Polsko odhalilo v roce 2025 čtyři tunely pod hranicí s Běloruskem, jeden využilo 180 migrantů.
Shutterstock.com
Tajné tunely pod hranicí EU: Rusko našlo nový způsob, jak dostat migranty do Evropy
Když Polsko postavilo na východní hranici dvousetkilometrový plot a osadilo ho stovkami kamer, Minsk se nepřestal snažit. Jen změnil metodu. Podle polských úřadů a zjištění The Telegraph teď přichází další level: migranti nejsou do Evropské unie posíláni jen přes lesy a bažiny, ale i pod zemí – tajnými tunely z Běloruska do Polska. A Varšava tvrdí, že na jejich konstrukci pracovali najatí specialisté z Blízkého východu.
msk
Tohle je meritum: nejde o pár děr v hlíně. Jde o test hranice jako systému. Když neprojdeš vrchem, zkusíš spodek. A když i ten spodek hlídají termokamery a senzory, nezbývá než přivézt lidi, kteří umí kopat tak, aby to vydrželo, nezřítilo se to – a hlavně aby se o tom dozvěděli až ti na druhé straně.
Čtyři tunely za rok, jeden „provozní“ pro 180 lidí
Polská pohraniční stráž uvádí, že v roce 2025 odhalila čtyři tunely pod hranicí s Běloruskem. „Fyzická a elektronická opatření – termokamery a detekční systémy – nám umožňují okamžitě reagovat i na pokusy o narušení hranice pod zemí,“ popsala podplukovnice Katarzyna Zdanowicz.
Nejviditelnější případ přišel v polovině prosince u obce Narewka. Podle polských údajů tudy prošlo 180 migrantů, hlavně z Afghánistánu a Pákistánu, přičemž většina byla po vynoření zadržena. Tunel měl zhruba 1,5 metru na výšku, vstup na běloruské straně byl schovaný v lese. Na běloruském území vedl asi 50 metrů, do Polska zasahoval dalších deset.
Záběry z místa ukazují úzký, plazivý průchod a – to je důležitý detail – betonové výztuže po stranách, aby se konstrukce nesesunula. Neopatrné kopání tohle nevymyslí. A už vůbec ne v zemi, kde se bez geologického průzkumu může tunel proměnit v past během jedné noci.
Španělsko jde proti evropskému proudu. Legalizuje statisíce migrantů a sází na růst ekonomiky
Kdo má „tunelové řemeslo“ – a proč je to politicky výbušné
Poláci tvrdí, že běloruský režim sáhl po externích „specialistech“ právě proto, že tradiční metody přestávají fungovat. Otázka „kdo to byl“ je ale zároveň nejcitlivější. V textu padají jen spekulace – a je fér je tak i držet.
Americká vojenská historička Lynette Nusbacher říká, že zapojení skupin typu Hizballáhu je „plausible“. Připomíná zkušenost z doby po válce v Libanonu v roce 2006, kdy se v oblasti objevily „fronty domíchávačů betonu“ a vznikala rozsáhlá tunelová infrastruktura. Stejný typ know-how má podle ní Hamás v Pásmu Gazy: kdo chce „hluboké tunelové know-how“, dívá se logicky na Blízký východ.
Major Rob Campbell, bývalý britský ženista a expert na opevnění, po zhlédnutí záznamů také spekuluje směrem k Hamásu či Palestinskému islámskému džihádu. Jenže Sarit Zehavi, bývalá plukovnice izraelské rozvědky, tuhle linku brzdí: schopnost kopat a zajišťovat tunely nemají jen íránské proxy struktury, ale i další aktéři – od kurdských milicí v Sýrii po Islámský stát.
Polský úředník Marcin Kierwiński už dřív uvedl, že část tunelářů mohla pocházet z Kurdistánu. Současně ale Varšava zdůrazňuje: odpovědnost nese Bělorusko.
Migrace jako nástroj: cílem není „průchod“, ale nervy a politika
Tady je druhé meritum, které stojí za pozornost: nejde jen o to dostat lidi přes hranici. Jde o tlak na společnost a politiku. Bělorusko – vedené Alexandrem Lukašenkem, který je u moci přes 30 let – podle textu hraje aktivní roli v ruském pokusu destabilizovat Západ prostřednictvím migračních vln. Už před invazí na Ukrajinu v roce 2022 šlo o „staging area“: tisíce lidí mířily přes Polsko, což vyústilo právě v plot a kamery.
Po plnohodnotné invazi se v popisu objevuje širší rámec: Rusko má za sebou „desítky dronových průniků“ a žhářské útoky na evropských letištích, i sabotáže továren a železnic, které posílají pomoc Ukrajině. Smysl je podle textu přímočarý: potrestat Evropu za podporu Kyjeva a otočit veřejnost proti vládě Volodymyra Zelenského.
Do stejné logiky zapadá i běloruská „balónová“ taktika – vlny balónů s kontrabandem (typicky pašované cigarety) do sousedních států NATO. Původně šlo hlavně o Litvu, teď podle polských úřadů častěji míří na Polsko. Opět: nejde jen o pašování. Jde o chaos, testování reakce a přetížení systému.
Když jednu díru zavřeš, objeví se další
Polsko říká, že tunely umí vystopovat, najít vstupy a zničit je. Jenže zároveň přichází realistická obava: jakmile uzavřete jednu cestu, vznikne jiná. Tunel je v tomhle dokonalý symbol – není tolik o masovém „průtoku“, spíš o demonstraci schopnosti. O signálu: „můžeme to zkusit znovu a jinak.“
Náměstek ministra vnitra Czesław Mroczek tomu dal až paradoxní pointu: fakt, že se kopou tunely, má být důkazem, že polská ochrana hranice je tak účinná, že Minsk musel přivézt specialisty zvenčí. Jinými slovy: hranice drží – ale právě proto se z ní stává terč technologické a logistické kreativity.