Raketový systém Chunmoo
Shutterstock.com
„Nenecháme to bez odpovědi.“ Rusko vyhrožuje Norsku kvůli novým zbraním
Ruský velvyslanec Nikolaj Kortsjunov varoval Norsko před „vážnými riziky“ kvůli nákupu raketometů Chunmoo, budování brigády ve Finnmarku, centru NATO v Bodø a zapojení do francouzského dialogu o jaderném odstrašení. Oslo ale tvrdí, že zbrojí právě proto, aby válce zabránilo.
msk
Napětí mezi Ruskem a jeho severním sousedem se přesunulo od tradičních sporů o rybolov a pohyb vojenských plavidel k mnohem citlivější otázce: zda se ruské základny na poloostrově Kola ocitnou v dosahu nových norských zbraní.
Ruský velvyslanec v Oslu Nikolaj Kortsjunov obvinil Norsko, že zvyšováním výdajů na obranu a prohlubováním spolupráce s NATO podstupuje „vážná rizika“. Kritizoval především nákup jihokorejského raketového systému K239 Chunmoo, vznik Finnmarkské brigády, zřízení aliančního střediska vzdušných operací v Bodø a norskou účast v rozhovorech o francouzském jaderném odstrašení. Výroky přinesl norský server Nettavisen a agenturní zprávu zveřejnil také Dagbladet.
„Rusko nikoho neohrožuje a nemá zájem o ozbrojenou ani hybridní konfrontaci s Norskem nebo jinými zeměmi NATO,“ tvrdil Kortsjunov. Současně dodal, že Moskva nenechá údajné hrozby namířené proti sobě „bez odpovědi“. Výroky původně poskytl provládnímu ruskému listu Izvestija a následně je přeložila ruská ambasáda, jak uvádí Dagbladet.
Norsko ruskou kritiku odmítá. Ministr obrany Tore O. Sandvik staví modernizaci armády do opačného světla: země podle něj nezbrojí proto, aby válku zahájila, ale aby zvýšila cenu případného útoku natolik, že k němu vůbec nedojde. „Všechno, co děláme, děláme proto, abychom se válce vyhnuli,“ uvedl Sandvik v projevu zveřejněném norskou vládou.
Ruské varování míří na čtyři norské projekty
Kortsjunovova kritika propojuje několik rozdílných kroků, které Norsko uskutečňovalo postupně a v rámci dlouhodobého obranného plánu.
Nejviditelnějším je pořízení raketometů K239 Chunmoo od jihokorejské společnosti Hanwha Aerospace. Norská agentura pro obranný materiál podepsala smlouvu 30. ledna 2026 a první systémy mají dorazit v roce 2028.
Mobilní odpalovací zařízení mohou používat několik typů přesně naváděné munice, včetně střel s dosahem až 500 kilometrů. Celý projekt, který zahrnuje odpalovací zařízení, munici, výcvik, logistiku a vytvoření nového raketového dělostřeleckého praporu, má podle oficiálního oznámení norské agentury stát přibližně 19 miliard norských korun.
Druhým bodem je Finnmarkská brigáda, budovaná v nejsevernější části země poblíž společné hranice s Ruskem. Formálně vznikla v srpnu 2025 přeměnou dosavadního zemského velitelství Finnmark. Do roku 2033 má postupně získávat další jednotky, techniku, protivzdušnou obranu a podpůrné schopnosti, uvedla norská vláda při jejím ustavení.
Třetím projektem je alianční Combined Air Operations Centre v Bodø. Nejde o novou základnu raket nebo bombardérů, ale o velitelské centrum, které má plánovat, koordinovat a sledovat vzdušné operace NATO v severozápadní Evropě a Arktidě. Jeho úlohu popsala norská vláda při oznámení umístění centra.
Čtvrtým sporným bodem je obranná dohoda s Francií, kterou Oslo podepsalo v květnu 2026. Vedle vzájemné vojenské spolupráce a koordinace v Arktidě se Norsko zapojilo do rozhovorů o širším evropském významu francouzských jaderných zbraní. Podrobnosti obsahuje společné oznámení norské a francouzské strany.
Jaderný dialog neznamená francouzské hlavice v Norsku
Ruská diplomacie označuje zapojení evropských států do francouzské iniciativy za oslabování režimu nešíření jaderných zbraní. Norská vláda takový výklad odmítá.
Oslo se zavázalo k účasti v konzultacích o tom, jak může francouzský arzenál doplňovat bezpečnost a odstrašení v Evropě. Nejde ale o dohodu o rozmístění atomových hlavic v Norsku.
Norský premiér Jonas Gahr Støre výslovně uvedl, že se základní jaderná politika země nemění. V době míru nemají být na norském území rozmístěny jaderné zbraně a Oslo chce dál podporovat kontrolu zbrojení a nešíření atomových zbraní. Tento závazek je uveden přímo v oznámení o obranné dohodě s Francií.
Ruské tvrzení proto nelze překládat jako zprávu, že Norsko právě přijalo francouzské hlavice. Reálně jde o politické konzultace, jimiž evropské státy reagují na zhoršení bezpečnostního prostředí a nejistotu kolem dlouhodobého amerického zapojení do obrany kontinentu.
Pro Moskvu je ale podstatný už samotný posun. Francie dosud svůj jaderný arzenál spojovala především s ochranou vlastních životních zájmů. Otevření dialogu se spojenci naznačuje, že Paříž chce jeho evropskou roli zviditelnit.
Poloostrov Kola je pro Moskvu strategickou pojistkou
Nejcitlivější částí ruského varování je tvrzení, že norské rakety budou mířit na poloostrov Kola. Právě tam se nacházejí základny ruské Severní flotily, strategické ponorky nesoucí balistické střely a další důležité součásti jaderných sil.
