Je to jen půlhodina vlakem z Berlína, ale pocitově úplně jiný svět. Postupim působí klidně a aristokraticky. Není divu – právě tady sídlili pruští králové a zanechali po sobě město, které dnes patří k nejpříjemnějším místům pro život v Německu. Člověk tu navíc má unikátní pocit, že se ocitl hned v několika evropských městech najednou.

Postupim a její okolí, stejně jako většina Německa na sever od našich hranic až po moře, leží víceméně v rovině. Lidé po městě s oblibou jezdí na kole a do nejbližší zeleně to mají jen kousek.

Celé Braniborsko je známé jezerní krajinou a jeho hlavní město k tomu přidává ještě všudypřítomnou historii, která se zhmotnila do mnoha paláců a zahrad, z nichž nejznámější je komplex Sanssouci.

Kam utéct před zimouKam utéct před zimou

Merħba, bonġu, grazzi! Sedněte na letadlo a ohřejte se ve Vallettě – degustačním menu středomořských kultur

Letní sídlo pruského krále Fridricha II. Velikého leží na mírném kopci v obklopení parku tak rozsáhlého, že se snad nedá prozkoumat ani za celý den. O barokním zámku se často píše jako o menším a intimnějším Versailles.

Francouzský vliv je tu vidět hodně. Není divu, Fridrich II. mluvil raději francouzsky než německy a na zámek si rád zval francouzského filozofa Voltaira, kterého nechával spát v nejzdobnějším pokoji plném zvířecích, květinových a ovocných ornamentů.

Kousek Holandska

Trochu bizarní na první pohled je, že vedle zámku stojí větrný mlýn. Není to kvůli excentričnosti či vrtochu panovníka, má to praktický důvod. Když si pruský král Fridrich II.

Veliký kolem roku 1745 vybíral místo pro svou letní rezidenci, našel na vinici nad Postupimí už fungující mlýn. Patřil rodině mlynáře a nakonec v areálu zůstal, i když dnešní mlýn je už jen replika. Je to jen kousek holandské estetiky, ale ve městě jí najdeme překvapivě mnohem víc.

V centru města stojí celá Holandská čtvrť. Malé městské domky s typickými červenými cihlami měly v minulosti přilákat zručné nizozemské řemeslníky. Moc jich ale nakonec nepřišlo. Nakonec v domcích bydleli spíš pruští důstojníci a obchodníci.

Dnes je čtvrť útulným místem, kde se člověk na chvíli opravdu cítí jako v Holandsku. Jsou tu různé obchůdky, galerie, kavárny a restaurace. Jedna z nejznámějších se jmenuje Zum Fliegenden Holländer a mimo jiné nabízí dobrou příležitost prozkoumat holandskou architekturu zevnitř.

Postupim, nebo Řím?

V zámeckém parku i celé Postupimi lze najít i hodně z Itálie. Stačí vyjít z hlavního nádraží, přejít přechod a pak hned most přes řeku Havolu, jejíž jméno zní v německé verzi Havel, a za košatým kaštanem zahnout doprava k náměstí Alter Markt. Člověk má najednou pocit, jakoby se spletl a místo v Německu vystoupil z vlaku v Itálii.

Klasicistní kostel sv. Mikuláše se svou velkou zelenou kupolí připomíná římské baziliky. Rovněž nepřehlédnutelný je barokní palác s růžovou fasádou, který dnes slouží jako sídlo zemského parlamentu Braniborska.

Elegantní budova, v níž dnes sídlí mezi milovníky umění vyhledávané Museum Barberini, vědomě navazuje na římský Palazzo Barberini. Muzeum si rychle vybudovalo reputaci jedné z nejvýznamnějších výstavních síní v regionu.

Z vodní hladiny

Uchodit si nohy po Postupimi je snadné. Dobré ale je vidět ji i z vody, třeba na jedné z oněch turistických lodí, které vyplouvají z přístaviště u mostu Lange Brücke. Jak se centrum vzdaluje, otevírá se široká jezerní krajina a s ní další rozměr města.

