Statisíce spojeneckých vojáků a armádních vozidel by se měly v případě potřeby přesunovat po německých silnicích a dálnicích
Shutterstock.com
Překvapení
Německá energetika může být slabinou NATO. Obrana Evropy stojí na zranitelné civilní síti
Německo má být hlavní tranzitní zemí pro přesun spojeneckých sil na východní křídlo NATO. Jeho plán ale stojí na civilní infrastruktuře včetně roztříštěné elektrické sítě, která může být zranitelným místem.
editor
Pokud by Rusko zaútočilo na některého člena NATO, Německo by podle svých obranných plánů mělo během šesti měsíců umožnit přesun až 800 tisíc spojeneckých vojáků a 200 tisíc vozidel směrem k východnímu křídlu aliance. Problém je, že tato logistika stojí především na civilní infrastruktuře – železnici, přístavech, letištích, dálnicích a elektrické síti.
Právě ta se přitom může stát jedním z nejslabších míst německé obrany. Evropa v posledních měsících zaznamenala sérii požárů, pokusů o sabotáž a dalších podezřelých incidentů kolem výrobců zbraní, logistických center i energetických zařízení.
Ne všechny mají prokazatelnou souvislost s Ruskem, bezpečnostní složky ale stále častěji upozorňují na riziko zahraničního vměšování.
Německý plán počítá s významnou rolí soukromých firem. Deutsche Bahn a další dopravní společnosti mají pohotovostní smlouvy, zatímco Rheinmetall připravuje zázemí pro vojenské konvoje, kde mohou vojáci a technika doplňovat palivo, odpočívat nebo opravovat vozidla. Bez komerční infrastruktury by Německo svůj logistický plán nedokázalo uskutečnit.
Schopnost země zvládnout podobnou operaci si armáda vyzkoušela letos během cvičení Quadriga a NATO Steadfast Dart. Německo tehdy přijalo a přesunulo zhruba 6400 příslušníků aliančních sil, 75 vojenských letů, sedm nákladních a trajektových lodí a téměř stovku silničních kolon.
Elektřina je společným bodem
Všechny tyto dopravní systémy ale potřebují elektřinu. Výpadek rozvodné sítě poblíž důležitého nádraží, letiště nebo logistického uzlu by proto mohl narušit přesun jednotek, aniž by někdo musel zaútočit přímo na vojenský objekt.
Německá elektrická síť je navíc výrazně roztříštěná. V zemi působí čtyři provozovatelé přenosové soustavy a 851 distribučních společností.
Z nich 767 obsluhuje méně než 100 tisíc odběratelů a 643 méně než 30 tisíc. Bezpečnost jednotlivých zařízení tak závisí na stovkách firem s rozdílnými možnostmi, personálem i finančními zdroji.
Zabezpečení rozvoden je přitom především na jejich provozovatelích, zatímco policie chrání veřejný prostor v okolí. Nový německý zákon o kritické infrastruktuře navíc v době některých zářijových incidentů ještě nebyl účinný.
Podezřelé události se v poslední době objevily například u rozvoden poblíž Jänschwalde, Bergheimu a Dormagenu. U Bergheimu došlo ke zkratu, který vyřadil pět výrobních bloků s celkovým výkonem 4,2 gigawattu.
V okolí byla nalezena odpalovací zařízení a také pyrotechnika. K některým z incidentů se přihlásil muž, který jako motiv uváděl odpor k fosilním palivům. Vyšetřování dalších případů pokračuje.
Terčem jsou i zbrojovky
Bezpečnostní problém se však netýká pouze energetiky. V srpnu a září zasáhly požáry nebo pokusy o žhářství například muniční sklad v Bulharsku, budovu estonské firmy Milrem Robotics, slovenskou továrnu na drony Skyeton a polský závod WB Electronics. U požáru v Polsku vyšetřovatelé pracují s verzí teroristického činu spáchaného na objednávku zahraniční zpravodajské služby.
Německé úřady do začátku září evidovaly 160 možných případů sabotáže a více než 700 podezřelých pozorování dronů. Samotná čísla ale neznamenají, že za všemi případy stojí Rusko.
Jeho ministerstvo obrany už v dubnu zveřejnilo seznam evropských firem, které označilo za výrobce ukrajinských dronů nebo jejich součástí. Ruský činitel Dmitrij Medveděv následně některé z těchto podniků označil za potenciální cíle. Moskva tak veřejně rozšířila válečnou rétoriku i na část evropského obranného průmyslu.
Pro NATO z toho vyplývá nepříjemný paradox: Německo má být hlavní tranzitní zemí pro přesun spojeneckých sil na východ, jeho obranný plán však ve velké míře závisí na civilních sítích, jejichž zabezpečení je roztříštěné. Útok na jediný vojenský objekt by přitom mohl být méně účinný než narušení několika klíčových částí infrastruktury najednou.
