Jenže trh zatím žádné uklidnění nevidí. Naopak. Největší otázkou není, kdy válka skončí, ale kdo na ní mezitím vydělá. Podle analýzy Standard Chartered je odpověď nepříjemně prostá: Rusko.

Moskva inkasuje tam, kde Záliv ztrácí

Zatímco producenti z Perského zálivu bojují s omezeným exportem a výpadky produkce, Moskva těží hned dvakrát. Jednak z vyšších cen na světovém trhu, jednak z toho, že odběratelé ve stresu hledají náhradní barely prakticky kdekoli. A ruská ropa je najednou přesně tím zbožím, které část trhu zoufale potřebuje.

Americké ministerstvo financí navíc poskytlo indickým rafineriím zvláštní výjimku, která jim umožňuje nakupovat sankcionovanou ruskou ropu, pokud byla naložena na tanker před 5. březnem. Standard Chartered upozorňuje, že právě tyto už naložené, ale dosud nezávazně prodané zásilky se na spotovém trhu vyprodávají mimořádně rychle. Krátkodobý waiver by podle banky mohl v nejbližší době zvýšit objem ruského exportu do Indie z jednoho na dva miliony barelů denně.

To je na trhu, který se snaží nahrazovat výpadky z Blízkého východu, zásadní změna. Rusko se totiž znovu stává dodavatelem poslední instance — a tentokrát za podmínek, které mu mimořádně vyhovují.

ByznysByznys

Hormuz v plamenech, ropa prudce roste. Dva zasažené tankery ukazují, že válka s Íránem nekončí

Poprvé v historii: Urals nad Brentem

Nejviditelnější známkou nové reality je cenovka. Ruská ropa vyskočila o 10,7 procenta na 100,67 dolaru za barel a směs Urals se vůbec poprvé v historii obchoduje s prémií vůči mezinárodnímu benchmarku Brent. Ještě nedávno by to znělo téměř absurdně. Dnes je to důsledek tvrdého šoku na straně nabídky.

Důvod je technický i velmi praktický. Brent je lehká a sladká ropa. Urals naopak patří do kategorie medium sour, tedy středně těžké a sirnatější ropy. A právě tento typ suroviny teď na trhu akutně chybí, protože část blízkovýchodní produkce je mimo provoz nebo je logisticky nedostupná. Rafinerie, které na tento feedstock spoléhají, nemají mnoho alternativ. Indické podniky proto agresivně přesměrovaly nákupy k ruským dodávkám a jsou ochotné platit prémii čtyři až pět dolarů nad Brentem na dodané bázi.

Jinými slovy: Moskva neprodává jen víc. Prodává i dráž.

Hormuz zůstává sevřený, rezervy mají brzdit paniku

Napětí dál drží v šachu i Hormuzský průliv. Blokáda se podle dostupných informací zásadně nezměnila a tranzit zajišťují převážně íránská a čínská plavidla, často bez aktivovaných transpondérů. Reálný objem přepravované ropy je tak obtížné přesně odhadnout. Analytici Standard Chartered zároveň upozorňují, že případné americké námořní eskorty nebo patrolování s cílem zajistit bezpečný průchod by mohly omezit takzvanou dark fleet a fakticky vytlačit z trhu íránské námořní dodávky. Ani takový zásah by ale situaci neuklidnil — čistý efekt by podle banky stejně znamenal další pokles nabídky.

Na to už reaguje i Mezinárodní energetická agentura. Její 32 členských zemí se jednomyslně dohodlo na rekordním uvolnění 400 milionů barelů z nouzových rezerv, aby zabránily dalšímu rozjezdu cen. Výkonný ředitel IEA Fatih Birol situaci označil za bezprecedentní a zdůraznil, že stejně bezprecedentní musí být i společná odpověď. Trh tím dostává signál, že západní státy jsou připraveny krizi tlumit. Zatím to ale vypadá spíš jako pokus brzdit rozjetý vlak.

HrotagonHrotagon

Situace je velmi dynamická. Energetické trhy budou reagovat zejména na řešení aktuálního konfliktu v Íránu

Největší poražení? Producenti, kteří byli dosud v centru hry

Paradox celé situace je ostrý: nejvíc tratí právě blízkovýchodní producenti. Standard Chartered odhaduje, že patová situace v Hormuzském průlivu nutí Saúdskou Arábii snížit těžbu o 2 až 2,5 milionu barelů denně, Irák o 2,9 milionu, Spojené arabské emiráty o 0,5 až 0,8 milionu, Katar o 0,5 milionu a Kuvajt rovněž o 0,5 milionu barelů denně. K tomu se přidává i Írán: pokles spalování plynu o 45 procent oproti předválečnému stavu podle banky naznačuje, že mimo trh může být další milion barelů denně.

Producenti sice hledají náhradní exportní cesty, ale prostor je omezený. Saúdská Arábie využívá dočasně navýšenou kapacitu ropovodu East-West a přesouvá maximálně sedm milionů barelů denně k Rudému moři. I tato trasa však podle analytiků velmi brzy narazí na strop, patrně během několika dnů.