Věta v úvodu mě napadá, kdykoli snahu o snížení schodku státního rozpočtu kritizují členové bývalé vlády v čele s ministerským předsedou Andrejem Babišem a jeho ministryní financí Alenou Schillerovou. Až dorazí do Sněmovny, bude předělaný návrh rozpočtu s výdaji sníženými o 76,6 miliardy na 1893,2 miliardy korun a schodkem 280 miliard tak jako tak opozicí rozcupován. Nicméně je třeba znovu a znovu připomínat, co je hlavní příčinou toho, proč je český rozpočet v takové nerovnováze.
Ne, není to pandemie. Byly to hrubé odborné chyby ve fiskální politice, které nás dostaly tam, kde jsme. Jak konstatovala Národní rozpočtová rada ve své zprávě loni v září: „Pravidla rozpočtové odpovědnosti nevydržela ani první významnější krizi od svého přijetí v roce 2017 a byla ihned rozvolněna. Způsob a podoba novelizace zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti ukazují na nepochopení logiky fiskálních pravidel.“
Snězte diplom i s ubrusem
Řečeno méně vznešeně: Vláda dbalá pravidel by za sebou nikdy nezanechala strukturální schodky, z kterých ekonomika nevyroste. Deficit způsobený jednorázovými, časově omezenými opatřeními by sám o sobě nevadil, i kdyby vystoupal do stamiliardové výše, kdyby podpořil poptávku, když firmy a domácnosti neinvestují a omezují výdaje, zatímco v ekonomice existují volné kapacity. (To, že se objevil nespočet nabídkových úzkých hrdel, což masírování poptávky znehodnotilo ve vlně inflace, je jiná věc.) Toto není raketová věda, ale elementární pravidlo a v případě absolventů ekonomie je namístě výzva ke konzumaci diplomu i s ubrusem. A není pravda, že před přijímáním různých nápadů, jež jsou s tímto zlatým pravidlem v rozporu, nebyli vládní ani opoziční politikové varováni předem. Jasně že byli, pokaždé, a nejen Národní rozpočtovou radou.
Nikdo nemohl v časovém presu rozpočtového provizoria očekávat, že přepracovaný rozpočet se bude opírat o nějakou hlubokou analýzu toho, které výdaje státu jsou či nejsou efektivní. Výdajové škrty nakonec nebudou tak bolestivé, navíc se velmi hodí navýšený odhad rozpočtových příjmů, pohříchu hlavně „díky“ inflaci, neboť reálný ekonomický růst se oproti předchozím prognózám snížil. Dvě třetiny – 42 miliard – z dodatečných příjmů půjdou na nové výdaje a půlka z tohoto na valorizaci penzí kvůli vysoké inflaci.
Indikace změny kurzu
Zdaleka nejkontroverznějšího přijetí se dostalo zmrazení plateb za státní pojištěnce, což by mělo přinést úsporu čtrnácti miliard korun a přitom to je v podstatě o vytírání zraku. Místo toho se budou čerpat rezervy veřejnoprávních zdravotních pojišťoven, což z hlediska celkových výdajů veřejného sektoru znamená výsledný efekt nula korun. Obdobně přesunutí kapitálových výdajů do dalšího období je dočasné zlepšení cash flow za 15,4 miliardy. Provozní výdaje státu typu nákupu služeb od externích dodavatelů mají klesnout o třináct miliard, sníží se dotace pro firemní sféru, hlavně platby za fotovoltaiku, o osm miliard. Platy státních zaměstnanců přispějí do banku 8,8 miliardy.
Veledílo se za ten čas stihnout nedalo, ale to nikdo ani nemohl čekat. Jde o klasický „political signaling“, tedy indikaci změny kurzu, a deficit snížený o sto miliard je významný i v symbolické rovině. Hlubší, kvalitativní proměna by měla začít prosvítat až v rozpočtu na příští rok. Pak uvidíme, zda to s odstraněním strukturálního schodku myslí tato koalice skutečně vážně. Bolet to bude. No pain, no gain.
