Když si v supermarketu koupíte balenou šunku, sýr, maso nebo hotové jídlo, s velkou pravděpodobností prošel výrobek technologií, o které většina zákazníků nikdy neslyšela.

Za miliardami balení potravin, které si každoročně koupí české domácnosti, stojí společnost Multivac. Její stroje a automatizované linky využívají největší tuzemští výrobci potravin i obchodní řetězce, přesto zůstává pro běžného spotřebitele prakticky neviditelná.

V čele české pobočky stojí Julius Maindl, který z ní vybudoval nejúspěšnější dceřinou společnost skupiny mezi více než osmdesáti evropskými pobočkami.

Vedle potravin se firma významně prosadila také ve zdravotnictví, kde zajišťuje stovky milionů speciálních sterilních obalů ročně. Její technologie dnes propojují automatizaci, robotiku, umělou inteligenci i pokročilou analytiku výroby.

Byznys s hudbouByznys s hudbou

Na jejich piano hrají Taylor Swift i Billie Eilish. V Hradci chceme novou „čtvrť Petrof“, říká šéfka firmy

V rozhovoru jsme mluvili o tom, proč obal dávno není jen kus plastu, jak vypadají krizové zásahy v potravinářských provozech, kde mohou výpadky stát miliony korun, proč se výrobci bez automatizace stále obtížněji obejdou a jak budou podle něj vypadat obaly budoucnosti.

Když si dnes člověk koupí v supermarketu balenou šunku, sýr nebo maso, jak velká je šance, že prošly technologií Multivac? Kde všude se s vašimi obaly a stroji běžný zákazník vlastně potkává, aniž by o tom věděl?

Šance je poměrně velká. A většina lidí o tom vůbec netuší. Když dnes vezmete v supermarketu do ruky balenou šunku, sýr, maso, burger nebo hotové jídlo, je dost pravděpodobné, že někde v procesu byla technologie Multivac.

A často nejde jen o samotné balení. Dnes už řešíme i procesní část výroby — mletí, míchání, formování, porcování, krájení, kontrolu kvality, značení nebo automatizaci celé linky.

Na českém trhu je dnes historicky více než 668 instalovaných strojů Multivac. Nebereme to ale jako číslo do prezentace. Každá instalace totiž znamená dlouhodobý vztah, servis, podporu a odpovědnost často na deset i více let. Proto říkám, že prodej stroje je vlastně teprve začátek vztahu.

Obal potravin většina lidí vnímá jako obyčejný kus plastu. Co všechno se ale musí stát v zákulisí, aby se třeba plátek sýra dostal bezpečně z výroby až do lednice zákazníka?

Ve skutečnosti je obal hlavně technologie, fyzika a logistika. Dnes už nestačí produkt „nějak zabalit“. Musí být hygienicky zpracovaný, správně naporcovaný, vakuovaný nebo zabalený v ochranné atmosféře, zkontrolovaný kamerami, označený a bezpečně dopravený až k zákazníkovi. Celé se to navíc odehrává obrovskou rychlostí.

Paradoxně nejtěžší někdy není produkt zabalit, ale zabalit ho správně. Výrobce například chce silné vakuum kvůli trvanlivosti, ale zároveň „měkké vakuum“, aby produkt neztratil vzhled nebo z něj nevytekla tekutina.

To už dávno není „kus plastu“. To je velmi přesně řízený proces.

Kulturní lovebrandKulturní lovebrand

Nový cirkus není jen akrobacie. Nejdřív musí přijít silný příběh, říká Rosťa Novák z La Putyky

Zmínil jste, že někdy stačí „vypnout a zapnout“, jindy ale vyrážíte zachraňovat výrobu přes noc. Jak dramatické umějí být krizové situace v potravinářských provozech? Máte nějaký moment, kdy šlo doslova o miliony korun v potravinách?

Když se zastaví balicí linka, nejde jen o jeden stroj. Zastaví se výroba, čeká expedice, nabíhají ztráty a čas běží proti produktu. Potravinářství neumí čekat do pondělí. Ve chvíli, kdy stojí výroba čerstvého masa, běží čas proti samotnému produktu.

Servis v potravinářství je navíc občas zvláštní kombinace technologie a lidské psychologie. Jeden z našich techniků například jel čtyři hodiny přes republiku kvůli poruše stroje.

Po příjezdu zjistil, že je zavřený přívod vody. O dva týdny později jel ke stejnému zákazníkovi znovu — tentokrát byl problém v tom, že stroj nebyl zapojený do zásuvky.

Zní to úsměvně, ale přesně to ukazuje realitu výroby. Ve chvíli, kdy výroba stojí a roste stres, často přestanou fungovat i ty nejjednodušší věci.

Před deseti nebo patnácti lety byly balicí linky primárně mechanická zařízení. Dnes jsou to propojené systémy, které pracují s daty v reálném čase.

A pak existují i mnohem vážnější situace. Pamatuji si například nedělní zásah při otevření nové prodejny jednoho velkého obchodního řetězce. Selhal stroj na balení masa a bez něj nebylo možné zásobovat regály čerstvým zbožím.

