Svět zavádí limity pro pohonné hmoty
Shutterstock.com
Benzin na příděl
Nedostatek paliv nutí vlády k přídělům. Svět míří k řízenému omezování spotřeby
Hormuzská krize si vybírá svou daň. Omezení spotřeby paliv znamená nižší mobilitu, vyšší náklady firem i tlak na domácnosti.
šéfredaktor
Rostoucí nedostatek paliv a prudké zdražování ropy tlačí vlády i trhy k jednomu řešení: omezit spotřebu. Přídělové systémy, ještě nedávno okrajové téma, se začínají objevovat v Asii i Evropě a naznačují, že svět vstupuje do fáze tzv. destrukce poptávky.
Impulzem je výpadek dodávek spojený s konfliktem na Blízkém východě. Podle odhadů přišel trh o více než 10 milionů barelů ropy denně, což výrazně narušilo rovnováhu mezi nabídkou a poptávkou, píše web Oilprice.com.
Ceny reagují prudkým růstem a v některých případech dochází k paradoxním situacím – americká ropa WTI se podle zmíněného serveru krátkodobě obchodovala dráž než severomořský Brent, což signalizuje akutní napětí na trhu.
První reakce přichází ze strany států. Indonésie omezila nákup paliva na 50 litrů denně na auto a část státní správy převedla na práci z domova. Podobná opatření připravuje Thajsko, zatímco Bangladéš už příděly zavedl a zároveň uzavřel univerzity, aby snížil spotřebu.
Opatření se postupně objevují i v Evropě. Slovinsko zavedlo symbolický limit 50 litrů na vozidlo, Evropská unie pak otevřeně připouští možnost širší regulace.
Podle evropského komisaře pro energetiku Daniela Jørgensena může jít o dlouhodobější krizi, během níž zůstanou ceny energií vysoké.
Vedle vládních zásahů ale probíhá i druhý proces – spontánní omezení spotřeby způsobené cenami. Právě to je podstata destrukce poptávky: paliva jsou natolik drahá, že si je část spotřebitelů jednoduše nemůže dovolit. Podobný efekt svět zažil během pandemie, nyní se však odehrává bez administrativního uzavření ekonomik.
Analytici upozorňují, že kombinace obou přístupů je prakticky nevyhnutelná. Nejprve státy uvolňují strategické rezervy a přesměrovávají dodávky. Jakmile to nestačí, přichází na řadu omezení spotřeby – buď řízená, nebo vynucená trhem.
Nižší mobilita, vyšší náklady
Podle odhadů by bylo potřeba snížit globální poptávku po ropě minimálně o osm milionů barelů denně, aby se trh stabilizoval.
Navrhovaná opatření zahrnují nižší rychlostní limity, práci z domova, větší využití veřejné dopravy nebo sdílení aut. Jejich efekt však pravděpodobně nebude dostatečný.
Dopady na ekonomiku jsou téměř jisté. Omezení spotřeby paliv znamená nižší mobilitu, vyšší náklady firem i tlak na domácnosti. Rozdíl mezi řízenou a neřízenou destrukcí poptávky je podle analytiků jen v míře chaosu – v obou případech jde o negativní scénář.
Klíčovým faktorem zůstává délka konfliktu. Pokud by se dodávky rychle obnovily, návrat k normálu by mohl trvat několik měsíců. S každým dalším týdnem bojů se však krize prohlubuje a její dopady prodlužují.
