Deset let od spuštění už jich bylo po České republice víc než 100 tisíc a Eurostat hlásil, že jsme první v třídění i recyklaci plastů. Dnes aktivně třídí 75 procent Čechů a každý ročně do separovaného odpadu odnese skoro 90 kilogramů papíru, plastů, skla, nápojových kartonů a kovů. Vzorem už však nejsme. Většinu vytříděného odpadu nedokážeme zrecyklovat, spousta ho končí na skládkách a ve spalovnách. A postupně nás předstihli všichni naši sousedi i většina evropských zemí.

Podle údajů ministerstva životního prostředí recyklujeme jen 46 procent plastů a 26 procent kovů. Většina obalových materiálů skončí bez dalšího využití na skládkách a ve spalovnách. Příliš slavné to ale není ani s materiály, které se dostanou k recyklaci – ze 46 procent plastů se totiž znovu vyrobí jen 17 procent nových lahví. Zbytek je využit v jiných produktech, přičemž dochází k takzvanému downcyclingu, což znamená, že materiál nemá takovou hodnotu a znovupoužitelnost jako klasický recyklát.

S kovy je to ještě horší. Nové plechovky z nich zatím vůbec nevyrábíme. Buď skončí jako levnější činidlo na výrobu oceli, nebo jdou rovnou do směsných košů, následně na skládku či do spalovny.

„Je to obrovská škoda, protože PET a hliník jsou materiály s velkým potenciálem pro opakované využití pro stejný účel. Při výrobě nápojových obalů z recyklátu můžeme ušetřit až 95 procent energie a snížit tak jejich uhlíkovou stopu až o 80 procent,“ říká Kristýna Havligerová, mluvčí Iniciativy pro zálohování.

Tu daly v roce 2021 dohromady nápojářské firmy Kofola, Coca-Cola HBC, Plzeňský Prazdroj, Heineken a Mattoni. Tato pětice pak celé minulé volební období lobbovala za spuštění zálohového systému, v němž by měly obchodníci povinnost PET lahve a plechovky vykupovat.

Počítalo se s výkupní cenou čtyři koruny za kus s tím, že materiál by musely odebírat všechny obchody s prodejní plochou nad 50 metrů čtverečních a čerpací stanice. Nosičem byl návrh zákona o obalech, s kterým přišel tehdejší ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL). Návrh však ve sněmovně neprošel ani prvním čtením.

„Bylo tam velké lobby ze strany měst a třídiček. Kdybyste zavedl zálohový systém, tak byste ze systému, v němž města dostávají od třídiček finance za odpad, vyjmul PET. A právě ten je nejhodnotnější,“ říká jeden ze zástupců nápojářských firem, který si nepřál být jmenován.

„Asi nejsilnější byla ta odpadářská lobby. Dodneška mě lidi zastavují na ulici, ptají se, kdy to bude, a nechápou, proč to neprošlo,“ vrací se ke svému neúspěšnému návrhu Hladík, jenž se předlohu pokusil znovu prosadit i v tomto volebním období coby opoziční poslanec. Vláda Andreje Babiše však návrh zkraje letošního roku odmítla s tím, že jde proti jejímu programovému prohlášení a že současný systém třídění odpadů je efektivnější.

Pravda je, že proti zavedení zálohového systému se postavila široká skupina odpůrců – od zmíněných odpadářských lobby přes Hospodářskou komoru, města, obce až po antimonopolní úřad. Vedle toho, že by na systému tratily města a obce, které by přišly o část prostředků z výkupu PET lahví, vadily také náklady na zavedení systému. Ty by podle Studie Centra ekonomiky a tržních analýz z roku 2023 vyšly na 5,2 miliardy korun. Provoz by ročně stát vyšel podle více odhadů na 1,3 až dvě miliardy korun.

Z okolních zemí je nicméně vidět, že začít zálohovat plasty a kovy může být řešení. Zálohový systém už spustilo 18 členských zemí Evropské unie, tedy většina. Například na Slovensku se tak i v případě kovů, s kterými si u nás příliš nevíme rady, daří recyklovat přes 90 procent. Úspěšnost zpravidla přes 90 procent uvádí většina zemí, v nichž systém funguje, jako Německo, Dánsko, Nizozemsko, Litva či Finsko.

Zastaralá ruční práce

Řešením může být i modernizace současného systému sběru a recyklace. Při cupování Hladíkova návrhu k tomu přímo vyzvala Hospodářská komora. Také to však obnáší nutnost velkých investic. Řádově se mezi lidmi z oboru mluví o nižších jednotkách miliard korun. Musel by jednak být výrazně zvýšen počet barevných kontejnerů v ulicích. A nutné by bylo také modernizovat naprostou většinu infrastuktury třídicích linek.

„Ze 140 třídicích linek umí hliník třídit pouze osm z nich a železo zhruba desítka. Ostatní jsou ruční třídičky, které jsou extrémně neefektivní a ztráta materiálu je na nich obrovská,“ uvádí Havligerová.

