Význam cesty roste s projektem Arctic LNG 2
Shutterstock.com
Kremelský byznys
Rusko buduje novou energetickou dálnici do Asie. Klíčem je Arktida a kratší cesta kolem Sibiře
Rusko buduje kolem Severní mořské cesty novou energetickou infrastrukturu. Arktická trasa zkracuje cestu do Asie téměř na polovinu a může Moskvě pomoci přesunout vývoz LNG i ropy na východ.
editor
Rusko urychluje rozvoj Severní mořské cesty, která vede podél jeho arktického pobřeží a může výrazně změnit směřování exportu energií. Moskva získává kratší spojení s asijskými odběrateli a menší závislost na trasách přes Suez. Klíčovou roli zatím hraje LNG, do budoucna však může být ještě významnější ropa.
Severní mořská cesta měří přibližně 5600 kilometrů. Plavba z Murmansku do čínského Čching-tao po této trase zabere zhruba 20 dní, zatímco přes Suez je to asi 39 dní. Trasa je navíc plně pod ruskou jurisdikcí. Její slabinou zůstává sezónnost: hlavní období pro běžnou arktickou plavbu trvá zpravidla od června či července do října.
Význam cesty roste s projektem Arctic LNG 2. Ten má mít kapacitu 19,8 milionu tun LNG ročně, ale kvůli západním sankcím a nedostatku specializovaných tankerů zatím vyrábí pod plánovanou kapacitou. Přesto po Severní mořské cestě letos zatím zamířilo 41 nákladů o objemu zhruba 3,1 milionu tun, což už překonalo loňský objem.
Další růst může přinést odklon ruského LNG z Evropy do Asie. Evropský úplný zákaz dovozu ruského LNG má začít platit v lednu 2027. Projekt Yamal LNG proto bude muset hledat více odběratelů na Východě. Jen v srpnu 2026 proplulo Severní mořskou cestou na východ asi 500 tisíc tun LNG, oproti 350 tisícům tun ve stejném měsíci loni.
Moskva současně rozšiřuje vlastní flotilu tankerů-ledoborců třídy Arc7. Ty jsou schopné provozu v náročných arktických podmínkách a mají umožnit celoroční využívání některých částí trasy. Rusko se po přerušení spolupráce s jihokorejskými loděnicemi snaží potřebnou technologii a výrobu přesunout do domácích podniků.
Největším spojencem je Čína
Ještě větší potenciál má ropa. Po Severní mořské cestě už proudí ruské ropné náklady do Číny a jejich počet roste. V roce 2023 trasu absolvovalo šest tankerů s ropou Urals, v roce 2025 devět a před letošním zářím už šest. Rusko zároveň zkouší cestu i pro další ropné proudy.
Zásadní změnu může přinést projekt Vostok Oil společnosti Rosněfť. Ten má podle firmy zdrojovou základnu přes 48 miliard barelů a jeho první fáze počítá s potrubím dlouhým zhruba 790 kilometrů do přístavu Severní zátoka. Odtud by ropa mohla během hlavní sezony putovat tankery přímo do Asie.
Terminál má zpočátku odbavovat kolem 30 milionů tun ropy ročně, později by se kapacita mohla zvýšit až na 2,1 milionu barelů denně. Pro Rosněfť by to zároveň znamenalo větší nezávislost na síti Transněfti a jejích přepravních tarifech.
Největším přirozeným odběratelem zůstává Čína. Rusko ale hledá i další trhy, například Indonésii. Dlouhodobě by propojení arktické ropy s asijskými rafineriemi mohl posílit také plánovaný projekt rafinerie Tuban v Indonésii, na němž se podílí Rosněfť.
Severní mořská cesta tak nemusí nahradit Suez, aby se stala významnou. Pro Rusko představuje především způsob, jak přesměrovat energetické toky na východ. Přístavy, potrubí, tankery, překladiště i nové rafinerie postupně vytvářejí infrastrukturu, která může ruský energetický obrat k Asii učinit trvalou součástí jeho obchodní mapy.
