Rusku dochází benzin. Trump může tlačit na Indii
Shutterstock.com
Rusku dochází benzin, Indie mu ho posílá zpět. Trump v tom může najít páku na Putina
Rusko patří k největším producentům ropy na světě, přesto musí dovážet benzin. Ukrajinské drony vyřadily část jeho rafinerií, v desítkách regionů se objevily prodejní limity a před čerpacími stanicemi stojí dlouhé fronty. Americký analytik Joseph Webster proto navrhuje, aby Donald Trump přiměl Indii a další obchodní partnery k zastavení dodávek. Palivová krize by podle něj mohla zvýšit tlak na Vladimira Putina. Tvrzení, že by stejný krok mohl zároveň ukončit konflikt s Íránem, však stojí na mnohem odvážnější řadě předpokladů.
msk
Nejde o zveřejněný plán Trumpovy administrativy, ale o názor energetického analytika a experta na vztahy Číny a Ruska. Webster působí jako seniorní výzkumník Atlantic Council.
Ropná velmoc, která nemá dost benzinu
Ukrajinská strategie míří na místo, kde je ruská energetika zranitelnější než u samotné těžby. Ropu lze čerpat dál, benzin a naftu ale musejí vyrobit rafinerie, jejichž složité technologické celky se opravují pomalu a mohou být znovu zasaženy.
Podle výpočtu Reuters odpovídala ruská produkce benzinu na začátku července jen přibližně 65 procentům běžné sezonní spotřeby. Denně chybělo 40 až 45 tisíc tun při letní poptávce kolem 115 až 120 tisíc tun. Provoz se zastavil mimo jiné v rafineriích NORSI, Omsk a Saratov.
Moskva reagovala omezováním vývozu, čerpáním zásob, přesouváním paliva mezi regiony a rekordním dovozem z Běloruska. Nedostatek však zasáhl už více než čtyři desítky oblastí a v některých městech musely pořádek u čerpacích stanic udržovat bezpečnostní složky. Ruská vláda přitom sama přiznala, že situace vyvolává mezi obyvateli obavy.
Rozsah škod nicméně není možné přesně určit. Rusko část údajů o rafineriích a výrobě paliv tají a veřejné odhady vycházejí z pohybu tankerů, obchodních statistik, satelitních snímků a informací anonymních zdrojů z odvětví. Číslo 65 procent proto představuje kvalifikovaný odhad poměru výroby k sezonní spotřebě, nikoli oficiální údaj ruského ministerstva energetiky.
Benzin z ruské ropy se vrací přes Indii
Když vlastní rafinerie nestačí, Rusko se obrací na zahraničí. Obchodníci podle zjištění Reuters poslali do Ruska nejméně 60 tisíc tun benzinu vyrobeného indickou společností Nayara Energy. Dodávky měly zamířit po moři přes obchodní prostředníky, nikoli jako přímý mezivládní prodej.
Situace má výrazně absurdní ekonomický rozměr. Závod ve Vadinaru zpracovával ruskou ropu, z ní vyrobil benzin a ten se následně vydal zpět do Ruska, jehož vlastní rafinerie poškodily ukrajinské útoky. Ruský Rosněfť drží v Nayaře podíl 49,13 procenta a vadinarská rafinerie má kapacitu 20 milionů tun ročně.
Indický ministr ropného průmyslu Hardeep Singh Puri přímý prodej indických firem Rusku odmítl. Připustil ale, že benzin indického původu mohli nakoupit obchodníci a následně jej přeprodat dál. Právě tato konstrukce ukazuje, proč nestačí politický slib jedné vlády. Palivo může změnit vlastníka několikrát, plout pod jinou vlajkou a do cílové země dorazit prostřednictvím mezinárodního obchodníka.
Indie je pro Washington přirozeným cílem tlaku. S Ruskem má dlouhodobé energetické, obchodní a obranné vztahy, které samotné indické ministerstvo zahraničí označuje za zvláštní a privilegované strategické partnerství. Současně však Dillí potřebuje přístup na americký trh, technologie a bezpečnostní spolupráci se Spojenými státy.
