Proč scrollování unavuje mozek a zhoršuje pozornost
Vygenerová v AI
Hodina scrollování může unavit víc, než se zdá. Mozek neustále přepíná mezi novými podněty
Přečíst hodinu knihu a hodinu projíždět sociální sítě není pro pozornost totéž. Feed střídá témata, obrazy, emoce i formáty a nutí člověka znovu a znovu rozhodovat, čemu věnovat pozornost. Výzkumy task switchingu, digitálního čtení i používání sociálních sítí naznačují, že toto přepínání může zvyšovat kognitivní nároky a zhoršovat soustředění. Přímý důkaz, že právě hodina scrollování unaví mozek více než hodina čtení knihy, ale zatím neexistuje.
šéfredaktor
Člověk otevře Instagram, TikTok nebo X s tím, že se podívá na jednu věc. O hodinu později si možná vybaví několik videí, fotografii, zprávu a hádku v komentářích. Přesto může mít pocit, jako by právě skončil pracovní blok.
Jedním z možných vysvětlení je způsob, jakým feed zachází s pozorností. Kniha nebo delší článek drží člověka delší dobu v jednom tématu, se stejnými postavami, argumentem nebo kontextem. Feed naopak může během několika sekund vystřídat politickou zprávu, recept, reklamu, katastrofu, meme a video se psem.
Psychologové přitom dlouhodobě vědí, že samotné přepínání mezi různými úkoly něco stojí. Už klasické experimenty Joshuy Rubinsteina, Davida Meyera a Jeffreyho Evanse ukázaly, že při změně úkolu vzniká měřitelná časová ztráta a mozek musí přepnout nejen cíl, ale také pravidla, podle kterých právě pracuje. Studie task switchingu v Journal of Experimental Psychology popsala mechanismy přepínání cílů a aktivace nových pravidel.
Důležitá výhrada je, že účastníci těchto experimentů neprojížděli Instagram. Řešili matematické úlohy a třídili objekty. Přenos stejného mechanismu na sociální sítě je proto rozumná hypotéza, nikoli přímé měření toho, co se děje při scrollování.
Každý další post znamená nový kontext
Na feedu nevzniká jen změna obsahu. S každým dalším příspěvkem musí uživatel během velmi krátké doby vyhodnotit, co vlastně vidí a zda mu to stojí za další pozornost.
Je to zpráva? Reklama? Vtip? Fotografie známého? Video, které stojí za dokoukání? Je tvrzení důvěryhodné? Má člověk zastavit, kliknout, reagovat, nebo pokračovat dál?
Do hry může vstupovat také takzvaný attention residue, tedy zbytek pozornosti, který zůstává u předchozího úkolu. Psycholožka Sophie Leroy ve svých experimentech zjistila, že při přesunu z jednoho nedokončeného úkolu k druhému část pozornosti zůstává u první činnosti a výkon v následujícím úkolu se může zhoršit. Původní studie Sophie Leroy popsala fenomén attention residue při přepínání mezi úkoly.
Ani tato práce ale nebyla experimentem se sociálními sítěmi. Představa, že podobný efekt vzniká při opouštění jednoho příspěvku a okamžitém přechodu k dalšímu, je tedy analogie, nikoli přímo prokázaný mechanismus Instagramu nebo TikToku.
Novější výzkum už se k samotným sociálním sítím dostává blíž. Studie publikovaná ve Scientific Reports sledovala pomocí metody fNIRS mozkovou aktivitu dvaceti vysokoškolských studentů před a po 15 minutách pasivního používání Instagramu. Po scrollování osobního feedu zaznamenali autoři horší výkon v některých testech exekutivních funkcí a změny aktivity prefrontálního kortexu. Experiment s 15 minutami Instagramu zjistil změny výkonu i prefrontální aktivity.
Výsledek je zajímavý, ale vzorek byl velmi malý. Z výzkumu proto nelze vyvozovat, že krátké scrollování „poškozuje mozek“ nebo že stejně působí všechny sociální sítě a všechny druhy obsahu.