„Ty dotřiďovací linky jsou už hodně zastaralé. Kromě Prahy, Brna a Ostravy jsou všude manuální. Což je prakticky pás, po kterém běží celý obsah žlutého kontejneru a lidé to fyzicky vybírají. Je tam velká chybovost,“ popisuje Hladík.

Podle výkonného ředitele České asociace odpadového hospodářství Petra Havelky ale Česká republika má jít svou cestou. A vylepšovat infrastrukturu. Brzy bychom se podle něho mohli pochlubit třeba výrazně větším množstvím sesbíraných kovů. Nově je totiž možné vedle šedých nádob ukládat také do žlutých kontejnerů – což celkem znamená zhruba 550 tisíc sběrných míst.

„To je asi 50krát blíž, než by to lidé mohli udělat v navrhovaném povinném zálohovém systému, tam mělo být jen 11 tisíc sběrných míst. S obecním třídicím systémem barevných popelnic tak lidé ušetří 50krát více času, než pokud by museli nosit tyto obaly do obchodů, do drahých zálohovacích automatů,“ popsal tento měsíc serveru Enviweb Havelka.

„Obecní systém navíc dává mnohem lepší výsledky pro oběhové hospodářství, protože je zaměřen na všechny obaly. Do recyklace z něj jdou nejen nápojové plechovky, ale všechny kovové obaly a všechny další obaly,“ dodal Havelka. Náš systém podle něho může být dlouhodobě výhodnější. Argumentuje například tím, že sebrání jedné PET lahve na Slovensku, kde zálohují, vyjde sedmkrát dráž než u nás.

Podle zástupců Iniciativy pro zálohování ale český systém už narazil na svůj strop, což se ukazuje na třídění PET lahví, které roky stagnuje kolem 75 procent. V případě kovů, kterých sesbíráme méně něž 30 procent, hraje roli to, že je jich na trhu čím dál víc. Stoupá totiž množství a obliba nápojů v plechovkách, například pivo se v nich u nás prodává už víc než ve skle. Na popularitě ale nabírá i dřív skoro nemyslitelné víno v plechovce. A protože jde zpravidla o malá balení, často spíš než v domácím tříděném odpadu končí na ulici v odpadkovém koši.

Motoristé chtějí vyzrát na EU

Zálohový systém ale nakonec možná budeme muset zavést, aniž bychom chtěli. Může nás k tomu donutit Brusel. Už za letošní rok by totiž členské země EU měly podle schváleného nařízení sbírat minimálně 80 procent PET lahví i plechovek. Zároveň musejí státy prokázat jasný plán, jak v roce 2030 dosáhnou míru sběru 90.

„Pokud ten cíl nesplníme, jakože je už zjevné, že ho nesplníme, tak budeme muset zavést zálohový systém povinně k roku 2029 podle evropských pravidel. A bude to pro nás méně výhodné, než kdybychom si ho teď nastavili sami. Platí totiž výjimka, že pokud země budou mít do roku 2026 nastaven depozitní systém, tak jej mohou převzít a nemusí být v souladu s unijní směrnicí,“ vysvětluje Hladík.

Šéf Motoristů sobě Petr Macinka ale tvrdí, že ministerstvo životního prostředí pod vedením Igora Červeného připravuje vlastní řešení, díky němuž bychom mohli pravidla plnit. Žádné detaily však zatím nejsou známé. Babišova vláda si ale zároveň ponechává možnost, že nějaký systém zálohování PET lahví a plechovek přece jen zavede i ona sama. Zmiňuje to ve svém programovém prohlášení a zopakovala to také letos v lednu, když zamítla Hladíkův oprášený návrh.

Podmínky pro spuštění zálohového systému zmínil Babišův kabinet dvě: musí se prokázat jednoznačný ekologický přínos. „A bude-li zajištěno, že změna nenaruší funkční obecní systémy třídění odpadů,“ uvedla vláda s tím, že zároveň nepřipustí zavedení recyklačních poplatků „zatěžujících tisk a distribuci reklamních letáků, které jsou důležitým zdrojem informací o slevách a nabídce zboží zejména pro seniory“.

„Ty podmínky už jsou dávno splněny. Ze zahraničí jasně vidíme, že zálohový systém má významný vliv na recyklaci. A jeho zavedením se odpadový systém nezmění. Není na co čekat,“ vybízí Babišovu vládu Hladík. Podle kuloárních informací je dost možné, že koalice s nějakou formou zálohovacího systému později přijde. Bylo však stěží myslitelné, že se teď přidá k opozičnímu návrhu. Všechny strany se ale shodují, že Česká republika bude muset s úspěšností recyklace přidat.

Ročně podle Iniciativy pro zálohování skončí na skládce, ve spalovně nebo pohozených venku bez dalšího využití 25 tisíc tun PET lahví a 11 tisíc tun plechovek. Při současných výkupních cenách to znamená materiál v hodnotě přes 650 milionů korun. PET lahve je přitom možné recyklovat sedmkrát až desetkrát, obaly vyrobené z kovů je možné recyklovat teoreticky donekonečna. V opačném, nejhorším možném scénáři, kdy PET lahev skončí pohozená ve volné přírodě, se může rozkládat 100 let, plechovka asi 50.