Voják Tálibánu s kulometem
Shutterstock.com
Hledání cest
Nejpřekvapivější energetická trasa světa – ropná krize zplodila nebezpečnou objížďku
Afghánistán se může stát strategickým mostem pro plyn, suroviny i obchod mimo íránský Hormuz. Experti však upozorňují, že mezi ambiciózní vizí a skutečným provedením zůstává obrovská propast.
editor
Rostoucí napětí kolem Hormuzského průlivu znovu ukazuje, jak zranitelný je světový obchod závislý na několika úzkých námořních trasách. Každé omezení dopravy v oblasti mezi Ománem a Íránem okamžitě dopadá na ceny ropy, plynu i globální logistiku.
Právě proto sílí úvahy o alternativních cestách, které by tuto strategickou tepnu obešly. Jednou z nich je překvapivě Afghánistán, píše ekonomický a surovinový web Oilprice.com.
Podle části expertů by se země ovládaná Tálibánem mohla stát klíčovým spojovacím článkem nového obchodního prostoru mezi Střední Asií a Arabským mořem.
Debata se rozhořela na konferenci ve Washingtonu, kde think tank New Lines Institute představil iniciativu Silk Seven Plus (S7+). Ta počítá s vytvořením širší ekonomické zóny sahající od Kaspického moře až k jižní Asii.
Základní myšlenka je jednoduchá: státy Střední Asie chtějí získat přístup k moři, snížit závislost na Rusku, Číně i Íránu a otevřít nové exportní cesty pro plyn, ropu, kritické nerosty a další zboží. Geograficky dává právě Afghánistán smysl jako přirozený tranzitní uzel mezi Turkmenistánem, Uzbekistánem, Pákistánem a Indií.
Na stole jsou už delší dobu konkrétní projekty, například transafghánský plynovod TAPI, který má spojit Turkmenistán s Pákistánem a Indií. Uzbekistán navíc rychle rozvíjí obchod s Afghánistánem, jehož objem už dosahuje přibližně 1,5 miliardy dolarů ročně.
Problémem je však realita na místě. Afghánistán zůstává politicky izolovaný, Tálibán není mezinárodně uznán a země čelí sankcím, chudobě i bezpečnostním hrozbám. Výstavbu železnic, potrubí či silnic komplikuje také napětí mezi Tálibánem a Pákistánem, přes jehož území by většina tras musela pokračovat k přístavům.
Země ovládaná Tálibánem by se mohla stát klíčovým spojovacím článkem nového obchodního prostoru mezi Střední Asií a Arabským mořem.
Další překážkou jsou obavy investorů. Dlouhodobé infrastrukturní projekty vyžadují stabilitu, právní jistotu a bezpečnost. To jsou faktory, které dnešní Afghánistán nabídnout nedokáže. Kritici proto varují, že jde zatím spíše o geopolitickou vizi než reálný plán.
Zastánci projektu ale namítají, že ekonomické zájmy mohou časem převážit nad ideologií. Státy regionu potřebují nové trhy a dopravní koridory, zatímco Afghánistán zoufale hledá příjmy, investice a mezinárodní význam. Pokud se podaří postupně stabilizovat vztahy se sousedy, mohl by se z dnešní periferie stát důležitým dopravním mostem.
Budoucnost tak závisí na tom, zda převládne politika, nebo pragmatismus. Krize v Hormuzu ukazuje, že svět alternativní trasy potřebuje. Otázkou zůstává, zda jednou některá z nich povede právě přes Afghánistán.
