Mafie se stáhla z velkých a nákladných projektů. Nový ráj našla u těch menších, které jsou „pod radarem“
koláž Hrot24 / Shutterstock.com
Kudy běží zajíc
Mafie v Itálii změnila taktiku. Dotace EU krade po „drobných“, uniká tak kontrolám
Italská mafie už podle nové studie nekrade evropské dotace ve velkém stylu jako dřív. Místo spektakulárních kauz se přizpůsobila přísnějším kontrolám a začala cíleně vyhledávat menší projekty, které zůstávají pod hranicí intenzivního dohledu.
editor
Výzkum tří akademiků z London School of Economics (Marco Di Cataldo, Elena Renzullo a Andrés Rodríguez-Pose) ukazuje, že organizovaný zločin v jižní Itálii reaguje na zpřísnění evropských kontrol ne zvýšením rizika, ale opatrností.
Analýza 1,5 milionu projektů financovaných z EU v letech 2007–2020 v regionech Kalábrie, Kampánie, Sicílie, Apulie a Basilicaty ukazuje, že obce s prokázaným napojením na organizovaný zločin získaly až o 93 % méně přímých dotací než ostatní. Na první pohled to vypadá jako úspěch kontrolních mechanismů EU.
Realita je ale složitější. Jak uvedl Marco Di Cataldo pro Euractiv, „spolupracující samosprávy se strategicky vyhýbají větším projektům, které by spustily protimafiánský dohled“. Nejde tedy o úplné vyloučení vlivu mafie, ale o jeho přesměrování do menších, méně sledovaných zakázek.
Klíčovou roli hraje italská legislativa, která u projektů nad 150 tisíc eur (přes 3,5 milionu korun) vyžaduje přísné certifikace a kontrolní procesy. Studie ukazuje, že v oblastech s prokazatelnou infiltrací mafie je o 22–30 % méně projektů nad touto hranicí. Jinými slovy: velké projekty mizí, malé zůstávají.
Tento posun má zásadní důsledky pro evropskou politiku soudržnosti, která má snižovat rozdíly mezi regiony a v aktuálním rozpočtovém období (2021–2027) pracuje s částkou 392 miliard eur (asi 9,5 miliardy korun). Právě jižní Itálie je jedním z hlavních příjemců, ale zároveň i oblastí s dlouhodobě silnou přítomností organizovaného zločinu.
Evropský účetní dvůr dlouhodobě upozorňuje na vysokou míru nesrovnalostí v čerpání fondů. Studie LSE naznačuje, že i když regulace omezují nejviditelnější formy zneužívání, zároveň mění chování místních elit – které se velkým projektům raději vyhýbají.
Důsledkem je paradox: méně korupčních megakauz, ale také méně ambiciózních investic. Zasaženy nejsou jen tradiční sektory jako stavebnictví či odpadové hospodářství, ale i doprava nebo sociální služby.
Jak shrnují autoři studie, problémem není jen ukradená část peněz, ale především „infrastruktura, která nikdy nevznikne“ a rozvoj, který je systematicky zpomalován. EU tak podle výzkumu nečelí pouze otázce objemu financí, ale především kvalitě jejich místního řízení.
