V rozhovoru u příležitosti eventu Láskoznačky 2026 mluví PR manažerka českého zastoupení automobilky Volvo o proměně zákazníků, významu důvěry i o tom, proč by technologie měly řidičům především ulehčovat život.

Když se ohlédnete za svou profesní cestou, čím vás značka Volvo oslovila natolik, že jste se stala součástí jejího příběhu?

Můj vztah k Volvu vznikal postupně. Z cest, setkávání, práce, zkušeností i z prvních návratů na sever, kde jsem začala silněji vnímat světlo, krajinu a skandinávský důraz na jednoduchost, funkci a klid.

Volvo mi otevřelo svět, ve kterém bezpečí, odpovědnost vůči přírodě a respekt k člověku nepůsobí jako témata přilepená ke značce zvenčí, ale jako něco, co ji tvoří zevnitř.

Nesází na efektní gesta, spíš dlouhodobě drží směr, který je v jeho autech i komunikaci čitelný. Ne vždy dokonale, protože žádná značka není svatyně na kolech, ale dost vytrvale na to, aby člověk cítil kontinuitu.

Důležité pro mě bylo i to, že jsem ve Volvu dostala důvěru a prostor tvořit, přinášet vlastní nápady a postupně rozvíjet témata, která se značkou přirozeně souzněla: přírodu, cestování, design, světlo i příběhy lidí, ať už těch uvnitř společnosti, nebo samotných zákazníků.

Společným jmenovatelem bylo často opravdové zaujetí. Třeba roky vedení Volvo magazínu mi ukázaly, že silná značka přitahuje podobně naladěné lidi, které přirozeně spojuje podobný způsob uvažování.

Možná právě proto jsem se nestala jen součástí profesního týmu, ale postupně i součástí příběhu značky, jíž důvěřuji a jejíž auta mám ráda.

Volvo je často spojováno především s bezpečností. Co pro vás osobně tato hodnota znamená a proč je podle vás stále aktuální i v dnešní době?

Bezpečnost pro mě znamená klid. A bez klidu se člověk na cestě nikdy necítí opravdu svobodně. Když se cítím v bezpečí, můžu se víc uvolnit, soustředit se na cestu a taky si ji mnohem víc užít. Teprve v takovém prostoru často přichází i inspirace.

Na Volvu si cením, že bezpečnost chápe jako dlouhodobý závazek. Od roku 1970 Volvo zkoumá skutečné dopravní nehody a podle vlastních údajů analyzovalo více než 50 tisíc nehod s více než 80 tisíci účastníky.

Právě na základě reálných situací potom vyvíjí vlastní bezpečnostní řešení, která nevznikají jen kvůli normám, ale z reálné zkušenosti s tím, co se na silnici opravdu děje.

Láskoznačky 2026Láskoznačky 2026

Co mají společného La Putyka, Moser a UNICEF? Důvěru, bez které značka nepřežije

Silným symbolem tohoto přístupu je pro mě tříbodový bezpečnostní pás. Volvo si ho mohlo ponechat jako konkurenční výhodu. Místo toho svůj patent otevřelo světu. Ukázalo tím, jak o bezpečnosti na silnici skutečně smýšlí.

Dnes je hodnota bezpečí mimořádně aktuální. Do aut často sedáme unavení, zahlcení, ve spěchu, s roztříštěnou pozorností.

Skutečně bezpečné auto podle mě pomáhá člověku mnohem dřív než ve chvíli krizové situace: podporuje pozornost, klid a soustředění.

Jak byste popsala filozofii značky někomu, kdo vůz Volvo nikdy nevlastnil a zná ho pouze z doslechu?

Představte si auto, které se nesnaží udělat dojem za každou cenu, ale rychle vám dává pocit, že v něm všechno dává smysl.

Je v něm příjemné světlo, materiály, vzdušnost a detaily, které nejsou samoúčelné a fungují dřív, než si je člověk začne naplno uvědomovat. Místo, kde se člověk za volantem necítí zahlcený.

Měsíčník HrotMěsíčník Hrot

Leadership není kontrola, ale důvěra, říká CEO automobilky Volvo Šárka Heyna Fuchsová

Tak bych popsala Volvo. Jako značku, která dlouhodobě vychází z představy, že auto má sloužit člověku, ne naopak. Bezpečnost pro ni není jen technická disciplína, ale základní způsob uvažování o autě.

