Chceme-li zrychlit výstavbu a přitáhnout investice, musíme se naučit rozlišovat mezi tím, co po nás evropské právo vyžaduje, a tím, co si k němu přidáváme sami doma, píše Tomáš Prouza
Shutterstock.com
Pragmatická debata
Práce 21. století naráží na byrokracii. Česko musí modernizovat pracovní právo i důchodový systém
Český pracovní trh se za posledních dvacet let změnil k nepoznání. Nastoupily digitální platformy, práce na dálku a umělá inteligence, mnoho lidí chce svobodně kombinovat více pracovních aktivit. Zatímco ekonomika prošla transformací, klíčové pojmy našeho pracovního práva zůstaly zamrzlé v minulém století a realitě flexibilních forem spolupráce už dávno neodpovídají.
Tomáš Prouza
Jedním z největších rébusů moderní právní úpravy je stírající se hranice mezi klasickým zaměstnáním a samostatnou výdělečnou činností.
Podnikatelé i pracovníci narážejí na to, že stejný model spolupráce může být různými úřady posuzován diametrálně odlišně. Byrokratický výklad zákonů se v praxi ohýbá daleko za původní smysl, což zvyšuje rizika pro firmy a dusí inovace.
Klíčovým úkolem nové vlády je proto vrátit do systému předvídatelnost. Připravovaný návrh na zpřesnění definice závislé práce není útokem na zaměstnance, jak se snaží tvrdit odboráři, ale snahou vnést do hry jasná kritéria.
Současná vágní úprava totiž dává příliš široký prostor pro lidovou tvořivost kontrolorů a je dobře, že na to novela zákona reaguje výrazně jasnějšími pravidly.
Změnu zákonné definice musí doprovodit také nově sjednocený přístup kontrolních úřadů. Právní stát ze své podstaty nestojí na tom, že se každý případ musí řešit až u soudu, ale na tom, že lidé předem vědí, jaká pravidla platí, a že platí stejně v Plzni jako v Brně.
Důchody: musíme se postarat sami
Stejně pragmatickou debatu, zbavenou populistických iluzí, musíme vést také o budoucnosti důchodového systému. Demografický vývoj je neúprosný: lidí v produktivním věku bude drasticky ubývat, zatímco počet penzistů poroste.
Česko se v tomto bodě nachází na křižovatce. Můžeme se vydat cestou nesmyslné odborářské agitky, která rigidně a v rozporu s realitou opakuje, že „zdroje jsou“, a hodlá systém ufinancovat tím, že firmám a lidem sebere ještě víc peněz na dalších odvodech. Nebo si zvolíme udržitelnou alternativu, která respektuje fungování moderní ekonomiky i preference toho, jak lidé chtějí pracovat.
Představa odborů, že situaci vyřeší dalším ždímáním ekonomiky a zvyšováním už tak rekordně vysoké ceny práce, je ekonomickou sebevraždou, která by definitivně pohřbila naši konkurenceschopnost. Jedinou rozumnou cestou je vedle průběžného pilíře masivně posílit motivaci k individuálnímu spoření a investování na stáří.
Aby však domácnosti mohly na vlastní budoucnost reálně odkládat peníze, stát jim musí snížit zdanění práce a nechat jim větší část z toho, co si vydělají. Debata o důchodech tak není jen účetním cvičením, ale především otázkou, jak vysoké daňové břemeno ještě česká ekonomika unese. A aby nebylo pochyb, odpovím rovnou – už žádné.
Bez byrokracie se dýchá lépe
Pozitivní zprávou posledních měsíců také je, že se vláda snaží odolávat tradičnímu českému zlozvyku v podobě takzvaného goldplatingu, tedy umělému rozšiřování evropských pravidel nad rámec toho, co po nás Brusel skutečně požaduje.
Tento střídmější přístup je patrný jak u směrnice o platformové práci, tak třeba u změn stavebního zákona. Zde se daří prosazovat princip, že Česko nemá být papežštější než papež jen proto, že může.
Příběh eura v Česku, který nemá konce
Chceme-li zrychlit výstavbu a přitáhnout investice, musíme se konečně naučit rozlišovat mezi tím, co po nás evropské právo objektivně vyžaduje, a tím, co si k němu v záchvatu úřední tvořivosti přidáváme sami doma, aby měli úředníci v ruce více razítek.
A pokud víme, že racionální argumenty jsou na naší straně a požadavky evropských byrokratů nedávají smysl, nebojme se překročit stín Bruselu. Chytré země to tak dělají, to jenom my máme tendenci evropská pravidla přijímat na 120 procent.
Z pohledu zaměstnavatelů od současné vlády přicházejí dva zásadní signály: snaha modernizovat rigidní pracovní právo pro 21. století a vůle omezovat zbytečné byrokratické náklady.
Prostoru je v obou těchto oblastech dost. A synergie těchto dvou principů, tedy právní jistoty a regulatorní zdrženlivosti, bude hlavním předpokladem pro to, aby Česko obstálo v tvrdé globální soutěži o kapitál a kvalifikované mozky.
Autor je prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR a viceprezident Hospodářské komory ČR
