Německo chce seškrtat rozpočet EU o stovky miliard
Shutterstock.com
Německo chce z rozpočtu EU seškrtat stovky miliard eur. Česko stojí na opačné straně sporu
Německo a pět dalších čistých plátců chtějí z návrhu příštího sedmiletého rozpočtu Evropské unie odstranit několik stovek miliard eur. Pro Česko je spor citlivý: vláda už dříve odmítla návrhy, které by podle ní snížily českou alokaci z evropských fondů zhruba o 220 miliard korun. O dvoubilionovém rozpočtu navíc musí rozhodnout všech 27 států jednomyslně.
šéfredaktor
Německo, Nizozemsko, Švédsko, Dánsko, Rakousko a Finsko tlačí na výrazné zeštíhlení rozpočtu Evropské unie na roky 2028 až 2034.
Šestice čistých plátců požaduje, aby byl návrh Evropské komise ve výši téměř dvou bilionů eur snížen o „několik stovek miliard eur“. Škrty podle společného stanoviska nemají dopadnout pouze na jednu oblast, ale mají se na nich podílet všechny části rozpočtu.
Financial Times nyní s odvoláním na diplomata z jedné z těchto zemí píší, že bez škrtů v řádu stovek miliard eur nebude letos dohoda.
Právě to zvyšuje sázky v jednání, které má skončit ještě před koncem letošního roku. Příští víceletý finanční rámec totiž vyžaduje jednomyslný souhlas všech členských států. K zablokování dohody proto stačí jediná země.
Dva biliony eur jsou jen začátek vyjednávání
Evropská komise navrhla rozpočet už v červenci 2025. Na sedm let počítá s částkou téměř dva biliony eur, tedy přibližně 1,26 procenta hrubého národního důchodu EU.
Nejde přitom pouze o navýšení současných programů.
Komise chce zásadně změnit strukturu evropských výdajů. Přibližně 865 miliard eur má směřovat do národních a regionálních plánů, které spojí dosavadní peníze na soudržnost, zemědělství, venkov, rybolov, migraci a vnitřní bezpečnost.
Dalších 409 miliard eur má podporovat konkurenceschopnost evropské ekonomiky, včetně technologií, výzkumu, digitalizace, obrany a kosmického průmyslu. Na vztahy se třetími zeměmi Komise vyčlenila zhruba 200 miliard eur.
Šestice zemí vedená Německem nezpochybňuje potřebu přesunout více peněz k obraně, bezpečnosti nebo konkurenceschopnosti.
Spor je především o tom, zda se nové priority mají zaplatit zvětšením evropského rozpočtu, nebo přesunutím peněz ze stávajících politik.
Německo a jeho partneři volí druhou možnost.
„V době, kdy prakticky všechny členské státy provádějí bolestivou fiskální konsolidaci, nemůže být rozpočet EU výjimkou,“ uvádějí ve společném stanovisku šesti vlád.
Současně odmítají další společné zadlužování Unie.
Méně peněz pro tradiční evropské politiky
Rozpočtový spor proto nebude pouze debatou o celkovém čísle.
Pokud má Unie výrazně posílit obranu, technologie a konkurenceschopnost, ale zároveň snížit celý návrh o několik stovek miliard eur, tlak se nevyhnutelně přesouvá na tradiční příjemce evropských peněz.
Především na zemědělství a politiku soudržnosti, tedy peníze určené méně rozvinutým regionům.
Právě tyto dvě oblasti historicky patří mezi největší části evropského rozpočtu.
Část členských států proto stojí na opačné straně debaty. Podle Financial Times například Španělsko a Itálie podporují zachování silnějšího financování tradičních evropských politik a jsou otevřenější také novým společným zdrojům příjmů.
Rozdíl mezi oběma tábory je tedy jednoduchý.
Jedna skupina říká: Evropa má nové úkoly, musí proto přerozdělit stávající peníze.
Druhá namítá: Evropa má nové úkoly, takže potřebuje větší společný rozpočet.
Komise chce téměř 60 miliard eur ročně z nových zdrojů
Evropská komise se pokusila problém řešit i na příjmové straně.
Navrhla pět nových takzvaných vlastních zdrojů EU. Peníze mají přicházet z emisních povolenek, uhlíkového cla CBAM, nevybraného elektroodpadu, části spotřebních daní z tabáku a také z nového příspěvku velkých společností s ročními tržbami nad 100 milionů eur.
Dohromady by podle Komise mohly nové zdroje přinášet přibližně 58,5 miliardy eur ročně.
Peníze nemají financovat jen nové priority. Část bude potřeba také na splácení dluhu z evropského pandemického programu NextGenerationEU.
Právě proti rozšiřování příjmových pravomocí Bruselu ale řada států dlouhodobě vystupuje. Šestice vedená Německem zároveň výslovně odmítá řešit rozpočtový problém dalšími společnými půjčkami.
Výsledkem je klasická evropská rozpočtová rovnice: členské státy chtějí více peněz na nové priority, ale výrazně hůře se shodují na tom, odkud je vzít.
Česko nechce přijít o stovky miliard
Pro Česko je výsledek vyjednávání důležitý především kvůli kohezním penězům a národní alokaci.
Praha není součástí šestice států požadujících plošné škrty o stovky miliard eur.
Naopak premiér Andrej Babiš letos v dubnu odmítl návrhy, které by podle české vlády znamenaly pokles prostředků pro Česko přibližně o 220 miliard korun.
„Nevím, jak Komise přišla na to, že jsme tak zbohatli, že nám chce vzít 220 miliard. To je absolutně nepřijatelné,“ uvedl tehdy Babiš.
V červnu se Česko zároveň účastnilo schůzky skupiny 16 zemí označovaných jako Přátelé koheze, které spojuje zájem na zachování silné politiky soudržnosti.
To ovšem neznamená, že Praha podporuje všechny části dvoubilionového návrhu Komise.
České ministerstvo financí už při jeho představení upozornilo, že bude posuzovat dopad nových vlastních zdrojů, strukturu národních plánů i budoucnost kohezní a zemědělské politiky.
Česká pozice tak není jednoduchým požadavkem na co největší evropský rozpočet. Klíčovým zájmem je především zabránit výraznému propadu peněz dostupných pro Česko.
Rozhodnout se má letos. Bez kompromisu to nepůjde
Vyjednávání nyní vede Irsko, které ve druhém pololetí 2026 předsedá Radě EU.
Dublin označil dosažení politické dohody o rozpočtu do konce roku za jednu z hlavních priorit svého předsednictví.
Termín není pouze politická ambice.
Dohoda během letošního roku má poskytnout dostatek času na schválení jednotlivých programů v roce 2027 tak, aby nové financování mohlo začít plynule od ledna 2028.
Formální schválení bude ještě komplikovanější. Samotný finanční rámec vyžaduje jednomyslnost členských států a souhlas Evropského parlamentu. Změny systému vlastních zdrojů navíc mohou vyžadovat schválení podle ústavních pravidel jednotlivých zemí.
Šest států tak disponuje silnou vyjednávací pozicí, ale stejně silnou možnost blokovat dohodu mají i země požadující zachování kohezních nebo zemědělských peněz.
