Také na Antarktidě platí, že vás poctivá práce zahřeje
koláž Hrot24 / Shutterstock.com
Kdo uspěje na ledu?
Práce snů na Antarktidě: hledají kuchaře i kadeřníky, plat začíná na 70 tisících měsíčně
Zájemci musejí počítat s extrémním chladem, izolací a životem bez soukromí. Klíčová je psychická odolnost a schopnost fungovat v malé komunitě stovky kilometrů od civilizace.
editor
Antarktida znovu hledá posily. Britský výzkumný program Antarctic Survey (BAS) i americký US Antarctic Program nabírají každoročně desítky nových pracovníků. Nejde jen o vědce – potřeba jsou i elektrikáři, tesaři, kuchaři, lékaři nebo dokonce kadeřník.
Jedním z nich je Dan McKenzie, dnes 38letý vedoucí stanice Halley VI. Na kontinentu působí od roku 2019. „Vždy mě lákala divoká místa,“ říká pro web britské BBC.
V létě zde vede tým 40 lidí. Teploty se pohybují kolem –20 °C, v zimě klesají až k –40 °C. Letní období navíc znamená nepřetržité světlo, zatímco zimě vládne tma.
Halley VI se zaměřuje na výzkum atmosféry a ozonové vrstvy. McKenzie má na starosti logistiku, bezpečnost i psychickou pohodu týmu. „Lidé přicházejí, když mají špatný den nebo problémy doma. Musíte je podpořit,“ popisuje.
V létě pracuje v Antarktidě asi pět tisíc lidí na 80 stanicích třiceti zemí. Ačkoli se mnohým lidem může zdát jako nehostinné místo, které by si dobrovolně pro dlouhodobější život nevybrali, jako již klasickou alternativu k moravské metropoli ji využívají například vědci z Brna.
BAS ročně přijímá až 150 nováčků, z nichž 70 procent tvoří provozní profese, popisuje BBC. Plat začíná na 31 244 librách ročně (přes 860 tisíc korun, tedy nějakých 70 tisíc měsíčně)
Největší výzvou ale není mráz. Podle šéfky HR BAS Marielly Giancolové je to život v těsné blízkosti ostatních. Sdílené pokoje, omezené soukromí a sedmidenní pracovní režim mohou být náročné. Výběrové řízení proto testuje schopnost řešit konflikty i zvládat stres.
Psycholog Duncan Precious upozorňuje, že sociální dynamika může být složitější než fyzická rizika. Přesto lidé, kteří do Antarktidy míří, často vyhledávají „dobrý stres“ a silné zážitky.
McKenzie přiznává, že první měsíc pochyboval. Pak ale přišly výpravy za velrybami, tuleni i kolonie tučňáků císařských. „Je to jako dokument Davida Attenborougha,“ říká. A právě tyto okamžiky podle něj stojí za všechny oběti.