Trump už tuto páku použil. V roce 2025 zavedl dodatečná cla na indické zboží kvůli pokračujícím nákupům ruské ropy. V únoru 2026 pak podle Bílého domu příplatek ve výši 25 procent odstranil poté, co Indie přislíbila ukončit přímé i nepřímé nákupy ruské ropy. Současné dodávky benzinu přes obchodníky ukazují, že vymáhání podobných závazků zůstává podstatně složitější než jejich politické vyhlášení.
Může nedostatek paliva přimět Putina jednat?
Websterova teorie vychází z předpokladu, že palivová krize zasáhne Rusy citelněji než ztráty na vzdáleném bojišti. Fronty před pumpami, rostoucí ceny a omezení dopravy jsou viditelné každý den a nelze je snadno vytěsnit z veřejného prostoru. Pokud by dovoz z Indie, Běloruska a dalších zemí vyschl, tlak na ruskou vládu by se ještě zvýšil.
To ale neznamená, že by Putin automaticky přistoupil na příměří. Palivo lze přednostně přidělovat armádě, zemědělství a strategickým podnikům, zatímco náklady nesou především civilisté. Autoritářský režim navíc může nespokojenost potlačit, přesměrovat na místní úředníky nebo vysvětlovat jako další důkaz západního útoku na Rusko.
Analýza Center for Strategic and International Studies potvrzuje, že ukrajinské údery snížily rafinerskou kapacitu, narušily logistiku a vyvolaly lokální nedostatek. Současně ale výslovně uvádí, že zatím neochromily ruský válečný stroj ani nezničily schopnost Moskvy pokračovat ve válce.
Účinný tlak by navíc nemohl stát pouze na Indii. Rusko získává palivo z Běloruska, jedná s dalšími dodavateli a může využívat obchodníky, překládky i společnosti v zemích, které se k západním sankcím nepřipojily. Washington by proto musel kombinovat diplomacii, sekundární sankce, kontrolu bankovních plateb, přepravy a pojištění.
Situace států EU je ale odlišná. EU už uplatňuje rozsáhlé energetické sankce proti Rusku, omezuje obchod s ropnými produkty a postihuje subjekty pomáhající sankce obcházet. Hlavním problémem nejsou otevřené oficiální dodávky evropských vlád, ale nepřímé trasy, obchodní prostředníci a třetí země.
Druhá válka je mnohem odvážnější spekulace
Webster propojuje tlak na Rusko s konfliktem mezi Spojenými státy a Íránem. Pokud by Moskva přijala příměří, Ukrajina by podle něj mohla uvolnit část svých dronových kapacit a nabídnout je americkým partnerům v Perském zálivu. Tím by se údajně zvýšil také tlak na Teherán.
Ukrajina skutečně získala mimořádné zkušenosti s výrobou, nasazováním a zachytáváním levných bezpilotních prostředků. V zemích Perského zálivu už působily více než dvě stovky ukrajinských odborníků, kteří pomáhali s detekcí a sestřelováním íránských útočných dronů. Jejich úloha však byla především obranná a poradenská, nikoli důkazem, že Kyjev disponuje silou schopnou rozhodnout válku s Íránem.
Mezi ruským nedostatkem benzinu a ukončením dvou válek proto vede dlouhý řetězec podmínek. Indie by musela zastavit dodávky, ostatní země by nesměly výpadek nahradit, krize by musela zasáhnout ruskou schopnost bojovat, Putin by musel změnit strategii a uvolněné ukrajinské kapacity by následně musely zásadně ovlivnit konflikt s Íránem.
Trump tak skutečně drží použitelnou ekonomickou páku. Indie už jednou na americká cla reagovala a ruský nedostatek benzinu je reálný. Není to ale vypínač, kterým lze jedním pohybem ukončit dvě války. Spíše jde o další nástroj postupného tlaku na Moskvu – a o připomínku, že ruskou ropnou ekonomiku dnes neohrožuje nedostatek suroviny, ale schopnost proměnit ji v palivo, které země potřebuje každý den.
