Planeta se nachází přibližně 48 světelných let od Země. Je asi 1,7krát větší než naše planeta a má přibližně 5,6násobek její hmotnosti. Obíhá kolem chladného červeného trpaslíka, od něhož dostává zhruba 42 procent energie, kterou Země získává od Slunce.

Taková poloha umožňuje, aby se za vhodných podmínek na povrchu vyskytovala kapalná voda. Samotný pobyt v obyvatelné zóně ale ještě neznamená, že planeta skutečně obyvatelná je.

SpolečnostSpolečnost

Kde jsou všichni mimozemšťané? Nový model říká, že vesmírné ticho možná není záhada

Atmosféru prozradilo unikající helium

Vědci použili infračervený spektrograf WINERED na Magellanově dalekohledu v chilské observatoři Las Campanas. V září 2024 sledovali LHS 1140 bhttps://www.eurekalert.org/news-releases/1135901 během přechodu před její hvězdou.

Část světla hvězdy při tranzitu prochází atmosférou planety. Jednotlivé plyny pohlcují určité vlnové délky, a ve spektru tak zanechávají charakteristickou stopu.

Tým vedený Collinem Cherubimem z Harvardovy univerzity zachytil signál helia unikajícího z horní atmosféry LHS 1140 b. Plyn podle modelů proudí do vesmíru rychlostí stovek tisíc kilogramů za sekundu a hvězdné záření jej zahřívá na více než 4700 stupňů Celsia.

Právě únik helia poskytuje důkaz, že planeta atmosféru skutečně má. Při dalším pozorování v roce 2025 se však signál neobjevil. Výzkumníci proto původní data opakovaně analyzovali a dospěli k závěru, že atmosférický únik je pravděpodobně proměnlivý.

Planeta vydržela u neklidné hvězdy

Červení trpaslíci jsou nejběžnějším typem hvězd v galaxii, ale pro život nemusejí být ideálními sousedy. Především v mládí mohou produkovat silné ultrafialové a rentgenové záření, které z menších planet postupně odstraňuje atmosféry.

LHS 1140 b si přesto měla část své původní atmosféry udržet déle než tři miliardy let. Vhodná vzdálenost od hvězdy jí podle autorů studie umožnila přijít o lehčí vodík, ale zachovat větší množství helia.

Výzkumníci tak mluví o možné nové kategorii „heliových světů“. Nejde o malé kopie Země, ale o planety, jejichž atmosférický vývoj se odehrával jinak než u planet Sluneční soustavy.

Významné je i srovnání se sousední planetou LHS 1140 c. Ta stejného večera rovněž přešla před hvězdou, astronomové u ní ale žádnou stopu atmosféry nezachytili.

Nebe není limitNebe není limit

Kdo ovládne Měsíc? USA a Čína rozjíždějí nový vesmírný souboj o budoucnost lidstva

Možná vodní planeta, nikoli druhá Země

LHS 1140 b bývá označována za superzemi, její přesné složení ale není vyřešené. Starší měření naznačovala kamennou planetu, novější údaje připouštějí, že může obsahovat značné množství vody.

Mohlo by jít o svět pokrytý ledem s kapalným oceánem v oblasti obrácené ke hvězdě. Planeta je pravděpodobně slapově uzamčená, takže ke své hvězdě neustále nastavuje stejnou stranu.

Předchozí pozorování Webbovým teleskopem naznačila možnost atmosféry bohaté na dusík, tento výsledek však nebyl dostatečně silný pro definitivní potvrzení. Nová studie zachytila helium vysoko nad planetou, nikoli chemické složení spodní atmosféry nebo podmínky přímo u povrchu.

Objev proto není důkazem oceánu, biologické aktivity ani života.

Jeden z nejlepších cílů pro hledání života

Právě kombinace vhodné teploty, pravděpodobně pevného nebo vodního povrchu a nyní potvrzené atmosféry však činí z LHS 1140 b mimořádně zajímavý cíl.

Další pozorování se zaměří na přítomnost oxidu uhličitého, vodní páry, dusíku a dalších plynů. Teprve jejich poměr by mohl ukázat, zda planeta skutečně udržuje kapalnou vodu a jaké podmínky panují blíže povrchu.

Důležitá je také použitá metoda. Atmosféru se podařilo zachytit pozemním dalekohledem, nikoli pouze pomocí vesmírného teleskopu Jamese Webba. Hledání unikajícího helia by se proto mohlo stát dostupnějším způsobem, jak prověřovat další malé planety kolem blízkých hvězd.

Astronomové ještě druhou Zemi nenašli. Poprvé ale prokázali, že kamenná planeta ve správné vzdálenosti od své hvězdy dokáže atmosféru udržet miliardy let.

A bez atmosféry by hledání života nemělo kde začít.