Poloostrov proto není pouze regionální vojenskou základnou. Ponorky ukryté v severních vodách představují část ruské schopnosti provést jadernou odvetu i v případě, že by ostatní strategické prostředky byly zničeny prvním úderem.
Norský ministr obrany v rozhovoru pro Nettavisen připomněl, že poloostrov Kola zůstává místem, odkud může Rusko nejvýrazněji demonstrovat svou vojenskou sílu prostřednictvím ponorek a jaderných zbraní.
Právě strategická hodnota oblasti vysvětluje, proč Moskva reaguje na norské zbrojení tak podrážděně. Střela s dosahem 500 kilometrů může při rozmístění na severu teoreticky ohrožovat základny, velitelská stanoviště, letiště a logistická centra hluboko za hranicí.
To ale ještě neznamená, že na ně Norsko v době míru skutečně míří. Oslo nezveřejnilo přesné rozmístění budoucího praporu ani seznam plánovaných cílů. Oficiální dokumenty hovoří o odstrašení a schopnosti zasáhnout protivníka v případě války, nikoli o preventivním útoku na Rusko. Stejně nákup vysvětluje také norská agentura pro obranný materiál.
Dlouhý dostřel mění obranu malé země
Pro Norsko má raketové dělostřelectvo význam především proto, že obrana rozlehlého a řídce osídleného severu je mimořádně náročná. Země má s Ruskem pouze krátkou pozemní hranici, její strategický prostor ale zahrnuje rozsáhlé pobřeží, Barentsovo moře, přístup do severního Atlantiku a arktické oblasti.
Tradiční norská armáda byla založena hlavně na schopnosti zpomalit protivníka, chránit klíčová místa a vyčkat na spojenecké posily. Chunmoo přidává možnost zasahovat letiště, sklady, velitelská místa nebo soustředění jednotek ještě před tím, než se přiblíží k norskému území.
Zakázka má podle norského ministerstva obrany a agentury pro obranný materiál vytvořit schopnost přesných úderů na velké vzdálenosti, kterou norské pozemní síly dosud neměly.
Taková schopnost je ze své podstaty dvojznačná. Oslo ji popisuje jako obranné odstrašení. Moskva ji může vnímat jako možnost provést hluboký úder na ruské území.
Právě v tom spočívá bezpečnostní dilema severní Evropy. Každá strana tvrdí, že svou armádu posiluje kvůli krokům protivníka. Výsledkem je další zbrojení, které obě strany považují za obranné u sebe a útočné u souseda.
Bezprostřední útok Norsko neočekává
Tvrdá norská rétorika neznamená, že Oslo očekává ruské tanky na hranici v nejbližších měsících. Sandvik uvedl, že norské bezpečnostní služby nevidí známky bezprostřední přípravy útoku proti NATO.
Rusko je podle něj přesto největší dlouhodobou hrozbou pro norskou i spojeneckou bezpečnost. Tento závěr zazněl také při zveřejnění společného hodnocení norských bezpečnostních a zpravodajských služeb, které shrnula norská vláda.
Podstatnou část konvenčních sil sice Rusko spotřebovává ve válce proti Ukrajině, současně však rozvíjí raketové, jaderné, ponorkové, zpravodajské a sabotážní schopnosti.
Riziko se proto nemusí projevit klasickou invazí. Norsko upozorňuje na mapování podmořských kabelů a energetické infrastruktury, kybernetické operace, vlivové kampaně a možnost sabotáží.
Norský ministr obrany na jaře oznámil, že ruské jednotky hlavního ředitelství pro hlubokomořský výzkum GUGI operovaly v blízkosti norských a britských vod. Podle Sandvika tím Rusko rozvíjí schopnost mapovat a případně poškodit západní infrastrukturu v hlubokém moři. Norsko do oblasti vyslalo hlídkový letoun P-8 a fregatu, uvedl ministr v oficiálním prohlášení.
To je důvod, proč Oslo rozlišuje mezi bezprostředně očekávanou válkou a dlouhodobou konfrontací pod hranicí otevřeného konfliktu.
Norsko musí odstrašovat a zároveň zachovat klid
Norové nemohou Rusko jednoduše ignorovat. Obě země sdílejí hranici, loviště, mořské oblasti a praktické zájmy v Arktidě. Oslo proto historicky kombinovalo členství v NATO s omezeními na spojeneckou aktivitu v době míru a se snahou udržovat sever předvídatelný.
Ruská invaze na Ukrajinu tuto rovnováhu výrazně změnila. Norsko zvýšilo podporu Kyjevu, navyšuje armádní kapacity, prohlubuje spolupráci s Británií, Německem a Francií a snaží se integrovat obranu se Švédskem a Finskem, které nově patří do NATO.
Premiér Støre přesto zdůrazňuje, že norská politika musí dál spojovat odstrašení se stabilitou a předvídatelností. Rusko podle něj pravděpodobně zůstane hrozbou dlouhodobě, geografické sousedství ale nezmizí ani po skončení války na Ukrajině. Svůj pohled popsal v projevu „Russia has changed. So has our relationship as neighbours“.
Žádný vojenský úder neproběhl. Odehrává se spíše souboj dvou bezpečnostních příběhů. Moskva tvrdí, že norské zbrojení vytváří hrozbu. Oslo odpovídá, že právě ruské chování donutilo dosud opatrného souseda nakoupit zbraně, obnovit brigádu na severu a pevněji se opřít o NATO.
Ruské varování tak může mít opačný účinek, než jaký Moskva zamýšlela. Namísto oslabení norského odhodlání poskytuje Oslu další argument, proč rakety s dosahem 500 kilometrů skutečně potřebuje.
