Dlouhé fixace, a ještě k tomu nízké sazby u hypoték? Zapomeňte!

Banky reagují na vývoj omezením nabídky hypoték s delší fixací. Do jejich cen si navíc promítají tzv. opční prémii, tedy přirážku, která jim má kompenzovat ztráty vzniklé předčasným splácením hypoték.

Banky reagují na vývoj omezením nabídky hypoték s delší fixací. Do jejich cen si navíc promítají tzv. opční prémii, tedy přirážku, která jim má kompenzovat ztráty vzniklé předčasným splácením hypoték.

Celý článek
0

Třetí rok války: Ukrajina má k vítězství stále dál, na pomoc USA se spolehnout nemůže

Vojenské vítězství se Ukrajině vzdaluje, nyní se musí soustředit hlavně na obranu pozic, tvrdí západní vojenští experti.

Vojenské vítězství se Ukrajině vzdaluje, nyní se musí soustředit hlavně na obranu pozic, tvrdí západní vojenští experti.

Celý článek
0

Vzkaz Generaci Z: Přestaňte brečet a přijměte, že stres a úzkost jsou normální a patří k životu

Generace Z by měla přijmout skutečnost, že stres a úzkost v práci jsou normální součástí života. Prospěje jí to. „Měli bychom se občas cítit pod tlakem, je to zdravé,“ tvrdí profesorka psychologie z Columbia University Kathleen Pike. 

Generace Z by měla přijmout skutečnost, že stres a úzkost v práci jsou normální součástí života. Prospěje jí to. „Měli bychom se občas cítit pod tlakem, je to zdravé,“ tvrdí profesorka psychologie z Columbia University Kathleen Pike. 

Celý článek
0
Vybrané články
z týdeníku The Economist

Orkneje vyhrožují odtržením od Skotska. Připojit by se chtěly k Norsku

Odtržení ostrovů od Skotska není moc pravděpodobné. Ale o to vůbec nejde

Orkneje vyhrožují odtržením od Skotska. Připojit by se chtěly k Norsku
Orkneje | foto Shutterstock.com

Thorfinn Rozbíječ Lebek je samozřejmě problém. Orknejské ostrovy, které leží na severovýchod od břehů Skotska, by teď rády zdůraznily svůj dlouhý a plodný vztah s Norskem. Když se však začtete do starodávné ságy, jež jejich vazby popisuje, objevíte náznaky, že to mezi nimi bylo občas krapet napjaté.

Orknejská sága je plná postav se jmény jako Eirik Krvavá Sekera a plná obratů a výjevů jako „vlci hodovali na mrtvých“ a „Einarovi odsekli žebra od páteře a řeznými ranami na zádech mu vytáhli ven plíce“. Nejoblíbenějším refrénem pak je: „Mnoho mužů bylo pobito.“ Popsány jsou i mírnější okamžiky a mírněji znějící muži: objevuje se tu například Einar Máslem Namazaný. Je to, žel bohu, ochlasta.

Celé to je důležité, protože po tragikomedii v podobě brexitu a grexitu se svět baví sledováním spektáklu s názvem „orkxit“. Tento měsíc zazněl návrh, aby se Orkneje odtrhly od Británie a přijaly status autonomního norského území. Ta úvaha je pochopitelná: o něco takového by stála spousta zemí. Skotské HDP per capita dosahuje 33 tisíc liber, klesá tam střední délka života a bývalou premiérku nedávno zatkli kvůli vyšetřování financování její partaje. Norsko se naproti tomu pyšní osmdesátitisícovým HDP per capita, rostoucí dobou dožití a jeho pohledné, zdravé a otravně polyglotní obyvatele řadí průzkumy OECD pravidelně mezi nejspokojenější národy světa. Kdyby mohl, připojení k Norsku by si nejspíš odhlasoval i Londýn.

Co by drakarem doplul

Orkneje mají nicméně o něco větší šanci: souostroví do roku 1472 patřilo Norsku, a pod norskou nadvládou bylo tím pádem o poznání delší dobu než pod tou britskou. Orkneje jsou navíc od Norska, co by kamenem dohodil (a na drakaru doplul), zhruba 450 kilometrů; do Londýna je to o poznání dál, přibližně 850 kilometrů. A jsou tu ještě další vazby: do 18. století se tu mluvilo jedním ze severských jazyků, nornštinou. Do dnešního dne tu najdeme místa se severskými jmény jako Egilsay a Eynhallow, která Angličanovi připadají jako tolkienovský jazykolam.

