Rusko ustupuje z Kidalu: porážka v Mali otřásá jeho vlivem v Africe
Shutterstock.com
Rusko ztrácí půdu pod nohama v Mali. Porážka v Kidalu otřásá jeho africkými ambicemi
Ozbrojené kolony vyrazily z pouště za úsvitu. Na motorkách a pick-upech vtrhli povstalci do severomalijského Kidalu a během několika hodin donutili ruské paramilitární jednotky k ústupu. Město, které mělo být symbolem stabilizace regionu, se proměnilo v důkaz selhání. Ruské síly čelily ultimátu: kapitulace, nebo smrt. Zvolily ústup.
šéfredaktor
Koordinovaná ofenziva tuarežských separatistů z Fronty osvobození Azawadu (FLA) a džihádistů napojených na al-Káidu z JNIM zasáhla o víkendu více měst napříč Mali. Země, jejíž vojenský režim se před pěti lety obrátil na Moskvu, tak čelí jedné z nejvážnějších bezpečnostních krizí za poslední dekádu. „Je to ponížení. Další potvrzení, že jsou neefektivní a nespolehliví v boji proti povstalcům a džihádistům,“ řekl analytik Soufan Center Wassim Nasr. Podle něj bylo znovudobytí Kidalu před třemi lety jediným hmatatelným úspěchem ruské přítomnosti.
Rozpad iluze stabilizace
Útoky zasáhly i samotné mocenské centrum. Ministr obrany Sadio Camara, architekt ruské přítomnosti, byl zabit při útoku na vojenské velitelství v Kati nedaleko Bamaka. Šéf rozvědky Modibo Koné byl těžce zraněn. Situace v hlavním městě zůstává napjatá – JNIM vyhlásila jeho obléhání a bojovníci operují na jeho okrajích.
Ruské angažmá v Mali se vyvíjelo od spolupráce s Wagnerovou skupinou k novému uskupení Africa Corps, řízenému přímo ruským ministerstvem obrany. To převzalo operace loni v červnu po neúspěšné vzpouře Jevgenije Prigožina. Přestože Moskva prezentovala své síly jako flexibilnější alternativu k Francii, realita na bojišti tuto image narušila.
Z Kidalu se podle svědectví stáhly jednotky bez posil a zanechaly část malijských vojáků napospas nepříteli. „Nechali malijské vojáky zajmout jako krysy,“ uvedl Moussa Kondo z Institutu pro demokracii a správu v Sahelu. Podle něj žádná propaganda nevymaže obrazy ruského ústupu. „Jak můžete tvrdit, že jste nebyli poníženi? Jak můžete říct, že jste mocná země?“ dodal.
Limity ruské strategie
Rusko se snaží situaci stabilizovat alespoň symbolicky. Prezident Assimi Goïta se po začátku ofenzivy objevil na veřejnosti po boku ruských důstojníků. Africa Corps tvrdí, že jeho vojáci bojovali statečně, a zveřejňuje záběry z bojů. „Je to vážná rána pro jejich reputaci,“ uvedl analytik Sergey Eledinov. „Naznačuje to, že Rusové nejsou neporazitelní.“
Moskva ale odmítá, že by šlo o zásadní porážku. „To nebyla porážka. Byl to ústup jedné vzdálené posádky,“ řekl Maxim Solopov z agentury African Initiative. Tvrdí, že krok byl koordinován s malijským velením a situace v Bamaku zůstává stabilní.
Analytici však poukazují na strukturální slabiny. Mali je rozlehlé území a přibližně dva tisíce ruských vojáků postrádají zpravodajské kapacity, které měly dříve francouzské a americké síly. „Nemají potřebné schopnosti a jejich partner je nespolehlivý,“ uvedl Nasr. Navíc tvrdý postup ruských jednotek vůči civilistům podle něj posílil nábor povstalců: „Problém nevyřešili. Zhoršili ho.“
Nákladná mise bez jasného výsledku
Dalším problémem je samotné řízení operace. Podle Justyny Gudzowské z organizace The Sentry není vybavení Africa Corps vhodné pro pouštní podmínky a velení podcenilo zranitelnost severních základen. Napětí roste i mezi ruskými a malijskými vojáky, kteří si vzájemně vyčítají nekoordinované operace.
Finanční náklady jsou přitom značné. Podle organizace Inpact stálo Mali ruské angažmá od roku 2022 mezi 500 a 900 miliony dolarů. Moskva přitom naznačovala, že chce omezit bojové operace a soustředit se na ochranu infrastruktury a režimu.
„Mali přecenilo stabilizační schopnosti Ruska. Rusko přecenilo schopnosti Mali jako partnera,“ shrnul Eledinov. Analytici očekávají, že Moskva nyní přehodnotí své ambice a zaměří se spíše na obranu klíčových měst než kontrolu celé země.
Mezitím si tempo určují povstalci. FLA plánuje postup na Timbuktu a Gao, zatímco JNIM stupňuje tlak na Bamako. Obě skupiny vyzvaly Rusko, aby ustoupilo. Pro malijský režim tak zůstává otázka: kdo skutečně drží kontrolu.