Standardně by se čekalo na díl z Německa. Jenže retail neumí čekat. Takže přišla improvizace přímo na místě, trochu techniky, trochu zkušeností a možná i lehké „domlouvání“ stroji. Nakonec se výroba rozběhla ještě ten den.

A právě v těchto chvílích si člověk uvědomí, že servis není jen technická disciplína. Je to schopnost udržet provoz v chodu i ve chvíli, kdy ideální řešení neexistuje.

Krása křišťáluKrása křišťálu

Z jejich skla pijí králové i prezidenti. Když udržíme kvalitu bez kompromisů, vydržíme 300 let, říká šéf Moseru

V Česku už máte přes 600 instalací. Existuje nějaká potravina nebo typ výrobku, který byl pro automatizaci a balení technologicky nejtěžší oříšek?

Nejtěžší bývají produkty, které se nechovají předvídatelně. Lepí, mění tvar, obsahují tekutinu nebo jsou citlivé na manipulaci.

Typicky marinovaná masa, plátkované produkty, ryby nebo hotová jídla s omáčkami. Tam už neřešíte jen samotné balení, ale dávkování, manipulaci, hygienu, stabilitu produktu i rychlost celé výroby.

A paradoxně výrobu často nezastaví velká technologie, ale drobnost. Špatně zapojený kabel. Vadný kontakt. Softwarová chyba schovaná hluboko v systému.

Mechanickou závadu většinou vidíte. U softwaru nejdřív musíte najít symptom. A to bývá ta nejtěžší část.

Jeden z našich techniků například jel čtyři hodiny přes republiku kvůli poruše stroje. Po příjezdu zjistil, že je zavřený přívod vody.

Hodně se mluví o tom, že plast je nepřítel. Jenže bez obalů by se zase vyhazovalo obrovské množství jídla. Jak dnes v obalovém průmyslu hledáte rovnováhu mezi ekologií a ochranou potravin?

Před lety se o plastu často mluvilo téměř jako o nepříteli. Dnes už podle mě debata není tak vyhrocená — a to je dobře. Všichni žijeme na stejné planetě, máme společný cíl a chceme ji v rozumném stavu předat našim dětem.

Možná bychom proto měli trochu odložit ideologii i různé lobby pohledy a začít se na celý problém dívat pragmatičtěji. Někde dává větší smysl papír, někde monomateriál a někde zkrátka bez plastu stále neumíme zajistit potřebnou ochranu produktu.

Proto je dobré nezapomínat na původní funkci obalu — ochranu potravin. Upřímně, asi se nikdo z nás nechce vrátit o čtyřicet let zpátky.

Do doby, kdy se stály fronty na kus flákoty nebo pár plátků šunky zabalených do voskovaného papíru a čerstvé potraviny bylo potřeba sníst ideálně druhý den. Globalizace, logistika i dnešní životní styl posunuly celý svět úplně jinam — a to už se nevrátí.

RozhovoryRozhovory

AI nebude jen nástroj. Stane se zákazníkem, obchodníkem i kolegou, říká CGO Trasku Maxim Vrána

Ve veřejné debatě se často řeší samotný obal. Mnohem méně se ale řeší vyhozené potraviny. Přitom ekologicky je mnohem horší vyrobit jídlo, které skončí v odpadu, než použít smysluplný ochranný obal.

Dnes už otázka nezní „obal ano, nebo ne“. Otázka zní: „jak udělat obal co nejchytřeji.“ Moderní technologie umožňují používat výrazně tenčí fólie při zachování stejné ochrany produktu. Přesnější řízení ohřevu fólie například umožňuje výrazně snížit spotřebu plastu i energie.

Zároveň se obal postupně stává nosičem informací, nástrojem pro třídění a součástí celé evropské cirkulární strategie. Ještě před pár lety nesl obal hlavně informace o produktu.

Dnes už stále častěji nese informace i sám o sobě — materiálové značení, pokyny k třídění nebo environmentální informace.

Moderní provozy dnes často působí spíš jako kombinace laboratoře a automatizované výroby.

Množství informací na obalech bude v dalších letech výrazně narůstat. A velkou výzvou bude najít rovnováhu mezi informovaností spotřebitele a jeho přehlcením.

Současně ale vidíme, že regulace často tlačí rychleji, než se dokáže adaptovat celý ekosystém výrobců, dodavatelů i infrastruktury.

Skutečná udržitelnost totiž nevzniká na papíře. Vzniká v kombinaci materiálu, technologie, logistiky a reality provozu.

Dřív byly balicí stroje spíš „mechanické krabice“. Dnes už mluvíte o robotice, umělé inteligenci a digitálním řízení linek. Jak moc se proměnila výroba potravin za posledních deset let?

Obrovsky. Před deseti nebo patnácti lety byly balicí linky primárně mechanická zařízení. Dnes jsou to propojené systémy, které pracují s daty v reálném čase.

Dříve stroj čekal na člověka. Dnes stroj člověka často upozorní na problém dřív, než si ho všimne výroba. Linky dnes samy hlídají výkon, spotřebu energie nebo odchylky v procesu. Umělá inteligence začíná pomáhat například při identifikaci produktů nebo optimalizaci výroby v reálném čase.