Technologie jsou něco, co má řidiči ulevit, ne ho zaměstnávat navíc. A design má být funkční, příjemný pro dlouhodobé soužití a odolný vůči rychle se měnícím trendům.

O udržitelnosti dnes mluví téměř každá automobilka. Podle čeho poznat, že u Volva nejde jen o povinnou kapitolu?

Udržitelnost je pro mě věrohodná tehdy, když je vidět v samotném produktu i v tom, jak firma vyrábí a rozhoduje. Když se promítá do materiálů, výroby, práce s dodavateli, provozu auta i do toho, co se s ním děje dál.

U Volva má tento přístup dlouhou historii. Už v roce 1976 značka představila lambda sondu s třícestným katalyzátorem, technologii, která výrazně snížila škodlivé emise výfukových plynů.

Dnes Volvo pohlíží na celý životní cyklus auta – od zdrojů a výroby přes provoz až po opětovné využití dílů a recyklaci.

Důležité pro mě je, že značka k udržitelnosti přistupuje systematicky. Své cíle neformuluje jen obecně, ale převádí je do konkrétních oblastí – od energie a materiálů až po práci s dodavateli a cirkulární ekonomiku.

Do roku 2040 si stanovilo cíl dosáhnout nulových emisí skleníkových plynů a stát se cirkulárním podnikem. Právě tam se podle mě láme rozdíl mezi povinným tématem a skutečnou změnou přístupu.

Jak se za dobu vašeho působení proměnili zákazníci? Všímají si dnes jiných věcí než dříve?

Zákazníci dnes přicházejí mnohem připravenější a rychleji poznají, když je něco zbytečně složité nebo samoúčelné. Dnes už nerozhoduje jen samotné auto, ale i to, jak snadné a srozumitelné je všechno kolem něj.

Premiovost podle mě stále víc znamená, že značka nemarní váš čas. Věci mají fungovat přirozeně, bez vysvětlování navíc. Auto má být příjemné, bezpečné a intuitivní, a zároveň má obstát i v tom, jak funguje po čase, nejen v den předání.

Zároveň si myslím, že auto člověk nevnímá jen jako produkt, ale jako prostor, ve kterém tráví část života. Nestačí, že vypadá dobře a má silné parametry.

Musí v něm vzniknout pocit, že se na něj může spolehnout – v ovládání, v bezpečí i v tom, že technologie slouží a nepřekážejí. Že značka rozumí tomu, co člověk v každodenním provozu opravdu potřebuje.

Když se tato zkušenost potvrzuje v produktu, službě, komunikaci i péči, vzniká vztah, který nestojí jen na parametrech, ale na opakované zkušenosti.

Co se podle mě nemění, je silné pouto zákazníků ke značce. Mnozí se k Volvu – a někdy i ke stejnému modelu – vracejí opakovaně, protože věří, že jim bude dlouhodobě vyhovovat.

Kam podle vás směřuje budoucnost osobní dopravy a jakou roli v ní chce Volvo sehrát?

Volvo dlouhodobě směřuje k elektrické budoucnosti, zároveň ale realisticky počítá s tím, že přechod nebude všude probíhat stejně rychle.

Myslím, že budoucnost přinese širší paletu způsobů, jak se pohybovat. Ve městech se bude vlastní vůz přirozeněji kombinovat s vlakem, sdílenou dopravou nebo třeba jízdou na kole.

Pro mnoho lidí ale auto zůstane praktickým prostorem, který jim dává nezávislost a pocit jistoty.

Jeho role podle mě zůstane v jádru stejná: zjednodušovat člověku pohyb a využívat technologie tak, aby mu cestu usnadňovaly.

Současně ale poroste význam toho, aby doprava byla nejen bezpečnější a chytřejší, ale i šetrnější k prostředí, ve kterém se odehrává. I to bude součástí kvality, kterou od ní budeme očekávat.

Láskoznačky 2026Láskoznačky 2026

Chceme být průvodcem, ne jen prodejcem. Freshlabels sázejí na komunitu, kvalitu a důvěru