Podle Rodolfa Garcíi Esquerreho, komisaře pro boj s nelegální těžbou, je realita prostá: „Bohužel máme nelegální těžbu ve všech regionech Peru.“ Aktivita se posouvá na sever – do Loreta a Ucayali – a zároveň se objevuje i jinde, dál od tradičních tras a státní pozornosti.

Mechanika téhle expanze je brutálně přímočará. Nelegální těžaři odhrnují les buldozery, vyřezávají jámy do záplavových území a nasazují plovoucí bagry, které vysávají sediment z řek. Za sebou nechávají stojaté kaluže s rtutí, rozpadlé břehy a síť táborů a přístupových cest, které se zakusují do dosud nedotčených částí pralesa.

Cena zlata jako motor expanze

Podle environmentálního právníka Césara Ipenzy se zrychlení těžby v posledních letech shoduje s růstem cen zlata. V roce 2026 se zlato obchoduje zhruba za 2 000 dolarů za unci – poblíž historických maxim a přibližně za dvojnásobek oproti době před deseti lety. V praxi to znamená jediné: ekonomicky se začíná vyplácet těžit i v místech, která byla dřív příliš vzdálená, logisticky složitá nebo riziková.

Ipenza říká, že „nelegální těžba se výrazně zvýšila“ a ukazuje na novou aktivitu v Huánuco, Pasco, Loretu a také podél hranice s Ekvádorem. Julia Urrunaga, ředitelka peruánského programu neziskové Environmental Investigation Agency, dodává, že terénní zprávy ukazují nová ohniska už letos – zvlášť podél říčních systémů, kudy lze přesouvat techniku i lidi s minimem kontroly.

ByznysByznys

Zlato jako pojistka, ne jen investice. Mladí milionáři mu věří víc než jejich rodiče

Když se řeka změní během týdnů

V terénu je dopad vidět rychleji, než si pohodlně připouští kdokoli, kdo Amazonii zná jen z mapy. Luis Fernández z Wake Forest University popisuje, že změny přicházejí „v řádu týdnů až měsíců“, jakmile do oblasti vjede těžká technika – a kalné „oblaky“ sedimentu v řekách se objevují téměř okamžitě.

Panguana Biological Station v centrální Amazonii je podle lidí z praxe učebnicovým příkladem. Jde o soukromě chráněné území s mimořádně biodiverzním lesem, jenže v roce 2026 se stalo frontovou linií. Správce stanice Fernando Malatesta popisuje jednoduchou proměnu: „Kde byly dřív neporušené lesy… řeky jsou teď kalné.“ Voda, která bývala křišťálová, už taková není. A oblast, kterou v posledních měsících viděl odlesněnou desítkami strojů, označuje za „k nepoznání“.

Násilí, organizovaný zločin a ústup vědců

Nelegální těžba není jen ekologická operace. Je to i bezpečnostní problém – a stále častěji otázka moci. V Panguaně se tým nakonec stáhl: výhrůžky eskalovaly v roce 2025 a na začátku 2026. „Začali nám vyhrožovat… byli tam lidé s mačetami,“ říká Malatesta.

Výzkumníci spojují násilí s tím, že do byznysu vstupují organizované sítě. Ipenza varuje, že „nadnárodní zločinecké skupiny jsou každým dnem významnější“. Urrunaga jde ještě dál: nelegální těžba zlata je podle ní klíčovým zdrojem příjmů pro kriminální struktury a je „hluboce propojená s politickými silami v zemi právě teď“. Jinými slovy: nejde o pár bagrů v džungli, ale o systém.

Cena zlataCena zlata

Ceny drahých kovů dál klesají, zlato ztrácí přes pět procent, stříbro přes osm

Stát proti bagrům: komise, razie, ale slabá přítomnost

Peru se snaží reagovat institucionálně. Koncem roku 2023 vznikla vysoce postavená multisektorová komise, která má bojovat proti nelegální těžbě a zároveň dohlížet na snahy formalizovat malé těžaře. Úřady uvádějí, že zásahy pokračují a že nedávné operace vedly k zabavení a zničení vybavení za více než 60 milionů solů (asi 16 milionů dolarů).

Jenže to je účetnictví z Limy. Obránci životního prostředí říkají, že v terénu zůstává vymáhání slabé. A když byl komisař García Esquerre – jmenovaný v roce 2024 – požádán o komentář, odmítl se vyjádřit. Vláda na žádost o reakci bezprostředně neodpověděla.

Domorodé komunity mezi strachem a potřebou peněz

Rozšíření těžby nejvíc dopadá na domorodé komunity v Amazonii. Julio Cusurichi, domorodý lídr z Madre de Dios, říká, že šíření už je „slyšet v dalších částech Amazonie“ a postupuje Loretem i Ucayali. Vnější těžaři podle něj přicházejí rychle: kácí les a znečišťují řeky. „Je tu strach,“ dodává – a připomíná, že za obranu území bylo v posledních letech zabito více než 30 domorodých lídrů.

Situace navíc není černobílá. Malatesta popisuje, že někde se části komunit do těžby zapojují z ekonomické nouze, jinde se snaží odporovat. „Podporují nelegální těžbu… prodávají půdu v domnění, že uzavírají obchod roku,“ říká. Jenže peníze z těžby podle něj „nevydrží věčně“ – zatímco škody ano.

Rtuť: tichý přenašeč jedu a hrozba „Minamaty“

Nejviditelnější je odlesnění a kalné řeky. Nejnebezpečnější je ale chemie. Urrunaga upozorňuje, že devastace má přímou linku k lidskému zdraví: rtuť používaná k oddělení zlata znečišťuje vodu i potraviny, které domorodé komunity běžně konzumují – zejména ryby, které jsou jejich základní stravou. Fernández to shrnuje bez eufemismů: „Rtuť se stává doručovacím systémem jedu,“ protože se kumuluje v potravních řetězcích a dopadá hlavně na neurologický vývoj dětí.

Claudia Vega z Amazon Center for Scientific Innovation (CINCIA) varuje, že rozšíření těžby do komunit závislých na rybách může mít tvrdé následky: „Jedí ryby každý den. Když do takového místa dáte těžbu… přidáváte další riziko.“ Dokonce zmiňuje možnost scénáře podobného japonské Minamatě – tragédii, kde otrava rtutí způsobila rozsáhlé neurologické poškození. „Můžeme mít deformity, ztrátu zraku, ztrátu sluchu,“ říká.

Bod zlomu pro Amazonii i pro trh

Vědci varují, že expanze může změnit krajinu nevratně. Fernández mluví o „konverzi říčních koridorů, záplavových plání a lesů“. A Urrunaga obrací pozornost i mimo Peru: mezinárodní kupci zlata podle ní musí nést odpovědnost za destrukci, kterou jejich spotřeba vyvolává – „v životním prostředí, ale hlavně v lidských životech“.