Vojtěch Olbrecht, hlavní ekonom investiční platformy Investona
Investona / Shutterstock / Nano Banana Pro / hrot koláž
Velký platový paradox: Proč si i s vyšší výplatou připadáme chudší než dříve?
Čísla říkají, že Češi bohatnou. Pocit mnoha domácností ale tvrdí opak. Rozdíl spočívá v tom, že zatímco mzdy dokážou držet krok s inflací spotřebního zboží, ceny bytů, akcií nebo zlata jim dlouhodobě unikají.
Vojtěch Olbrecht
V Česku za první čtvrtletí 2026 vyrostly reálné mzdy o 6,4 % oproti předchozímu roku. Růst si připisovaly i v předchozích letech. Na první pohled je to skvělá zpráva: reálná mzda znamená, že naše výplaty rostou rychleji než inflace, a my si tak můžeme koupit víc věcí než dřív.
Tak proč se tak necítíme? Proč máme v Česku pocit, že inflace je vyšší než ta, o které mluví média?
Odpověď je jednoduchá. Statistiky nelžou, ale ukazují jen část reality. A pochopení tohoto rozdílu je pro finanční zdraví každého Čecha a Češky důležité. Oficiálně reportovaná reálná mzda měří totiž kupní sílu vůči spotřebě a vynechává budování majetku.
Inflace, o které slyšíme v mediích, se počítá ze spotřebního koše. Když reálné mzdy rostou, plato vajíček v porovnání s naší mzdou stojí méně – z naší výplaty si koupíme i víc másla nebo ovoce. Prostě toho „spotřebního“ zboží – do něj se počítá kromě jídla třeba i oblečení, nájem, energie, elektronika, stravování nebo třeba pojištění.
Co však v tomto koši chybí, je nákup investičního majetku (odborně aktiv), tedy pořízení vlastního bytu, domku, akcií nebo třeba investičního zlata. A právě cena tohoto majetku utíká našim platům mnohem rychleji než ceny v supermarketu. Takže i když v současné době mzdy drží tempo se spotřebním zbožím (a dohánějí propad v letech 2022 a 2023) – propast mezi mzdami a investičními aktivy se už více jak dekádu dále rozevírá. Mzdy teď vyhrávají nad rohlíkem, ale dlouhodobě prohrávají s bytem.
Jak je to možné? Nově vznikající peníze, které se do oběhu dostávají prostřednictvím nových úvěrů, se v ekonomice neprojevují okamžitě a všude stejně. Tento jev popsal již v 18. století ekonom Richard Cantillon. Když se do oběhu dostane nová likvidita – tedy finance z úvěrování – směřuje nejčastěji nejprve do investičních aktiv jako jsou akcie nebo nemovitosti. Teprve s časovým zpožděním se tyto peníze propisují do cen spotřebního zboží, a nakonec do mezd zaměstnanců. V praxi to znamená, že ceny investičních aktiv reagují na růst peněžní zásoby mnohem rychleji a dříve než samotné mzdy. Zatímco mzdy teprve dohánějí spotřební inflaci, ceny nemovitostí či akcií už mají tento růst dávno za sebou.
Zatímco vůči spotřebnímu koši si Češi za deset let reálně vydělali víc (mzda rostla víc než inflace), vůči vlastnímu bydlení je jejich mzda dnes slabší než v roce 2015 – ukazuje to, že „reálná mzda“ je jen tak dobrá, jak dobrý jmenovatel si vybereme. Za výplatu si koupíš sice více rohlíků, ale potřebuješ o hodně víc výplat, aby sis koupil byt
Průměrná hrubá měsíční mzda na přepočtené počty zaměstnanců (Kč) přepočítané na 2015=100 (ČSÚ), Index spotřebitelských cen (2015=100) (ČSÚ), House price index – annual data (2015=100) (Eurostat)
Byty, stejně jako zlato a akcie, rostou výrazně rychleji než mzdy. Jediné, co mzda zvládá dohnat, je spotřební zboží.
Průměrná hrubá měsíční mzda na přepočtené počty zaměstnanců (Kč) přepočítané na 2015=100 (ČSÚ), Index spotřebitelských cen (2015=100) (ČSÚ), House price index – annual data (2015=100) (Eurostat)
Trvalý růst objemu peněz rozmělňuje hodnotu každé současné koruny – znehodnocuje ji. Peníze se do oběhu dostávají přes obchodní banky, které poskytují úvěry domácnostem, firmám i státu. Centrální banky pak mohou úvěrové aktivity brzdit – třeba nárůstem sazeb, jak nyní Evropská centrální banka (ECB) i Česká národní banka (ČNB) činí – ale úplně zastavit tvorbu peněz nedovedou. Jedním ze zdrojů nových peněz je financování státních deficitů všude po světě, i v Česku. ČNB sama ve svém odůvodnění navýšení sazeb označila „dluhové financování zvýšených veřejných výdajů“ jako jeden z důvodů nárůstu množství peněz v oběhu. Svou roli v tomto navýšení sazeb ale jistě hraje i současný energetický šok.
K znehodnocování bude docházet tak dlouho, jak dlouho budou v ekonomice vznikat nové peníze. Vládní deficity jsou jedním z víceméně spolehlivých mechanismů, které jejich vznik zajišťují. V Česku stoupl dluh (hrubý konsolidovaný dluh vládních institucí) z 1735 miliard Kč v roce 2018 na 3786 miliard v roce 2025, v USA ze zhruba 21 bilionů USD (2018) na 38 bilionů USD (2025). Nejde tady tedy o záležitost dnů nebo měsíců, ale dekád.
Takto moderní finanční systém prostě funguje a v dohledné době se na tom nic nezmění. Státy se zadlužovat nepřestanou a byť jsou jejich dluhy jen jedna (ale spolehlivá) část úvěrového financování, peníze se budou znehodnocovat dál. Máte v zásadě dvě možnosti: buď se budete hněvat na statistiky, nebo pravidla hry přijmete a využijete je ve svůj prospěch.
Jak z toho ven? Jedinou cestou, jak nenechat své peníze požírat inflací a nůžky mezi vaším platem a cenami majetku dále rozevírat, je přestat být pouhým „spotřebitelem“ a stát se „investorem“.
Pokud držíte úspory na běžném účtu nebo v hotovosti, spolehlivě každý den chudnete. Klíčové je začít je investovat do věcí, které nejdou natisknout podobně jako peníze – do firem, zlata či nemovitostí. Takže když začnete i menší části své výplaty pravidelně posílat do investičních nástrojů – ať už jsou to akcie, podílové fondy, nebo jiné formy investic – posadíte se na stejnou loď, která těží z růstu cen majetku. V tu chvíli inflace a neustálé pumpování peněz do ekonomiky už nebude mít takovou schopnost rozmělňovat váš majetek a zdražovat vám život, a naopak hodnotu vašeho investovaného majetku tlačí vzhůru.
Není pravda, že by statistiky lhaly. Jen ukazují něco jiného. A s vědomím tohoto rozdílu se dokážeme zařídit lépe. Systém nezměníme, ale můžeme se naučit hrát podle jeho pravidel. Jen tak zajistíme, že budeme bohatnout nejen na papíře, ale i ve skutečném životě.
Autor je hlavní ekonom platformy Investona
Máte co říci? Pošlete nám svůj komentář na komentare@hrotmedia.cz
