Polsko předjíždí Německo. Berlín podle ekonoma potřebuje hospodářskou revoluci
Shutterstock.com
Německo šlape vodu, Polsko roste několikanásobně rychleji. Ekonom žádá revoluci
Německo už několik let připomíná stroj, který sice stále disponuje obrovským výkonem, ale nedokáže jej převést do pohybu. Největší evropská ekonomika přežila energetický šok, ztrátu levného ruského plynu i prudké zvýšení úrokových sazeb. Návrat k růstu se však stále nedostavil.
šéfredaktor
Po poklesu hrubého domácího produktu o 0,9 procenta v roce 2023 a o 0,5 procenta o rok později německá ekonomika v roce 2025 vzrostla jen o 0,2 procenta. Zpracovatelský průmysl se zmenšil třetím rokem v řadě, investice do strojů a zařízení klesly o 2,3 procenta a export se snížil potřetí za sebou.
První čtvrtletí letošního roku sice přineslo mezikvartální růst o 0,3 procenta, podle Evropské komise ale Německo za celý rok 2026 přidá pouze 0,6 procenta a v roce 2027 zhruba 0,9 procenta. Dlouhodobý růstový potenciál země odhaduje Komise na pouhých 0,5 procenta ročně.
To už není jen slabší fáze hospodářského cyklu. Německo naráží na strukturální problém: drahou energii, stárnoucí pracovní sílu, pomalé povolování staveb, nedostatečnou digitalizaci, přebujelou regulaci a průmysl příliš závislý na automobilech, strojírenství, chemii a exportu do Číny.
Merz něco dělá. Obrat ale zatím nepřišel
Tvrdit, že vláda Friedricha Merze nedělá vůbec nic, by nebylo přesné. Berlín změnil rozpočtovou politiku, slíbil rozsáhlejší veřejné investice, daňové úlevy, levnější elektřinu pro průmysl, nové plynové elektrárny a podporu umělé inteligence, mikroelektroniky, biotechnologií či kvantových technologií.
Problém je v tempu a účinku. Evropská komise uvádí, že rozpočtová expanze po změně fiskálního rámce začala pomalu, mimo jiné kvůli administrativním průtahům a opožděnému rozdělování peněz. Veřejné investice se sice později zrychlily, významnou část růstu ale tvořily dodávky vojenského vybavení.
Merzova vláda tak zatím působí silněji v prohlášeních než v ekonomických výsledcích. Německé hospodářství se nepropadá, ale ani nenabírá rychlost. Mezinárodní měnový fond upozorňuje, že tři roky záporného nebo velmi nízkého růstu nejsou jen důsledkem vnějších krizí, ale také slabé produktivity a dlouho odkládaných strukturálních reforem.
Německo přitom nemá problém s nedostatkem peněz. Má problém dostat kapitál rychle do infrastruktury, energetiky, bydlení, digitalizace a nových průmyslových odvětví.
Polsko jako evropský růstový protipól
Na druhé straně německo-polské hranice vypadá hospodářský příběh výrazně optimističtěji. Evropská komise očekává, že polská ekonomika letos vzroste o 3,5 procenta a příští rok o 2,8 procenta. Růst podporuje spotřeba domácností, investice a čerpání evropských fondů.
Polsko tedy letos podle prognózy poroste téměř šestkrát rychleji než Německo. Samozřejmě jde stále o ekonomiku, která dohání bohatší západní sousedy a může těžit z nižší výchozí úrovně. Rozdíl však nelze vysvětlit pouze efektem dohánění.
Podle polského ekonoma Marcina Piątkowského stojí za úspěchem země kombinace vzdělání, podnikavosti, otevřeného trhu, společenské prostupnosti a členství v Evropské unii. Profesor Kozminského univerzity a bývalý hlavní ekonom největší polské banky PKO BP označuje Polsko za nejrychleji rostoucí velkou evropskou ekonomiku od roku 1990.
Piątkowski shrnuje polský model do pěti anglických slov začínajících písmenem E: egalitarianism, education, entrepreneurship, elites a European Union. Tedy relativně otevřená společnost, vzdělávání, podnikavost, pragmatické elity a Evropská unie.
Německo příliš dlouho šetřilo na vlastní budoucnosti
Jeden z největších rozdílů mezi oběma zeměmi vidí Piątkowski ve veřejných investicích.
Polsko podle něj v poměru k velikosti ekonomiky investovalo během posledních dvou desetiletí přibližně dvakrát více než Německo. Vybudovalo téměř šest tisíc kilometrů dálnic a rychlostních silnic, modernizovalo města, školy a digitální infrastrukturu.
