Brent od vypuknutí války mezi USA a Izraelem na jedné straně a Íránem na straně druhé zdražil téměř o polovinu a dostal se nad 100 dolarů za barel. Mezinárodní měnový fond připomíná, že kombinace drahé ropy a zpomalujícího růstu nese rysy starých ropných šoků. Podle jeho odhadu každé desetiprocentní zdražení ropy přidá 40 bazických bodů k inflaci a zároveň ukrojí 15 bazických bodů z globálního růstu.

Úzké hrdlo jménem Hormuz

Pro Pákistán má ale podobný vývoj mnohem tvrdší parametry než pro většinu světa. Studie Pakistan Institute of Development Economics spočítala, že každé zdražení ropy o deset dolarů navyšuje roční účet za dovoz ropných produktů zhruba o 1,8 až 2 miliardy dolarů. V zemi, která už tak žije pod tlakem devizových rezerv a běžného účtu, jde o částku, jež může rychle destabilizovat veřejné finance.

SpolečnostSpolečnost

EU bude řešit bezpečnost Hormuzského průlivu. Kallasová varuje před jeho uzavřením

Největší slabinou je přitom geografie dodávek. Přibližně 80 procent pákistánského dovozu ropy prochází Hormuzským průlivem. Pokud by se tento koridor uzavřel, PIDE varuje před scénářem, v němž by cena ropy vystřelila až k 150 dolarům za barel. Měsíční účet za dovoz paliv by v takové situaci vyskočil na 3,5 až 4,5 miliardy dolarů. Inflace by se podle odhadů mohla z nynějších sedmi procent posunout až k sedmnácti.

To už není běžný cenový výkyv, ale makroekonomický otřes. Jen za prvních deset měsíců fiskálního roku od července do dubna přesáhl pákistánský dovoz ropy 17 miliard dolarů, tedy asi 1,7 miliardy dolarů měsíčně ještě před poslední cenovou vlnou. K tomu je potřeba přičíst růst nákladů na pojištění lodí a dopravu, které dál zatěžují devizové rezervy i schodek běžného účtu.

Nouzový režim na moři i doma

Islamábád už proto přešel do krizového módu. Pákistánské námořnictvo spustilo v březnu operaci Muhafiz-ul-Bahr, tedy „Ochránce moří“, jejímž cílem je zajistit nepřerušený obchod po hlavních námořních trasách. V praxi to znamená přímou ochranu obchodních lodí, zejména těch, které vezou ropu a plyn. Pro stát, který realizuje zhruba 90 procent obchodu po moři, nejde o demonstraci síly, ale o obranu ekonomické tepny.

Vedle toho vláda zavádí úsporná opatření, která mají zmírnit tlak drahých paliv. Ve hře je čtyřdenní pracovní týden, padesátiprocentní podíl práce na dálku pro veřejný sektor i dvoutýdenní uzavření škol. Kabinet navíc přistoupil ke dvouměsíčnímu vzdání se platů, ke škrtům v odměnách poslanců a k omezení výdajů, které nejsou nezbytné.

Taková sada opatření ukazuje, že problém není jen v ceně ropy samotné. Pákistán má podle zdroje zásoby ropných produktů pouze na 10 až 14 dní, zatímco Indie drží přibližně 65 až 70 dní. V okamžiku, kdy se logistika stane součástí geopolitického střetu, je tak krátký polštář mimořádně nebezpečný.

ByznysByznys

Válka na Blízkém východě míří do nákupních košíků. Hormuz hrozí zdražením potravin po celém světě

Hledání cesty ven

PIDE proto doporučuje rozšířit strategické rezervy na 30 až 60 dní, zpřísnit monitoring zásob, diverzifikovat dovozní trasy a začít používat zajišťovací strategie proti cenovým výkyvům. V praxi by to znamenalo méně spoléhat na Perský záliv a víc otevřít dveře jiným zdrojům i dopravním koridorům.

Jednou z cest je posílení dovozu americké lehké ropy WTI, která může místním rafineriím nabídnout lepší marže i konkurenceschopné ceny. Druhou je budování pozemních tras a potrubních spojení se sousedními státy a širším regionem Střední Asie. Zásadní roli tu může sehrát i Čínsko-pákistánský ekonomický koridor, který by posílil energetickou bezpečnost země.

Další variantou je rozvoj transafghánské trasy přes Uzbekistán a posun projektu železnice Uzbekistán–Afghánistán–Pákistán, která by podle zdroje mohla zkrátit přepravní časy o 10 až 15 dní. Pákistán tak dnes neřeší jen to, kolik stojí barel. Řeší, jak přestavět celý energetický model tak, aby příští regionální krize neznamenala domácí ekonomický šok.