Ženy v Česku vydělají o 109 tisíc korun méně než muži
Shutterstock.com
Češky vydělají podle odhadu o 109 tisíc korun ročně méně než muži. Rozdíl je nad průměrem EU
Rozdíl mezi průměrnými výdělky žen a mužů odpovídá v Evropské unii téměř 94 tisícům korun na jednu zaměstnanou ženu ročně. Evropská odborová konfederace celkovou mezeru vyčíslila v přepočtu na více než 8,65 bilionu korun. V Česku je odhadovaný roční rozdíl ještě vyšší a dosahuje přibližně 109 tisíc korun.
šéfredaktor
Přepočty vycházejí z referenčního kurzu Evropské centrální banky z 22. července 2026, kdy jedno euro odpovídalo 24,166 koruny. Částky jsou redakčně zaokrouhlené a zachycují statistický rozdíl mezi průměrnými výdělky, nikoli automaticky prokázanou diskriminaci každé jednotlivé zaměstnankyně.
Ženy v Evropské unii dostávaly v roce 2024 v průměru o 11,1 procenta nižší hrubou hodinovou mzdu než muži. Na každých sto korun průměrného mužského výdělku tak připadalo ženám 88,90 koruny. Vyplývá to z nejnovějších údajů Eurostatu, které sledují podniky s nejméně deseti zaměstnanci.
Evropská odborová konfederace tento hodinový rozdíl převedla do ročního vyjádření. Podle jejího modelu vydělává průměrná zaměstnaná žena v EU přibližně o 93 800 korun méně než muž. Při započtení 92,5 milionu pracujících žen odpovídá celková mezera více než 8,65 bilionu korun za rok.
„Náklady na opatření zvyšující transparentnost jsou pro firmy malé, ale tato analýza ukazuje, že nečinnost vlád stojí zaměstnané ženy miliardy na ztracených mzdách,“ uvedla generální tajemnice konfederace Esther Lynchová. Výpočet odborů je ale nutné číst jako modelový odhad založený na neočištěném rozdílu v průměrných výdělcích, nikoli jako součet právně doložených případů platové diskriminace.
Česko je nad evropským průměrem
Nejvyšší roční rozdíl vypočítaly odbory ve Finsku, kde v přepočtu dosahuje zhruba 183 500 korun. Následuje Rakousko s přibližně 165 600 korunami, Německo se 146 200 korunami a Švédsko se 123 600 korunami. Česko se s částkou 108 700 korun zařadilo nad průměr Evropské unie.
Na opačné straně žebříčku stojí Lucembursko. Jako jediná země EU vykázalo zápornou platovou mezeru: průměrné hodinové výdělky žen tam byly o 0,8 procenta vyšší než u mužů. Model ETUC tento rozdíl převádí přibližně na 11 500 korun ročně ve prospěch žen. Nejvyšší procentní mezeru naopak zaznamenalo Estonsko s 18,8 procenta.
Evropský odhad lze porovnat s českými národními statistikami, jejich metodika je však odlišná. Podle Českého statistického úřadu činil v roce 2025 medián hrubé měsíční mzdy žen 41 068 korun, zatímco u mužů dosáhl 47 648 korun. Rozdíl představoval 6 580 korun měsíčně, tedy necelých 79 tisíc korun za dvanáct měsíců.
Nižší česká částka neznamená, že je jeden z výpočtů chybný. ČSÚ porovnává mediány měsíčních mezd, zatímco evropský indikátor vychází z průměrných hrubých hodinových výdělků a odbory jej následně převádějí na roční částku. Výsledky se proto nemohou přímo zaměňovat.
Samotných 11,1 procenta rovněž neznamená, že žena dostává za naprosto totožnou práci u stejného zaměstnavatele automaticky o jedenáct procent méně. Eurostat používá neočištěný rozdíl, do kterého se promítá zastoupení žen a mužů v různých profesích, odvětvích a vedoucích funkcích, věk, délka praxe, přerušování kariéry i rozdíly mezi soukromým a veřejným sektorem.
Část mezery může souviset s přímou nebo nepřímou diskriminací, samotný ukazatel ji ale neodděluje od ostatních vlivů. Eurostat jej proto označuje za širší obraz nerovnosti na pracovním trhu, nikoli za přesné měřítko rozdílů v odměně za stejnou práci.
Firmy budou muset ukázat platová rozpětí
Situaci má změnit evropská směrnice o transparentnosti odměňování. Členské země ji měly převést do svých zákonů nejpozději do 7. června 2026. Podle odborové konfederace však termín včas splnily pouze čtyři státy, zatímco většina Unie vstoupila do léta bez úplné národní úpravy.
Podle pravidel vysvětlených Evropskou komisí mají uchazeči dostat informaci o nástupní mzdě nebo platovém rozpětí už v inzerátu, případně ještě před pracovním pohovorem. Zaměstnavatelé se jich zároveň nebudou smět ptát, kolik vydělávali v předchozím zaměstnání.
Zaměstnanci budou moci požádat o informaci o své individuální úrovni odměňování a o průměrných výdělcích žen a mužů vykonávajících stejnou práci nebo práci stejné hodnoty. Cílem je zabránit situaci, kdy rozdíly zůstávají skryté jen proto, že zaměstnanci navzájem neznají mzdové podmínky.
Pravidelná reportovací povinnost se bude vztahovat na zaměstnavatele s nejméně stovkou pracovníků. Pokud zveřejněná data odhalí rozdíl alespoň pět procent, který firma nedokáže zdůvodnit objektivními a genderově neutrálními důvody, bude muset společně se zástupci zaměstnanců provést podrobné posouzení odměňování.
Nová pravidla rovněž posilují postavení lidí, kteří se cítí poškozeni platovou diskriminací. Zaměstnanec může získat finanční náhradu a při nesplnění povinností v oblasti transparentnosti se část důkazního břemene přesune na zaměstnavatele. Členské státy mají zavést také účinné sankce za porušování principu rovné odměny.
Samotné zveřejnění mezer problém nevyřeší
Transparentnost může odhalit rozdíly, které dosud zůstávaly ukryté, sama ale neodstraní všechny jejich příčiny. Významnou roli hraje rozdělení žen a mužů mezi různě placená odvětví, menší zastoupení žen v nejvyšším vedení, práce na částečné úvazky nebo přerušování kariéry kvůli péči o děti a příbuzné.
Rozdíly se navíc výrazně mění podle odvětví. Eurostat uvádí, že ve státech s dostupnými daty bývá platová mezera zpravidla vyšší v soukromém než ve veřejném sektoru. Ve finančnictví a pojišťovnictví se v roce 2024 pohybovala od 12,2 procenta ve Španělsku až po 40,3 procenta v Maďarsku.
Ve veřejném sektoru mohou rozdíl tlumit platové tabulky a jasněji stanovená pravidla odměňování. Ani tam však nezmizel všude: nejvyšší veřejnosektorovou mezeru v dostupných datech vykázalo právě Česko, kde dosáhla 17,4 procenta.
Zavedení evropské směrnice proto nebude znamenat automatické dorovnání výdělků. Zaměstnancům ale poskytne více informací a firmy přinutí vysvětlovat rozdíly, které dosud mohly zůstávat bez kontroly. Z celoevropského statistického průměru se tak postupně stane konkrétní otázka pro jednotlivé zaměstnavatele.
