Technologie našich západních sousedů se objevují v ruských dronech, raketách, radarech nebo vojenských vozidlech
koláž Hrot24 / Shutterstock.com
Od čipů po pumpy
Německé součástky v ruských dronech – technologie Západu dál pohánějí válečnou mašinerii Kremlu
Navzdory sankcím EU se v ruských dronech a zbraňových systémech stále objevuje velké množství západních součástek, včetně těch německých. Klíčovou roli hrají složité dodavatelské řetězce a tranzit přes třetí země.
hrt
Ruské drony útočící na Ukrajinu obsahují ve velkém množství západní technologie – včetně komponent vyrobených v Německu.
Vyplývá to z dat ukrajinské vojenské rozvědky (HUR), která identifikovala desítky konkrétních součástek, bez nichž by systémy nefungovaly. O případu obsáhle informuje zpravodajský web Euronews.
Na seznamu je podle něj celkem 137 německých komponent, z toho 59 přímo v dronech. Další se objevují v raketách, radarech nebo vojenských vozidlech.
Nejčastěji jde o tranzistory, kondenzátory, transformátory nebo palivová čerpadla – tedy běžné průmyslové součástky, které mají civilní i vojenské využití.
Opakovaně se objevuje například jméno Infineon Technologies, jednoho z největších evropských výrobců polovodičů. Jeho tranzistory byly podle ukrajinských zjištění nalezeny i v modernizovaných dronech řady Geraň. Jde v podstatě o „rebrandované“ íránské šáhidy, které Rusko používá k útokům na ukrajinská města.
Další komponenty, například palivová čerpadla, mají pocházet od firem jako Bosch nebo Pierburg (součást Rheinmetallu). Tyto díly se objevují jak v dronech typu Šáhid-136 (v Rusku označovaných jako Geraň-2), tak v dalších vojenských systémech.
Ruské útoky přitom sílí. V březnu 2026 Moskva vyslala proti Ukrajině rekordních 6 462 dronů, v průměru přes 200 denně. Levné a technicky relativně jednoduché stroje se tak staly klíčovou zbraní opotřebovací války.
Firmy: Do Ruska nic neposíláme
Oslovené společnosti se shodují: přímé dodávky do Ruska po začátku války zastavily. Infineon podle webu Euronews uvádí, že ukončil veškerý byznys už v roce 2022 a zavedl přísné kontrolní mechanismy včetně takzvané „no-Russia clause“.
Jde o smluvní ustanovení, kterým se kupující zavazuje, že zboží nakoupené od evropského dodavatele nebude přímo ani nepřímo reexportovat do Ruska nebo pro použití v Rusku.
Podobně reaguje Bosch i Rheinmetall. V některých případech firmy tvrdí, že nalezené součástky mohou být padělky, nebo běžné produkty určené pro civilní trh – například automobilový průmysl či elektroniku.
Zásadní problém ale zůstává: výrobci často nevědí, kam jejich produkty putují po prvním prodeji. „Sledovat celý životní cyklus produktu je extrémně obtížné,“ připouštějí pro Euronews oslovené firmy.
Vyšetřování ukazuje, že klíčovou roli hrají prostředníci. Komponenty putují přes země, které se k sankcím nepřipojily – typicky přes Hongkong, Čínu nebo Turecko. Zde jsou buď přeprodány, nebo zabudovány do jiných zařízení, která pak končí v Rusku.
V jednom z případů se senzor evropské výroby dostal do ruského dronu přes firmu v Hongkongu a následně čínského odběratele. Přestože smlouvy zakazovaly vojenské využití, technologie skončila ve zbrani.
Experti upozorňují i na vznik schránkových firem přímo v Evropě, které zboží nakupují a nelegálně vyvážejí.
Sankce narážejí na limity
Případy podle analytiků ukazují strukturální slabiny sankčního režimu EU. Ten se často zaměřuje na konkrétní firmy, zatímco širší obchodní sítě zůstávají mimo dohled.
Organizace B4Ukraine proto volá po zpřísnění pravidel. Navrhuje snížit práh pro podezření na zapojení Ruska do byznysu, zavést povinné kontroly u citlivého zboží a rozšířit odpovědnost firem za to, kam jejich produkty míří.
Západní technologie tak i přes sankce dál pronikají do ruského vojenského průmyslu. Ne nutně kvůli přímému porušování pravidel, ale kvůli globalizovanému systému, který je obtížné plně kontrolovat – a který dokáže najít cestu i tam, kde by už dávno žádná být neměla.