Pokus o obdobně tolkienovsky znějící orkxit začal 4. července na schůzi Rady Orknejských ostrovů, kdy převahou patnácti ku šesti hlasům prošel návrh na vyhodnocení „alternativních modelů vládnutí“ včetně prozkoumání „severských vazeb“. Norsko jakožto upřednostňovaná varianta explicitně nezaznělo, všem bylo nicméně implicitně jasné, že jí je. James Stockan, který návrh podal, na Norsku prý nijak netrvá. Stockan se nechal slyšet, že „neexistuje důvod, proč bychom nemohli být součástí Norska nebo Dánska… Nebo nějaké jiné jurisdikce… Mohli bychom patřit k Islandu.“ Jeho prohlášení ale nebylo podle všeho ještě definitivně schváleno ústavními právníky.

Ne všichni místní jsou o tom přesvědčení. Obyvatelé vesničky Twatt (další orknejský název, jenž by na pevnině nejspíš tak docela nefungoval – twat je běžný anglický hovorový výraz pro kreténa) jsou skeptičtí: „Myslím, že nás Norsko nebude chtít,“ spekuluje jedna z ostrovanek. Podle jiného člena rady, Davida Dawsona, je Stockanův plán „od začátku do konce špatný“ a je to stejná „iluze“ jako brexit. Řada jiných ostrovanů je však o poznání nadšenější. Sládek nedalekého pivovaru Orkney Brewery Luke Gardner se nechal slyšet, že by „norské panovníky přivítal“. Dnešní Orknejané mívají sklon přistupovat ke krvavým dějinám svého národa optimisticky: bestsellerem pivovaru je „Skull Splitter“ – „bohatý, ovocný a hedvábný“ Rozbíječ lebek s obsahem alkoholu 8,5 procenta.

Blond = víc zábavy

Abychom pochopili, co se na Orknejích skutečně děje, je užitečnější odhlédnout od Norska a zaměřit se na jiný severský národ, který Stockan zmínil: na Dánsko. S moderním Norskem toho má hodně společného: zdravý, bohatý vikinský stát, jenž je spokojený s tím, co má. Dokonce do té míry, že v roce 2006 vědci publikovali studii nazvanou „Proč jsou Dánové tak nafrnění: komparativní studie životní spokojenosti v Evropské unii“. (Studie zvažovala různé hypotézy, proč tomu tak může být, včetně barvy vlasů, protože „blond rovná se víc zábavy“; dospěla nicméně k závěru, že za to spíš může fakt, že Dánsko je štědrý sociální stát.)

A se svými západními sousedy Dánové navíc sdílejí tutéž znepokojivou historii. Zatímco Norové se v 10. století usilovně snažili upevnit nadvládu nad Orknejemi, Dánové hrozili, že udělají to samé dál na jihu, pokud jim Anglie nebude platit daň známou jako „danegeld“. Dalo by se říct, že v současnosti probíhá na Orknejích moderní verze téhož. Jistě, povaha hrozby se změnila – dnešní obyvatelé nevyhrožují invazí, ale odtržením. Obecný princip vyhrožování jakožto cesty k penězům však zůstává stále týž.

Nezdá se, že by ostrované považovali návrh na orkxit za vážně míněný. Dokonce i radní, jež s ideou připojení k Norsku přišla jako první, říká, že šlo jen o takové „plácnutí“. Stockan připouští, že návrh nepřednesl proto, že náhle zahořel pro severské národy, ale kvůli „totální frustraci“ z toho, že se jim od skotské vlády nedostává dost peněz ani pozornosti. Dawson se s žádným zaobalováním neobtěžuje, podle něj prostě jenom „vyhrožují“.

Ať je za tím cokoli, prozatím to funguje – přinejmenším pokud jde o pozornost. Stockan líčí, že ještě před několika týdny nedokázal dosáhnout toho, aby si za mořem ve Skotsku vyslechli, jaké problémy na Orknejích mají. „Teď jsme to dokázali rozšířit po celém světě.“ Thorfinn Rozbíječ Lebek a jeho kolegové moc dobře věděli, jak úchvatně účinné mohou být podivné hrozby, byť tedy Vikingové měli sklony doplňovat hrozby vytahováním plic z hrudního koše. Zda bude možné dosáhnout skutečné změny pouhými hrozbami, se teprve ukáže.

© 2023 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com