Německo naproti tomu dlouho považovalo nízký dluh a vyrovnaný rozpočet téměř za morální hodnotu. Dluhová brzda chránila veřejné finance, současně však přispívala k odkládání oprav železnic, mostů, škol, energetických sítí a digitálních služeb.
Piątkowski tento přístup označuje za fiskální fundamentalismus. Podle něj Berlín příliš dlouho spořil peníze na horší časy, přestože horší časy už přišly.
Nynější rozvolnění fiskální politiky proto považuje za správný směr, nikoli však za dostatečně rychlý krok. Německo podle něj nepotřebuje jen více utrácet. Musí peníze nasměrovat do oblastí, které zvýší produktivitu a vytvoří nové zdroje růstu.
Od automobilů a chemie k AI
Německý průmyslový model byl mimořádně úspěšný v době levné energie, otevřeného světového obchodu a rychle rostoucí čínské poptávky. Všechny tři podmínky dnes slábnou.
Čína už není jen zákazníkem německých automobilů a strojů. Stala se jejich konkurentem. V elektromobilech, bateriích, solární energetice a části průmyslových technologií dokáže vyrábět rychleji a levněji.
Piątkowski proto vyzývá Německo, aby vytvořilo vlastní strategii „Made in Germany 2035“. Neměla by spočívat v konzervování každého stávajícího závodu, ale v přestavbě průmyslu pomocí automatizace, umělé inteligence, robotiky a moderní energetiky.
Podle něj bude nutné přijmout více rizika a smířit se s tím, že část investic neuspěje. Německý stát i soukromé firmy jsou zvyklé na dlouhé plánování, právní jistotu a minimalizaci chyb. V technologické soutěži však může být větším rizikem právě pomalost.
Co se může Německo naučit od Polska
Piątkowski zdůrazňuje tři oblasti: pružnější trh práce a podnikání, vzdělávání a infrastrukturu.
Polská ekonomika má podle něj vyšší míru vzniku a zániku firem, rychleji přesouvá pracovníky i kapitál mezi obory a má rozmanitější průmyslovou základnu. Země vyváží potraviny, domácí spotřebiče, automobilové součástky, drony, satelity i luxusní jachty. Není proto tolik závislá na jediném sektoru.
Podstatnou roli sehrál také vzdělávací boom. Podíl mladých lidí vstupujících na univerzity se v Polsku mezi rokem 1990 a polovinou první dekády nového tisíciletí podle Piątkowského zvýšil z přibližně deseti na padesát procent.
Německo má stále výrazně vyšší produktivitu, kapitál, technologické know-how a globální značky. Polsko však přináší energii, nižší náklady, nové podniky a rychlejší rozhodování.
Německo si zajistilo kanadský LNG. Plyn ale možná nikdy fyzicky nedorazí
Německo a Polsko už se navzájem potřebují
Hospodářský vztah obou zemí se za poslední desetiletí zásadně proměnil. Polsko už není jen levnou montovnou pro německé společnosti.
Podle Piątkowského vzrostl německý vývoz do Polska od roku 1990 přibližně třiatřicetkrát a letos může překonat sto miliard eur. Polsko se tak pro německé exportéry stalo větším trhem než Čína. Prosperita Polska podle něj přímo podporuje stovky tisíc pracovních míst v Německu.
Německé firmy zároveň ročně získávají z polských investic miliardové dividendy. Polská výroba pomáhá německým koncernům udržovat konkurenceschopnost v globálních dodavatelských řetězcích.
Další krok by podle Piątkowského mohly představovat společné podniky a akvizice. Německé rodinné firmy mají technologie, značky a přístup na světové trhy, často jim ale chybějí nástupci. Polské společnosti mohou nabídnout kapitál, vedení a růstovou ambici.
Německo nepotřebuje další diagnózu
O problémech německé ekonomiky se ví řadu let. Energetika je drahá, infrastruktura stárne, povolování je pomalé, pracovní síla ubývá a podniky zatěžuje byrokracie.
Otázkou už proto není, zda Berlín zná diagnózu. Rozhodující je, zda bude ochoten podstoupit léčbu, která bude drahá, politicky konfliktní a v části případů neúspěšná.
Merzova vláda začala měnit rozpočtový kurz a slibuje investice i reformy. Dosavadní tempo však neodpovídá hloubce problému. Německo letos podle Evropské komise poroste jen o šest desetin procenta, zatímco Polsko o 3,5 procenta.
Piątkowského vzkaz je proto jednoduchý: největší evropská ekonomika potřebuje více strachu z dalšího zaostávání, ale současně více optimismu, že obrat je stále možný.
Německo má kapitál, průmysl, univerzity i technologické firmy. To, co mu chybí, není další strategie na papíře, ale rychlost a ochota riskovat.
