Ilustrační obrázek
Vygenerováno v Nano Banana Pro
Z Europy na Enceladus. NASA může využít hotovou technologii pro hledání života
NASA původně vyvíjela robotický lander pro průzkum Europy, jednoho z měsíců Jupiteru. Extrémní radiace ale zvyšuje riziko, že na povrchu nezůstanou zachovány stopy života. Technologie proto může najít nové využití na Enceladu, kde jsou podmínky pro hledání biosignatur příznivější.
Redaktor
Hledání života mimo Zemi nemusí začít na Marsu. NASA dlouhodobě sleduje také dva ledové měsíce obřích planet – Europu u Jupiteru a Enceladus u Saturnu. Oba mají podle dostupných poznatků (tady studii nebo tak ) pod ledovou krustou oceány kapalné vody, a patří proto mezi zajímavá místa pro budoucí výzkum.
Pro Europu NASA vyvíjela technologii robotického landeru, který by dokázal přistát na ledovém povrchu, odebrat vzorky a hledat takzvané biosignatury, tedy chemické nebo jiné stopy, které by mohly souviset s existencí života.
Problémem je samotná Europa. Měsíc se nachází hluboko v radiačním prostředí Jupiteru, které může poškozovat elektroniku i komplikovat dlouhodobý provoz zařízení. Samotný člověk by taková radiační nápor nevydržel ani 24 hodin.
Europa je pro roboty extrémní prostředí
Budoucí lander by musel fungovat bez pomoci solárních panelů. Vzdálenost od Slunce znamená, že by pro dostatek energie potřeboval příliš velké panely. Spoléhat by se proto musel především na baterie.
Teploty na povrchu Europy se podle serveru Interesting Engineering pohybují přibližně mezi −160 a −220 stupni Celsia. Další problém představuje komunikace. Robot by neměl k dispozici síť družic obíhajících kolem měsíce, která by mu pomáhala předávat data na Zemi.
NASA Jet Propulsion Laboratory proto vyvinula prototyp robota, na kterém si chtěla ověřit, zda je možné podobný stroj v tak náročném prostředí vůbec provozovat.
Robot dostal speciální konstrukci nohou pro bezpečné přistání na ledovém povrchu. Má také stereoskopickou kameru se světly, která mu umožňuje orientovat se v okolí, a speciální vrtací rameno vybavené senzory. Ty mají zabránit jeho poškození během vrtání.
Jedním z hlavních nástrojů je zařízení označované jako ICEPICK, které dokáže odebrat vzorek z hloubky až 20 centimetrů.
Důležitá je také autonomie. Robot by nemohl každý svůj krok konzultovat se Zemí. Software mu proto umožňuje samostatně rozhodovat o jednotlivých pohybech a operacích s ohledem na omezenou energii a čas.
Technologii NASA testovala na aljašském ledovci Matanuska. Prostředí s ledem, nerovným povrchem a náročnými podmínkami mělo simulovat některé problémy, kterým by robot čelil na Europě.
Jupiterův měsíc Europa láká NASA. Pátrání po mimozemském životě začíná
Europa může být pro hledání života paradoxně horší
V roce 2023 se Europa lander nedostal mezi doporučené priority nové desetileté strategie planetárního výzkumu. Jedním z důvodů je právě silné radiační prostředí Jupiteru.
Radiace může nejen ničit elektroniku, ale podle vědců také komplikovat samotné hledání biosignatur. Pokud by stopy života existovaly na povrchu, intenzivní záření může způsobit jejich degradaci dříve, než je robot stačí najít.
Technologie vyvinutá pro Europu ale nemusí skončit v laboratoři.
Může se přesunout k Saturnu.
Enceladus nabízí další šanci
Enceladus je rovněž ledový měsíc s podpovrchovým oceánem. Na rozdíl od Europy je ale vystaven menší radiaci a obíhá Saturn. Navíc jsou na něm pozorovány výtrysky materiálu z podpovrchových oblastí.
Právě ty mohou být pro budoucí průzkum mimořádně zajímavé. Pokud materiál z oceánu skutečně proniká na povrch, může obsahovat molekuly důležité pro vznik nebo existenci života.
A pokud je povrch Enceladu méně vystaven ničivému záření, mohou se na něm případné biosignatury uchovat déle.
NASA by tak nemusela začínat úplně od nuly. Konstrukce robota, autonomní software, vrtací systém i zkušenosti získané při testování na Aljašce lze podle studie využít při případné misi k Enceladu.
To je podstatná výhoda. Vývoj vesmírného robota trvá roky a stojí značné prostředky. Pokud se podaří využít už otestované technologie, může se část práce přenést do nové mise místo toho, aby vznikala kompletně nová platforma.
Oceán pod ledem zůstává největší cenou
Přistání na povrchu je ale pouze první krok. Pod ledovou krustou Europy i Enceladu se mohou nacházet rozsáhlé oceány a právě ty jsou z hlediska astrobiologie nejzajímavější.
Dostat se k nim je však výrazně složitější. Robot by musel překonat ledovou vrstvu a následně pracovat ve vodě. Koncept ponorky pro průzkum podpovrchového oceánu tak zatím představuje mnohem větší technologický skok než mise založená na průletu nebo přistání.
Pro NASA proto může být Enceladus praktičtější mezikrok. Robot původně vyvíjený pro extrémní podmínky Europy by mohl dostat druhou šanci na místě, kde jsou podle současných poznatků podmínky pro hledání chemických stop života příznivější.
