Během jednání ministrů zemědělství v Lucemburku obě země požádaly o přehodnocení přísně chráněného statusu medvěda hnědého podle evropské směrnice o stanovištích. Podporu jim podle Euractivu vyjádřila řada dalších států včetně Česka, Chorvatska a Finska.

Rumunsko a Slovensko tvrdí, že nesou neúměrnou část nákladů evropské ochrany velkých šelem. Dohromady mají na svém území více než polovinu medvědů hnědých v Evropské unii: podle jejich údajů zhruba 11 500 v Rumunsku a nejméně 2500 na Slovensku.

Obě vlády tvrdí, že ekologicky i bezpečnostně únosná populace by měla být nižší. Rumunsko mluví o optimální úrovni kolem 4000 medvědů, Slovensko o 800 kusech. Pokud by se tato čísla stala základem politiky, znamenalo by to zásadní posun: z dosavadní ochrany a výjimečných odstřelů směrem k mnohem aktivnějšímu řízení populace.

Strach z lesa jako politický argument

Rumunsko a Slovensko do Bruselu nepřivezly jen biologická data, ale hlavně příběh bezpečnosti. Slováci mluví o lidech, kteří se bojí chodit do lesa. Rumunští politici citují titulky o útocích medvědů z posledních týdnů a zdůrazňují, že nejde o hororové filmy, ale o běžné zprávy.

Podle podkladů, které obě země předložily, zaznamenalo Rumunsko za posledních pět let více než 30 tisíc tísňových volání kvůli výskytu medvědů nebo útokům. V zemi mělo být vážně zraněno 150 lidí a 14 usmrceno. Slovensko uvádí 64 zraněných a čtyři mrtvé.

To je hlavní rozdíl proti vlkům, jejichž evropská ochrana byla loni oslabena po dlouhém tlaku zemědělců a některých vlád. U vlků se debata vedla hlavně o škodách na stádech. U medvědů se politická rovina posouvá dál: od náhrad za ovce a telata k otázce lidských životů.

Právě proto má medvědí debata větší emoční sílu. Venkovské komunity v Karpatech tvrdí, že se od nich očekává soužití s chráněným druhem, zatímco skutečné riziko nesou ony samy.

Peníze za škody prudce rostou

Obě vlády zdůrazňují i ekonomické dopady. V Rumunsku mělo mezi lety 2024 a 2026 podle předloženého dokumentu zahynout 1806 domácích zvířat včetně koní, skotu, ovcí, koz a prasat. Kompenzace za škody mezitím výrazně narostly.

Rumunsko uvádí, že celková hodnota nároků na finanční náhrady vzrostla ze 150 tisíc eur v roce 2014 na 2,6 milionu eur v roce 2025. Slovensko hlásí nárůst ze 75 tisíc eur v roce 2020 na téměř 550 tisíc eur v roce 2025.

Z pohledu Bruselu jsou kompenzace tradiční součástí politiky soužití s velkými šelmami. Státy mají škody nahrazovat, pomáhat s prevencí a využívat výjimky pro problémové jedince. Rumunsko a Slovensko ale tvrdí, že tento model přestává stačit.

Jinými slovy: nejde jim jen o to, aby mohly zabít konkrétního medvěda, který napadl člověka nebo opakovaně chodí do obce. Chtějí větší prostor pro řízení celé populace.

Svalbardský paradoxSvalbardský paradox

Ledu ubývá, ale polární medvědi paradoxně tloustnou

Precedent jménem vlk

Rumunsko a Slovensko se opírají o čerstvý precedent. Evropská unie loni snížila stupeň ochrany vlka. Ten byl podobně jako medvěd zařazen mezi přísně chráněné druhy, ale po politickém tlaku zemědělců a části členských států se jeho status změnil na „chráněný“.

To dává vládám větší flexibilitu. Neznamená to volný lov bez omezení, ale státům to usnadňuje regulaci populace, pokud prokážou, že neohrozí příznivý stav druhu.

