Ozempic po vypršení patentů může dramaticky zlevnit. Výroba má stát jen tři dolary měsíčně
Shutterstock.com
Ozempic po vypršení patentů může dramaticky zlevnit. Výroba má stát jen tři dolary měsíčně
Trh s léky na obezitu a diabetes možná stojí před zlomem, který nebude důležitý jen pro farmaceutický byznys, ale i pro veřejné zdraví ve velké části světa. Výzkumníci tvrdí, že semaglutid – účinnou látku z přípravků Ozempic a Wegovy od Novo Nordisku – bude po vypršení patentové ochrany možné vyrábět za pouhé tři dolary na měsíční dávku.
šéfredaktor
To je propastný rozdíl oproti současné ceně značkových přípravků, které se ve Spojených státech prodávají zhruba za 200 dolarů měsíčně. A právě tento cenový rozdíl ukazuje, jak výrazně může patentová expirace proměnit dostupnost léčby v zemích, které si dnes podobné terapie často nemohou dovolit.
Konec patentu otevírá dveře levnějším kopiím
Semaglutid ztratí patentovou ochranu už tento měsíc v zemích jako Brazílie, Čína nebo Indie. Výzkumný tým zároveň identifikoval 150 států, kde tato látka nikdy patentována nebyla. Právě tam se otevírá prostor pro nástup generických výrobců a s ním i možnost výrazného poklesu cen.
Autoři studie z Británie, Jihoafrické republiky a Nového Zélandu vycházeli z cenových dat jiných léků, které v posledních letech prošly obdobným přechodem po skončení patentové ochrany. Na tomto základě spočítali potenciální výrobní cenu generického semaglutidu. Výsledek je mimořádně nízký: měsíční zásoba by podle jejich odhadu mohla stát jen tři dolary.
Nejde přitom o okrajový lék. Semaglutid se stal jedním z nejviditelnějších farmaceutických hitů posledních let, protože pacientům pomáhá s výrazným úbytkem hmotnosti a současně hraje důležitou roli při léčbě diabetu. Právě spojení těchto dvou efektů z něj udělalo přípravek s mimořádně silným komerčním i medicínským dopadem.
Nejde jen o kila navíc, ale o řetězec dalších nemocí
Sázka na širší dostupnost semaglutidu není podle autorů studie otázkou komfortu ani estetiky. Jak připomněl Samuel Cross z Imperial College London, obezita a diabetes jsou chronická onemocnění, která zvyšují riziko mrtvice, srdečních chorob, selhání ledvin i rakoviny.
Právě proto by levnější výroba mohla mít dopad daleko za hranicí jednotlivých receptů. „Pokud generická produkce sníží ceny na udržitelnou úroveň, mohly by se k léčbě dostat miliony dalších lidí,“ uvedl Cross. Jinými slovy: pád patentové bariéry může z medicínského blockbusteru udělat dostupnější nástroj veřejného zdraví.
Rozsah problému je obrovský. Stovky milionů lidí po celém světě trpí diabetem 2. typu, který může vést k selhání ledvin, slepotě nebo amputacím. Klinická obezita pak globálně způsobuje 3,7 milionu úmrtí ročně. V tomto kontextu už nejde jen o cenu jednoho léku, ale o to, zda se moderní léčba dostane i mimo nejbohatší trhy.
Největší šance pro rozvíjející se svět
Výzkumníci odhadují, že 160 zemí, kde semaglutid nebude pod patentovou ochranou, představuje 69 procent všech lidí s diabetem 2. typu na světě a 84 procent lidí s klinickou obezitou. To je zásadní poměr: největší prostor pro levnější léčbu se otevírá právě tam, kde je zdravotní zátěž enormní a kupní síla obyvatel nižší.
Právě v nízko- a středněpříjmových zemích by tak mohl nástup generik znamenat víc než jen cenovou korekci. Mohl by změnit samotný dosah léčby. Terapie, která je dnes pro mnoho systémů i pacientů finančně nedosažitelná, by se mohla stát reálnou součástí standardní péče.
To je zároveň důvod, proč studie nevzbudila pozornost jen kvůli farmaceutické ekonomice, ale i kvůli možné změně zdravotní politiky. Jestliže se odhad výrobních nákladů potvrdí v praxi, tlak na širší zpřístupnění léčby bude sílit.
Farmacie zná podobný příběh už z HIV či malárie
Francois Venter z University of Witwatersrand v Jihoafrické republice připomněl, že podobný model už svět zažil u léků na HIV, tuberkulózu, malárii nebo hepatitidu. Ty jsou dnes dostupné za ceny blízké výrobním nákladům, a přesto zůstává prostor pro fungování generických výrobců.
Podle Ventera je možné tento „medicínský úspěšný příběh“ zopakovat i v případě semaglutidu. A právě v tom spočívá síla celé debaty. Nejde jen o pád ceny jednoho slavného léku, ale o otázku, zda se moderní farmaceutická inovace po letech exkluzivity může proměnit v masově dostupnou léčbu pro země, které ji potřebují nejvíc.
Semaglutid se tak může stát testem toho, jak rychle dokáže globální zdravotní systém převést špičkovou terapii z éry patentového monopolu do reality širší dostupnosti. Rozdíl mezi 200 a 3 dolary totiž není jen obchodní údaj. Je to hranice mezi exkluzivním produktem a potenciálně široce dosažitelným lékem.
