S každým novým číslem popisujícím míru nezaměstnanosti se vždy otevře debata o nedostatku pracovní síly v Česku. Poměřují se volná místa, dostupní zaměstnanci, řeší se, jestli je zaplnit ženami, rekvalifikovanými staršími pracovníky, přivážet pracovníky ze zahraničí.

Vždy to ale skončí u úvah, které vypadají jako jednoduchá rovnice. Téměř to vyznívá jako: více zkrácených úvazků – a hle, máme tu armádu pracovníků.

Takto jednoduché to ale není. Právě na příkladu žen se to dá velmi dobře ilustrovat.

Každá čtvrtá žena v Česku skončí po rodičovské dovolené v evidenci úřadu práce. Vyplývá to z nedávné analýzy Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, která sledovala více než 113 000 žen, jež porodily v roce 2018. Nejčastěji se do evidence dostávají ženy, které se do zaměstnání vůbec nevrátí – 21 procent z nich míří do nezaměstnanosti rovnou po skončení rodičovské.

Domácí byznysDomácí byznys

Bez základní finanční gramotnosti dnes podnikatel nepřežije, říká Jáčová z UOL Účetnictví

Zhruba 45 procent žen, které před narozením dítěte pracovaly, po rodičovské zaměstnání ztratí. Průměrná doba, kterou pak stráví v evidenci úřadu práce, je bezmála sedm měsíců – delší než u jiných skupin. Navíc většina z nich nemá nárok na podporu v nezaměstnanosti, protože během rodičovské nevzniká účast na pojištění.

Výsledkem je citelný výpadek v rodinných příjmech, často bez reálné možnosti rychlého návratu do zaměstnání. Problém se koncentruje hlavně v menších firmách a v oborech s nízkou mírou flexibility, jako je průmysl nebo zemědělství.

Zjištění ministerstva dokládají trendy vyplývající z dalších statistických dat, která analyzovala Druhá ekonomická transformace. Česko výrazně zaostává za evropským průměrem v celkové zaměstnanosti žen v produktivním věku.

S každým novým číslem popisujícím míru nezaměstnanosti se vždy otevře debata o nedostatku pracovní síly v Česku.

Ve věku 30–34 let v Česku pracuje pouze 52 procent žen, zatímco průměr EU činí 75 procent. Ve věkovém rozmezí 35–39 let je průměr EU na 76 procentech, zatímco v Česku dosahuje přibližně 65 procent.

Pokud by se dorovnal podíl pracujících žen v Česku v těchto věkových kategoriích na úroveň průměru evropské sedmadvacítky, šlo by o 120 tisíc osob, které by mohly posílit trh práce, na němž dlouhodobě chybějí pracovníci.

A to už rozhodně je číslo, se kterým je dobré počítat. Co nás tedy tak strašně brzdí v zaměstnávání žen?

Jedním z důvodů dramatického rozdílu je velmi nízký podíl žen pracujících na zkrácený úvazek. Zatímco v západní Evropě jde o běžnou formu zaměstnání, v Česku jej využívá jen kolem 10 % žen.

Prostor pro zlepšení se ukazuje i v oblasti předškolní péče: jen 45 % dětí je u nás zapsáno do zařízení předškolního vzdělávání, což je čtvrtý nejnižší podíl v EU. Kombinace nedostupnosti školek, strnulého pracovního trhu a nedostatku flexibilních úvazků tak vytváří systémovou bariéru pro návrat rodičů do zaměstnání – a především žen.

Ale pozor! Tady se dostáváme k tomu, že to opravdu není jednoduchá „matematika“ stylem: zvýšíme dostupnost školek, nastavíme flexibilní úvazky – a zázrakem budeme mít spoustu nové pracovní síly.

KomentářeKomentáře

Nejdřív byt, pak dítě? V Česku už mnozí nezvládnou ani jedno

Česko je totiž je specifické tím, že má zároveň mimořádně vysokou zaměstnanost mužů. Zatímco v průměru pracuje v EU v produktivním věku 25–59 let zhruba 85 procent mužů, v Česku je to rekordních 91 procent.

Souvisí to s celkovou charakteristikou českého trhu práce. Ten je mimořádně silně zakotvený v průmyslovém sektoru. S více než 26 procenty zaměstnanců pracujících v průmyslových odvětvích je Česko na špičce Evropské unie. A průmysl, to je odvětví typicky využívající směnný provoz, kde se klasické zkrácené úvazky zavádějí obtížně.

Ke změnám v nabídce flexibilních úvazků tedy vede cesta nikoli přes mechanické zavádění částečných úvazků. To samo o sobě nefunguje, pokud je firmy nedokážou využít. Prostor pro ně musí vzniknout přirozeně.

A to s tím, jak české hospodářství bude procházet transformací směrem k ekonomice s vyšší přidanou hodnotou, kde firmy působí i v jiných částech řetězce, než je samotná výroba. Při takovém posunu vznikají pracovní místa i mimo výrobu – v navazování obchodních vztahů, designování výrobků, zákaznické péči, poprodejních službách a podobně.

Jedním z důvodů dramatického rozdílu je velmi nízký podíl žen pracujících na zkrácený úvazek.

Dá se také očekávat, že pokud by se díky širší nabídce flexibilních úvazků vracelo do práce více žen – a prostor tam je –, patrně by nebyla udržitelná rekordní zaměstnanost mužů a došlo by také k tomu, že některé pečovatelské role či zkrácené úvazky by přebírali rovněž muži. Tudíž by příliv žen na pracovní trh neznamenal nutně navýšení pracovní síly – spíše její přerozdělení.

Ilustrovat se to dá na ekonomikách, které nám mohou být příkladem, jako je Německo nebo Nizozemsko. Zatímco v Česku je podíl zkrácených úvazků pod 10 procenty, v Německu tvoří tyto úvazky bezmála 30 procent a v Nizozemsku téměř 40 procent.

Přestože tím pádem má přístup k pracovním příležitostem širší spektrum populace, neznamená to více odpracovaných hodin na obyvatele. V průměru Češi odpracují více hodin než lidé v obou zmíněných ekonomikách: v Česku jde ročně v průměru o více než 1500 hodin, v Nizozemsku o 1400. Rozdíl je ale v přidané hodnotě těchto odpracovaných hodin.

V důsledku tak zlepšení podmínek pro návrat žen do práce nepřinese navýšení objemu pracovních sil. Ale nebudeme přicházet o talent, který zbytečně držíme doma u dětí, a umožníme plynulejší rozvoj kariéry oběma rodičům.

Autorka je hlavní analytička Druhé ekonomické transformace

Pracovní trh v kriziPracovní trh v krizi

Tradiční nábor je mrtvý. Firmám chybí 200 tisíc lidí a klasické inzeráty selhávají, říká „lovec hlav“ Mikulášek