Nad hladinou se objevují věže dalších zámků i nenápadná mola ukrytá mezi stromy. Nelze přehlédnout novogotický Babelsberg, který patří do komplexu zvaného Postupimské a berlínské paláce a parky, zapsaného na Seznam světového dědictví UNESCO.

Loď brzy podeplouvá i slavný Glienický most, někdejší „most špionů“, který po desetiletí spojoval i rozděloval Východ a Západ.

Na vyhlídkové trase je též ikonický Cecilienhof, kde se sešli Truman, Churchill a Stalin, aby po druhé světové válce jednali o uspořádání poválečné Evropy.

Filmové město

„Všechno, co jsem potřeboval vědět o filmové tvorbě, jsem se naučil v Babelsbergu,“ prohlásil prý americký režisér Alfred Hitchcock, který v německých studiích sbíral zkušenosti. Zajímalo vás někdy, jak zní slavný americký režisér, když mluví německy? Vydejte se do postupimského Filmmusea a poslechněte si, jak mistr hororů vzpomíná na své začátky.

Nedaleké Babelsberg Film Studio je nejstarším filmovým studiem v Evropě a dodnes funguje jako významné centrum produkce. Natáčely se tu hollywoodské filmy i velké evropské projekty a v posledních letech sem míří i streamovací platformy.

Jaro láká k cestováníJaro láká k cestování

Zapomeňte na Lisabon a Algarve. To nejkrásnější Portugalsko leží jinde

Filmová stopa však nekončí za branami studií. Jedním z nejpůsobivějších „exteriérů“ je bývalé sanatorium Beelitz-Heilstätten.

Rozsáhlý areál zarostlý stromy a keři si filmaři oblíbili pro jeho autentickou a lehce znepokojivou atmosféru. Natáčely se zde scény z filmu Valkýra s Tomem Cruisem nebo snímek Pianista režiséra Romana Polanského.

Beelitz: sanatorium i chřest

Na konci 19. století patřila tuberkulóza k největším hrozbám, a protože ještě neexistovala antibiotika, léčba spočívala hlavně v klidu, čerstvém vzduchu a pobytu v přírodě.

Právě proto vznikl roku 1898 u města Beelitz rozsáhlý komplex plicního sanatoria, takzvaného „léčebného města“ v lese o rozloze asi 200 hektarů s kapacitou až 1200 pacientů. Během světových válek sloužil jako lazaret, po roce 1945 ho využívala sovětská armáda, a to až do roku 1994.

Po jejím odchodu areál zpustl a postupně ho pohltila příroda. Nový život mu vdechl až projekt Baum & Zeit, který vsadil na propojení opuštěných objektů s okolním lesem.

Dnes je tu návštěvníkům k dispozici stezka vysoko nad zemí a s průvodcem mohou procházet i chátrajícími budovami jako stvořenými pro urbex, i když v tomto podání poněkud organizovaný a ukázněný.

Beelitz je dnes také jedním z nejznámějších míst v Německu spojených s pěstováním chřestu. Beelitzer Spargel není jen lokální produkt, ale silná regionální značka.

SpolečnostSpolečnost

Poláci kreslí novou mapu nočních vlaků. Přes Hradec by se jezdilo do Mnichova, z Brna až k Jadranu

Pěstování chřestu tu má dlouhou tradici. Oblast má totiž ideální podmínky – lehké písčité půdy, dostatek slunce a relativně chladné noci. Právě kombinace těchto faktorů dává místnímu chřestu jemnou chuť a pevnou strukturu, kterou mají nejen Němci tak rádi.

Čerstvý chřest chutná trochu jako šťavnatá kedlubna a bývá i základem salátů. Skvělý je ale také smažený či jako příloha k řízku.

Chřestová sezona vždy končí o svatojánské noci, takže pokud si s výletem do Braniborska pospíšíte, ještě ji letos stihnete.