Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová
Shutterstock.com
Rána pro rozpočty
Povolenkový summit ukázal, že cesta slepou zelenou ulicí bude dál pokračovat
Summit Evropské rady, který se sešel na konci minulého týdne v Bruselu, řešil emisní povolenky pro elektrárny a velký průmysl. Vyřešeno bylo velmi rychle a podle očekávání.
hlavní komentátor
Andrej Babiš se svým požadavkem na zastropování emisních povolenek, které by zlevnilo zejména elektřinu pro podniky, valně neuspěl. Stejně jako italská premiérka Georgia Meloniová prosazující pozastavení systému ETS 1 po dobu, než dojde k zásadním reformám.
Nicméně Evropská unie přeci jen trochu změní fungování systému emisních povolenek. Půjde o „dočasná a jasně zacílená opatření“, uvedla na konec jednání předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová.
Komise na základě pověření lídrů členských států musí nyní navrhnout konkrétní podobu opatření a její předsedkyně slibuje, že to bude velmi brzo.
Měl by se zřejmě zvýšit počet povolenek na trhu, aby klesla jejich cena, a ústupku se zřejmě dočkají i velké průmyslové podniky, které dosud dostávaly téměř všechny potřebné povolenky zdarma. Od letoška začínají postupně za emise platit a zvyšující se náklady na uhlík jim dál ničí konkurenceschopnost a existenčně je ohrožují.
Energetický šok udeří silněji než dřív. Tentokrát ho odnesou hlavně lidé
Jedenáct zemí podporovalo radikálnější řešení, zatímco dalších deset psalo dopis, že systém povolenek jako základ Green Dealu nelze změkčovat. Jinak by byl zpochybněn před pár týdny schválený cíl snížit emise do roku 2040 o devadesát procent. Všichni vědí, že je nereálný, ale to bruselským špičkám nevadí.
Takže výsledkem vášní kolem povolenek je drobný ústupek takříkajíc v mezích zákona. I když konečnou formulaci si může každý vykládat po svém.
Například premiérka Meloniová po návratu z Bruselu podle energetického serveru Montel uvedla, že po dlouhých jednáních se Itálii podařilo prosadit do závěrů Rady EU klíčové formulace, které umožňují přijímat naléhavá vnitrostátní opatření ke zlevnění složek cen elektřiny, včetně nákladů na uhlíkové emise.
A hodlá dál s Bruselem konzultovat plán na kompenzaci povolenek pro plynové elektrárny v Itálii. Přejeme jí úspěch, ale šancí ji moc dávat nelze.
Jak je to s tou bezpečností?
To je zrovna v této jižní zemi Unie aktuálně hodně horké téma, kvůli hormuzské krizi. Je to právě Itálie a Belgie, kdo dovážely větší množství LNG z Kataru, zatímco zbytek Evropy topí převážně americkým plynem. A pochopitelně norským. Uvidíme, nakolik Italové s tímto optimismem uspějí, ale moc šancí nemají.
Drama na Blízkém východě a počínající energetická krize totiž nechává zelené evropské politiky v klidu. Přestože jde o začátek situace, s níž budeme mít v Evropě velké starosti nepříliš vzdálené tomu, co jsme zažili na začátku války na Ukrajině.
Dotyční stále opakují svou mantru, že energetické bezpečnosti dosáhneme jen s pomocí slunce a větru, které nemusíme dovážet a jsou levné. A povolenky slouží k vytlačování emisních zdrojů z dovozu jejich náhradou za OZE.
Je marné jím připomínat, že ty jsou také z dovozu (převážně z Číny) a s tou bezpečností obnovitelných zdrojů to také není moc slavné. Jak nakonec zdůraznil i španělský a portugalský celodenní blackout před necelým rokem způsobený nezvladatelným kolísáním výkonů OZE.
A s tou lácí je to také trochu jinak. Nelze totiž počítat jen cenu, za níž větrníky a soláry prodávají elektřinu na burze. Je třeba připočíst dotace, zálohy pro dobu, kdy delší čas nesvítí a nefouká, a obří náklady na síť, která zvládne vysoký podíl malých decentralizovaných zdrojů.
O rozměru jen těch dotací vypovídá skutečnost, že v aukcích na podporu větrných elektráren v Česku je dosahováno státem garantované ceny kolem 120 eur za MWH, což je nad průměrnou cenou energetických trhů, která se momentálně pohybuje kolem sta eur. Dotace se hradí především z výnosů emisních povolenek. A to zdaleka nejsou všechny náklady.
Bruselský summit jen dokumentoval, jak Evropa oblečená v zeleném nyní pasivně čeká na energetickou krizi valící se z Hormuzu a ochota řešit dopady na ceny energií je prakticky nulová. Členským zemím se akorát dostává rady, že by měly snížit DPH a další poplatky na energie, a zruinovat tak své již nyní tragicky deficitní rozpočty.
Na greendealové peníze z povolenek se ale sahat nebude. Cesta slepou ulicí přece musí pokračovat.
