„Rozšíření technického sněhu odráží konsenzus, že k udržení zimní turistiky přírodní sněžení samo o sobě nestačí,“ říká studie
Shutterstock.com
Konec byznysu?
Alpy bez sněhu už po roce 2050? Studie varuje před kolapsem lyžařských středisek
Alpy bez sněhu? Strašák, který by se do pár let mohl stát realitou. Do konce století meteorologové předpokládají pokles srážek v horách, což by pro Alpy a všechny resorty pod nadmořskou výškou 1200 metrů po roce 2050 pravděpodobně znamenalo zimy bez sněhu. Střediska sice zatím používají umělý sníh, ale ten škodí přírodnímu prostředí a provozovatelé sjezdovek za vodu do děl platí tisíce eur.
Redaktorka
Společná studie univerzit z Oxfordu, Trenta a King’s College s názvem The snow must go on: Jak přemýšlet o problému zavádění klimatických inovací v odvětvích, která postupně zanikají předpokládá, že mezi lety 2025 a 2032 poroste odvětví sněžných radovánek stále ještě tempem 4,4 procenta za rok.
Podle vědců ale nastává paradox: do roku 2050 budou lyžařská střediska v nadmořské výšce nižší než 1200 metrů beze sněhu, informoval server Euronews.
Zatím se s problémem střediskům dařilo vypořádat díky umělému sněhu, který použili organizátoři i na posledních dvou zimních olympiádách.
Podle studie je už 90 procent italských středisek závislých na umělém sněhu. Rakušané jsou na tom o něco lépe se 70 procenty a Švýcaři se pohybují kolem 54 procent.
Mlha, déšť a chemie místo prašanu. Zimní olympiáda čelí vážné hrozbě
„Umělé zasněžování, které bylo doposud dočasným řešením, je dnes nutností pro udržení provozu středisek i v letech s malým množstvím sněhu,“ uvádí studie. „Rozšíření technického sněhu tak odráží konsenzus, že k udržení zimní turistiky přírodní sněžení samo o sobě nestačí.“
Umělý sníh tedy sice může zachránit lyžařská střediska, ale za jakou cenu. Sněžná děla na jeho výrobu používají obrovské množství vody.
Abyste pokryli jeden hektar sjezdovky alespoň třiceti centimetry sněhu, potřebujete přibližně tisíc kubíků vody – stejné množství potřebujete k naplnění dvaceti zahradních bazénů. Při ceně 3,5 až 5 eur (84 až 121 korun) na metr krychlový tedy na pokrytí hektaru zaplatí zhruba 85 až 121 tisíc korun.
Střediska získávají vodu dvěma způsoby. Buď ji čerpají z okolních řek a jezer, čímž vyčerpávají místní zdroje, nebo ji odebírají z umělých nádrží, které vyžadují rozsáhlé úpravy terénu.
Jen v Itálii do roku 2023 vytvořil tento průmysl 142 takových nádrží o rozloze více než milion metrů čtverečních. Protože je technický sníh hustší a těžší, taje pomaleji. Kvůli tomu rostou rostliny později, než by normálně měly.
Problémem je i uhlíková stopa. Jen v Itálii činí „emise související se spotřebou elektřiny pro výrobu sněhu 24 kilotun CO₂ ekvivalentu,“ říká společná studie. Vědci přitom předpokládají nárůst o 24 procent při oteplení o dva stupně Celsia, respektive 30 procent při oteplení o čtyři stupně Celsia.
„Umělé zasněžování je příkladem rozkolu mezi krátkodobou ekonomickou stabilitou a dlouhodobou environmentální udržitelností,“ vysvětluje jedna z autorek studie pro Europe in Motion Juliane Reineckeová. O sníh v Alpách můžeme kvůli tomu přijít ještě dříve, než studie předpokládá.