Pro ochranářské organizace je právě to varovný signál. Obávají se, že vlk nebyl výjimkou, ale začátkem širšího přepisování evropské ochrany přírody. Medvěd může být další. A po něm třeba kormorán, jehož status nedávno zpochybňovala skupina států kvůli škodám na rybách.

Vzniká tak nový evropský vzorec: jakmile se chráněný druh obnoví natolik, že začne častěji vstupovat do konfliktu s lidmi nebo hospodářstvím, část států začne tlačit na revizi jeho ochrany.

Co může Brusel udělat

Evropská komise nyní stojí před citlivým rozhodováním. Medvěd hnědý je v evropské legislativě přísně chráněný druh. Členské státy mohou povolit odstřel jen na základě výjimek, například z důvodu veřejné bezpečnosti, a musí prokázat, že neexistuje jiné uspokojivé řešení a že zásah neohrozí populaci druhu.

Rumunsko a Slovensko chtějí víc než jednotlivé výjimky. Chtějí politické a právní uznání toho, že při vysoké populaci medvědů lze mluvit o aktivním řízení, nikoli jen o mimořádném zásahu.

Možné scénáře jsou tři.

První je nejopatrnější: Komise nezmění status medvěda, ale vydá jasnější metodiku, jak mohou státy využívat výjimky. To by umožnilo rychlejší zásahy proti problémovým jedincům, ale nezměnilo by základní právní ochranu.

Druhý scénář je politicky tvrdší: Komise začne připravovat změnu přílohy směrnice o stanovištích podobně jako u vlka. Medvěd by se mohl přesunout z režimu přísné ochrany do mírnější kategorie. To by státům otevřelo cestu k širší regulaci.

Třetí možností je konflikt. Pokud některé státy budou pokračovat v rozsáhlém odstřelu bez dostatečného vědeckého a právního zdůvodnění, Komise může spustit řízení o porušení unijního práva. Právě na tenké hraně mezi „nezbytnou regulací“ a „preventivním odstřelem“ se bude celá debata lámat.

Chlupy proti oceliChlupy proti oceli

Japonsko nasazuje proti vraždícím medvědům nového strašáka – robotický vlk se stává hitem i na farmách

Věda, politika a venkov

Spor o medvědy nebude jen o počtech. Bude o tom, kdo určuje, co je ještě ochrana přírody a co už je riziko pro lidi. Rumunsko a Slovensko tvrdí, že populace je příliš vysoká. Ochranáři budou namítat, že samotné číslo nestačí a že je nutné řešit odpadky, krmení, turistický tlak, ztrátu přirozeného prostoru, lepší monitoring i prevenci.

U medvědů je navíc problém s přesností dat. Odhady populace se mohou lišit podle metodiky. Slovensko už dříve uvádělo, že připravuje DNA sčítání, které má dát přesnější obrázek o skutečném počtu medvědů. Bez kvalitních dat bude každá strana používat čísla jako politickou zbraň.

Pro zemědělce a obyvatele horských oblastí ale vědecká opatrnost často zní jako odklad. Když se medvěd objevuje u obce nebo na turistické trase, debata o metodice sčítání nikoho neuklidní.

To je hlavní síla rumunsko-slovenské iniciativy. Překládá environmentální spor do jazyka veřejné bezpečnosti.

Česko bude spíš na straně flexibility

Podpora Česka nepřekvapí. Česká republika nemá problém s medvědy v takovém rozsahu jako Rumunsko nebo Slovensko, ale dlouhodobě patří mezi státy, které v evropských debatách o velkých šelmách zdůrazňují větší rozhodovací prostor pro národní a regionální úroveň.

Pro Prahu je to i širší politický signál. Po debatě o vlcích, zemědělských protestech a napětí kolem Zelené dohody se část členských států snaží ukázat, že ochrana přírody nesmí být vnímána jako diktát městských elit vůči venkovu.

Medvěd je v tomto směru silný symbol. Je to ikonický druh evropské přírody, ale zároveň zvíře, které může člověka zabít. Komunikace kolem něj tak bude mnohem složitější než u řady jiných chráněných druhů.