Byznys s alkoholemByznys s alkoholem

Impérium Becherovka roste – přichází s vlastním tuzemákem a cílí i na mladé. „Češi mají rádi sladké chutě,“ říká její manažer

A právě tady vzniká největší rozdíl mezi průměrnou a špičkovou výrobou. Obdobné technologie má dnes skoro každý. Rozdíl vzniká v tom, kdo umí pracovat s daty.

A dobrý stroj dnes nepoznáte podle katalogu, ale podle toho, jak se chová v pondělí ráno ve výrobě.

Když přijdete do moderní továrny na potraviny, co dnes člověka nejvíc překvapí? Je to čistota, rychlost, minimum lidí na lince, nebo něco úplně jiného?

Mnoho lidí překvapí kontrast mezi náročným provozem a úrovní organizace či čistoty. Potravinářská výroba je samozřejmě hlučná, chladná a fyzicky náročná.

Ale moderní provozy dnes často působí spíš jako kombinace laboratoře a automatizované výroby. Všechno má svůj přesný režim, hygienická pravidla i tempo.

Druhá věc, která bývá překvapivá, je úroveň automatizace. U některých linek dnes člověk téměř nevidí manuální manipulaci s produktem.

A možná největší rozdíl oproti minulosti? Důraz na stabilitu. Dnes už nejde jen o maximální výkon, ale hlavně o to, aby výroba běžela dlouhodobě bez výpadků, ztrát a improvizace.

Dobrý stroj dnes nepoznáte podle katalogu, ale podle toho, jak se chová v pondělí ráno ve výrobě.

Váš byznys stojí na tom, že stroje nesmějí stát. Jak velký problém dnes pro výrobce představuje nedostatek lidí a tlak na nepřetržitý provoz? A nahrazuje už automatizace lidskou práci, nebo ji spíš mění?

Potravinářství dnes nesoutěží jen o zákazníky. Soutěží hlavně o lidi. Mnoho provozů dnes neautomatizuje proto, že chtějí být „moderní“. Automatizují proto, že jinak nedokážou dlouhodobě vyrábět.

Výrobci řeší nepřetržitý provoz, rostoucí hygienické nároky, tlak na efektivitu a současně nedostatek kvalifikovaných lidí. Automatizace proto není luxus. Je to podmínka stability výroby.

Ale nemyslím si, že automatizace člověka nahrazuje. Spíš mění jeho roli. Moderní servisák už dnes není jen mechanik s kufrem nářadí. Musí rozumět mechanice, elektronice, softwaru i datům.

Automatizace tedy nenahrazuje člověka. Nahrazuje rutinu, fyzickou zátěž a opakování.

Naděje české vědyNaděje české vědy

V 17 letech vyvíjí vlastní AI a staví byznys. „Generace Z se bojí začít – já ne,“ říká Claudia Haová

Multivac dnes vedle potravin vstoupil i do medicínského segmentu. Je větší stres balit šunku do supermarketu, nebo zdravotnické produkty, kde chyba může mít mnohem vážnější následky?

Každý segment má jiný typ tlaku. U potravin je to hlavně rychlost, objem výroby a kontinuita provozu. Když stojí linka, problém vzniká okamžitě.

Medicínský segment je jiný. Tam je extrémní důraz na validaci, dokumentaci, sterilitu a absolutní opakovatelnost procesu. Medicína pro nás není jen další trh. Je to potvrzení technologické i procesní vyspělosti.

U medicínských produktů si člověk velmi rychle uvědomí, že obal není marketing ani design. Je to součást bezpečnosti produktu.

Asi nikdo nechce ležet na operačním stole a vidět, jak chirurg vytahuje umělý kloub z papírové krabice. V medicíně je sterilita a integrita obalu naprosto zásadní.

Upřímně, asi se nikdo z nás nechce vrátit o čtyřicet let zpátky.

Když se podíváte do budoucnosti, jak budou podle vás vypadat obaly za deset let? Budeme mít méně plastu, více chytrých obalů, nebo třeba balení, které samo pozná, že se potravina kazí?

Budoucnost obalů nebude o větším množství plastu. Bude o větším množství inteligence. Obaly budou tenčí, přesněji navržené a výrazně lépe recyklovatelné. Už dnes existují technologie, které umožňují výrazně snížit spotřebu materiálu bez kompromisu v ochraně produktu.

Současně ale poroste význam chytrého značení a informací. Obal už nebude jen ochranou produktu, ale stále více i komunikačním nástrojem. Spotřebitel bude dostávat více informací o materiálu, třídění, původu nebo ekologické stopě obalu.

Postupně se budou více prosazovat i chytré obaly schopné sledovat čerstvost produktu, změny teploty během logistiky nebo narušení balení.

A právě tady bude podle mě velká výzva příštích let — najít rovnováhu mezi užitečnými informacemi a přehlcením spotřebitele. Protože obal budoucnosti nebude jen chytřejší. Bude také výrazně „komunikativnější“ než dnes.