Problém nemusí být jen čas, ale způsob používání
Silnější obrázek nabízí rozsáhlejší metaanalýza publikovaná v časopise Psychological Bulletin, která zahrnula 71 studií a 98 299 účastníků.
Intenzivnější používání krátkých videí bylo spojeno s horšími výsledky v některých kognitivních funkcích, přičemž nejsilnější vztah výzkumníci našli u pozornosti a inhibiční kontroly, tedy schopnosti potlačit automatickou reakci nebo ignorovat rušivý podnět. Metaanalýza 71 studií zjistila souvislost mezi intenzivnějším používáním krátkých videí a slabší pozorností a sebekontrolou.
Ani tady ale neplatí jednoduchá rovnice, že TikTok způsobuje horší pozornost. Velká část zahrnutých prací byla observační, takže nedokáže bezpečně určit směr příčiny. Je možné, že intenzivní používání krátkých videí pozornost ovlivňuje, ale stejně tak mohou lidé s horší schopností soustředit se nebo ovládat impulzy tyto platformy používat častěji.
Významný je také rozdíl mezi samotným počtem minut a problematickým způsobem používání. Negativní souvislosti bývají silnější u kompulzivního či návykového používání než při prostém měření času stráveného sledováním videí.
To je podstatný detail. Dvě hodiny na telefonu nemusejí znamenat totéž, pokud jeden člověk sleduje dlouhou přednášku a druhý během stejného času projde stovkami krátkých videí.
Kniha má proti displeji malou, ale měřitelnou výhodu
Další část skládačky přináší výzkum čtení.
Metaanalýza Pabla Delgada a jeho kolegů spojila 54 studií se 171 055 účastníky, které porovnávaly porozumění stejnému textu na papíře a na digitální obrazovce. Výsledek ukázal malou, ale statisticky stabilní výhodu papíru. Metaanalýza 54 studií zjistila mírně lepší porozumění textu při čtení z papíru než z obrazovky.
Rozdíl byl výraznější v situacích, kdy měli lidé omezený čas, a u informačních textů. U čistě narativních textů se výhoda papíru neprojevovala stejně výrazně.
Ani tento výzkum ale není přímým srovnáním knihy s TikTokem. Digitální skupiny četly srovnatelný text na obrazovce. Neměly vedle něj nekonečný feed, autoplay videa, komentáře a doporučovací algoritmus.
Právě proto je tvrzení, že „mozek zpracovává knihu úplně jinak než sociální síť“, lákavé, ale vědecky příliš široké. Výzkum spíše ukazuje, že fragmentace, střídání kontextů a rychlost přepínání mohou měnit nároky kladené na pozornost.
Čtyřicet sedm sekund neznamená, že jsme ztratili schopnost soustředit se
Do debaty se často dostává ještě jedno číslo: 47 sekund.
Profesorka informatiky Gloria Mark z University of California dlouhodobě sleduje chování lidí při práci s obrazovkami. V roce 2004 její výzkum ukazoval průměrně zhruba dvě a půl minuty na jedné obrazovce před přepnutím. V novějších měřeních se průměr dostal přibližně na 47 sekund, medián na 40 sekund. Gloria Mark vysvětluje vývoj měřené pozornosti na obrazovkách v rozhovoru pro Americkou psychologickou asociaci.
Číslo se ale často interpretuje špatně.
Neznamená, že moderní člověk biologicky nedokáže udržet pozornost déle než 47 sekund. Měří dobu, po kterou lidé zůstávají na jedné obrazovce, než přejdou jinam. Přepnutí z dokumentu do tabulky kvůli kontrole čísla může stále patřit k jednomu souvislému úkolu.
Mark nicméně upozorňuje, že častější přepínání pozornosti v jejích výzkumech souvisí s vyšší mírou stresu. Starší experiment jejího týmu navíc ukázal, že přerušovaní pracovníci dokázali úkol dokončit rychleji bez poklesu kvality, ale za cenu vyššího stresu, frustrace, pocitu časového tlaku a většího úsilí. Experiment z roku 2008 popsal psychickou cenu častého přerušování práce.
