Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch
Michal Čížek / Hrot
Bezedná studna
Pojišťovny dostanou 24 miliard. Skutečný problém českého zdravotnictví tím ale nemizí
Zdravotní pojišťovny se potýkají s rychlým úbytkem rezerv a dodatečné miliardy mají stabilizovat financování péče. Odborná debata se ale stále vrací ke stejné otázce: zda by stát neměl nejprve prosadit reformy, které omezí plýtvání a zlepší fungování celého systému.
hlavní komentátor
Ministryně financí Alena Schillerová připouští, že deficit rozpočtu ještě příští rok vzroste, ale slibuje, že pak už bude klesat každý rok o padesát miliard.
Přesvědčovala o tom před pár dny i eurokomisaře Valdise Dombrovskise, který má v Bruselu na starosti rozpočtovou kázeň členských zemí a v Česku řešil nový návrh fiskálně-strukturálního plánu.
Je zvyklý na různé sliby, které členské státy neberou moc vážně. A takto může přistupovat i k české fiskální politice, kterou vláda premiéra Andreje Babiše vede k dalším deficitům, přičemž nějaké příznaky snahy o jejich snižování a výdajové reformy nejsou vidět ani pod mikroskopem.
Příkladem je čerstvá zdravotnická nadílka, kterou ministru příslušného resortu Adamu Vojtěchovi schválila minulý týden vláda. Na mimořádné valorizaci plateb za státní pojištěnce dostanou zdravotní pojišťovny navíc 24 miliard korun.
Není to jednodílné přilepšení, ale trvalý každoroční výdaj státního rozpočtu, který bude navíc v budoucnu i valorizován podle inflace.
Jde o výdaj na vrub státního dluhu, jehož úročení nyní činí zhruba pět procent. Takže každý rok naroste dluhová služba z tohoto titulu o miliardu a čtvrt.
Ale buďme spravedliví. Pojišťovny tuto finanční injekci objektivně potřebují, protože jim poslední čtyři roky ministerstvo zdravotnictví úhradovými vyhláškami předepisovalo platby zdravotnickým zařízením, které přesahovaly jejich příjmy.
Pojišťovny měly z čeho schodky krýt, protože Babišova vláda za covidu navýšila platby za státní pojištěnce prakticky na dvojnásobek, a vytvořila tak pořádný polštář. Jenže ten už splasknul.
Hlavním problémem je celková neefektivita zdravotní péče.
Ještě na konci září roku 2023 měly pojišťovny na svých základních fondech, z nichž hradí zdravotní péči, zůstatek přes 18 miliard korun. O rok později to bylo 15 miliard a aktuálně je tam 12,5 miliardy. Letos oficiálně deficit dosáhne patnácti miliard – a bude po rezervách.
Aby také ne, když nějaké reformy ve zdravotnictví, které by přinesly efektivnější hospodaření, jsou od úřadování ministra Tomáše Julínka politické tabu. Ještě tvrdší než v případě důchodové reformy.
Za ministrování Vlastimila Válka o ně byl nulový zájem. Přitom o skutečnosti, že ve zdravotnictví se plýtvá, či dokonce krade, svědčí množící se odhalené kauzy.
Od té největší – motolské – po podezření, že pacientům v Olomoucí lékaři zbytečně implantovali defibrilátory. Ale hlavně, že peníze tečou proudem.
Hlavním problémem je celková neefektivita zdravotní péče. Adam Vojtěch ještě před usednutím do ministerského křesla mnohé problémy pojmenoval a slíbil jejich řešení. Zatím však žádné konkrétní návrhy nejsou na stole a je ticho.
Klíčovým problémem je centralizace péče. Vojtěch sliboval vytvářet regionální nemocniční sítě s vyšší mírou spolupráce a dělby práce, než je tomu nyní. „Budeme podporovat smysluplnou centralizaci péče a její přesun do jednodenní, stacionární, ambulantní a domácí oblasti,“ píše se v programovém prohlášení vlády.
V překladu z úřednického žargonu to neznamená nic jiného než snížení počtu akutních lůžek především v malých nemocnicích a přesun jejich personálu i pacientů do větších zdravotnických zařízení. Uvolněná lůžka mohou uspokojit poptávku po dlouhodobé péči, která v Česku dost chybí. A tím ušetřit miliardy.
To ale vyžaduje aktivní roli zdravotních pojišťoven, které by měly dlouhodobě plánovat potřebu akutních a neakutních lůžek a vedly samotné nemocnice k reformám.
Jenže v cestě jim stojí nedostatečné zákonné kompetence a politici, pro něž kvalita péče má menší hodnotu než špitál ve vlastním městě. Byť jeho výsledky nejsou fakt oslnivé.
Dalším problémem jsou samotné úhradové vyhlášky. Vojtěch prosazoval záměr posílit roli vyjednávání mezi zdravotnickými zařízeními a pojišťovnami o úhradách péče.
V Česku je stále zvykem vydávat ministerskou úhradovou vyhlášku, v níž úřad rozhoduje, kolik komu pojišťovna zaplatí. Tato výsledná suma pak odráží více vliv nemocničních lobbistů a zájmy politiků než odůvodnitelné náklady.
Reformy ve zdravotnictví, které by přinesly efektivnější hospodaření, jsou politické tabu.
Je tudíž vyšší, než by musela být, kdyby pojišťovny jednaly napřímo a pouze se zdravotnickými zařízeními – a musely se tudíž dohodnout.
Ale různých dílčích reforem, které by zefektivnily využití obřích peněz ve zdravotnictví, jsou desítky. Včetně už dávno nevyhovujících poplatků za pohotovost, které vedou k jejímu masovému zneužívání.
Nutno říci, že ministru Vojtěchovi by slušelo nejprve představit úsporné kroky a teprve potom žádat o další peníze. Takto totiž hrozí, že žádné systémové změny neproběhnou a za dva či tři roky si na chod zdravotnictví budeme půjčovat zas a znova.
