Pavla Gomba na eventu Láskoznačky 2026, který uspořádal magazín Hrot
Tomáš Novák / Hrot
Láskoznačky 2026
Vést humanitární organizaci není o hlazení dětí po hlavě, říká ředitelka UNICEF ČR Pavla Gomba
26 let a šest měsíců. Tak dlouho Pavla Gomba vede Dětský fond UNICEF ČR. A to přitom plánovala, že po vystudování financí na Vysoké škole ekonomické skončí v bance. Rozpočtů se úplně nevzdala, protože – jak připomněla na eventu Láskoznačky – i nadace v rámci svých programů musí zodpovědně směřovat k nastaveným cílům.
Irena Cerhová
„Když jsem studovala, netušila jsem, že budu pracovat v UNICEF. Myslela jsem, že půjdu do banky nebo do pojišťovny, vydělávat velké peníze a mít krásnou kariéru,“ uvedla Pavla Gomba na úvod své řeči.
Práce pro UNICEF je navíc v myslích veřejnosti spojena s řadou představ, které se ne úplně mohou protínat s realitou. „Hodně mých spolužáků si myslí, že jezdím někam hladit děti po hlavě, že je to pohodová práce, vlastně takový antistres. Ono to tak není – i my máme strategické plány a sledujeme KPI. A máme docela velkou disciplínu právě proto, že máme velkou odpovědnost.“
Humanitárních organizací je spousta, v čem je tedy UNICEF jiný? „Odlišuje nás, že umíme uznat chybu. Zveřejňujeme interní audity a v každém z nich je i to, co se nám nepovedlo. Čelíme silným situacím, kterým bych v té bance nečelila. Na konci dne je ale radost. Když víte, že jste zachránili lidský život, je to velká odměna.“
Největší rozdíl oproti komerčnímu sektoru vidí v tom, že charita pracuje s tématy, která jsou velmi emotivní. Na jedné straně jsou tu dárci z řad běžných lidí, kteří si odepřou večeři v restauraci – a místo toho věnují pětistovku na něco, co se jich zdánlivě netýká. „Takových lidí je i v České republice překvapivě mnoho,“ říká Pavla Gomba.
Na druhé straně jsou ale negativní reakce. A jejich autoři se nebojí ozvat v komentářích nebo zasílaných e-mailech. „Jsme tedy na obou stranách spektra, a někdy není jednoduché si číst, že zachraňujeme ty, kteří být zachránění nemají.“
Zbraň proti takovým reakcím naštěstí existuje. „My těm lidem voláme. A když slyší reálný hlas třeba pětadvacetileté kolegyně, která je moc milá, jsou překvapení. My je nechceme přesvědčovat. Chceme jim poskytnout fakta a navázat dialog,“ vysvětluje Gomba.
Součástí transparentního přístupu je také zveřejnění informace, kolik procent z poskytnutých financí i darů jde na programy a jaký podíl se investuje nebo utratí za provozní záležitosti.
I když fond UNICEF spadá pod Organizaci spojených národů (OSN), není financován z jejího rozpočtu. Všechny programy na pomoc dětem je možné uskutečnit jen za pomoci dárců. Na přímou pomoc putuje 91 procent získaných prostředků, dalších pět procent pokrývá provoz a management a zbylá čtyři procenta jdou na investice a fundraising.
UNICEF ČR loni získal od více než 33 tisíc dárců přes 95 milionů korun. Největší část míří na přežití a rozvoj dětí s důrazem na zdraví, výživu a ochranu před HIV/AIDS (41 procent), pětinu pokryje vzdělávání. Geograficky nejvíc prostředků čerpají Afrika a Blízký východ.
