ale zranění, která nejsou tolik vidět – a přesto jsou pro zimní sporty typická.
Sled head aneb Sáňkařská hlava
Bobisté, sáňkaři a skeletonisté se řítí ledovým korytem rychlostí přes 80 kilometrů v hodině. Otřesy a vibrace jsou extrémní. Není proto překvapením, že otřes mozku postihne podle výzkumu 13 až 18 procent závodníků.
Vedle toho si však sportovci sami pojmenovali jiný stav: „sled head“. Projevuje se bolestmi hlavy, mozkovou mlhou či pocitem ztráty rovnováhy. Vzniká po opakovaných jízdách na nerovné trati, při nichž se tělo i mozek musejí vyrovnat s množstvím mikrootřesů.
Debata o tomto fenoménu sílí. Německý svaz bobistů společně s technologickými experty představil v Cortině nový bezpečnostní systém s ochranou hlavy (HIP), který má tlumit přímé nárazy bez toho, aby změnil samotný charakter sportu. O jeho zavedení ale musí rozhodnout mezinárodní federace.
Co pojí lyžaře i myslivce?
Nenápadný název, ale sportovce může ze hry vyřadit na týdny.
Skier’s thumb neboli lyžařský palec označuje poranění postranního vazu palce, obvykle při pádu na nataženou ruku s hůlkou. Právě hůlka je často hlavním viníkem – snowboardisté tímto zraněním trpí podstatně méně.
Historicky se úrazu říkalo „gamekeeper’s thumb“ (v češtině se objevuje termín myslivecký palec), protože jím trpěli skotští hajní při lámání krků drobné zvěře.
Dnes je typický pro sjezdovky. Ačkoliv kolena zůstávají nejčastějším lyžařským zraněním, odborníci upozorňují, že právě palec může být ve skutečnosti nejběžnější – jen bývá podceňovaný.
Lehčí případy vyžadují klid, ledování a fixaci. Pokud je však kloub výrazně nestabilní, přichází na řadu operace.
Zimní olympiáda tak není jen o medailích, ale i o odolnosti vůči pádům – viditelným i těm, které se skrývají pod rukavicemi a helmami.
