Problém není v tom, že by svět tyto suroviny nepotřeboval. Bez nich se obnova energetiky a rozvoj čistých technologií neobejdou. Riziko spočívá v rychlosti a způsobu, jakým se těžba rozšiřuje. Ložiska kritických minerálů jsou soustředěna v malém počtu zemí bohatých na zdroje, jejichž krajina se může v příštích letech dramaticky proměnit. Poptávka po těchto surovinách se přitom může do roku 2030 více než zdvojnásobit a do roku 2050 zčtyřnásobit. Vyšší příjmy z těžby mohou některým státům pomoci, nesmějí se však stát jediným měřítkem úspěchu. Nové projekty vznikají pomalu: od objevu ložiska po první produkci uplyne v průměru 15,5 roku. Právě nedostatek snadno dostupných zdrojů může vlády tlačit k razantnějším krokům, včetně snah otevírat hlubokomořskou těžbu bez jasných mezinárodních pravidel.

Bílé zlatoBílé zlato

Amerika sedí na pokladu: lithium v Appalačském pohoří vystačí na stovky let

Když zelená transformace vysušuje vodu

Nejtvrdší dopady nenesou vždy ti, kdo z čistých technologií nejvíc těží. Zpráva United Nations University Institute for Water, Environment and Health upozorňuje, že rostoucí poptávka po lithiu, kobaltu a niklu využívaných v bateriích a mikročipech vyčerpává vodní zdroje, poškozuje zemědělství a vystavuje komunity toxickým těžkým kovům. Zatímco elektromobily mohou snižovat emise v západních zemích, environmentální a zdravotní náklady často dopadají na těžební regiony v Africe a Latinské Americe. „Critical minerals are quickly becoming the oil of the 21st century,“ říká Kaveh Madani, ředitel UNU-INWEH. A dodává otázku, která míří do samotného středu debaty: „What we are selling as a solution to sustainability is actively hurting people somewhere else in the world. How can we then call the transition green or clean?“

Čísla ukazují, proč tato kritika sílí. Produkce vzácných zemin v roce 2024 vytvořila zhruba 700 milionů tun odpadu. V Demokratické republice Kongo, jednom z hlavních světových producentů kobaltu, vedla těžba k rozsáhlé kontaminaci řek využívaných k pití, rybolovu a zavlažování v jihovýchodním těžebním pásu provincie Lualaba. Ženy pracující v sektoru hlásily problémy s reprodukčním zdravím. A přestože těžba stále výrazněji přispívá k ekonomice země, přibližně 64 procent obyvatel Konga nemělo v roce 2024 základní přístup k vodě. Podobný spor se netýká jen Afriky. Na první světové konferenci o odklonu od fosilních paliv v dubnu delegáti varovali, že energetická transformace nesmí být novou záminkou k drancování území původních obyvatel. Jejich lídři zdůraznili, že rozvoj obnovitelných zdrojů nesmí probíhat na úkor dobře chráněného přírodního prostředí.

Šest tisíc cyklůŠest tisíc cyklů

Čína je zase napřed. Její železná baterie má energii na 16 let a je 80× levnější než lithium

Minerály jako rozvojová šance, ne další past

Reakce OSN ukazuje, že nejde o okrajovou námitku, ale o jeden z klíčových testů celé zelené ekonomiky. V červnu 2025 vydala Organizace spojených národů doporučení, podle nichž se mají minerály potřebné pro energetickou transformaci těžit a využívat způsobem, který podporuje lidská práva, ochranu životního prostředí a spravedlivý rozvoj. Tři principy jsou jednoduché, ale náročné: lidská práva mají stát v centru rozvoje, musí být zajištěna integrita životního prostředí a planety a celý systém má být postaven na spravedlnosti a rovnosti.

To však neznamená, že těžba kritických minerálů musí být pouze hrozbou. UNCTAD ji označuje za významnou rozvojovou příležitost pro několik zemí. Rozhodující je, zda zůstanou jen vývozci surové rudy, nebo dokážou posunout část hodnotového řetězce domů. Lokální zpracování a přidávání hodnoty může výrazně zvýšit ekonomické výnosy. V Demokratické republice Kongo například místní zpracování kobaltu v roce 2022 téměř ztrojnásobilo exportní hodnotu, která vzrostla ze 167 milionů na šest miliard dolarů. Aby se to podařilo i jinde, musejí vlády uzavírat smysluplné dohody se soukromými firmami a zajistit výrazné zapojení státu. Jinak hrozí, že čistá energetika jen zopakuje starý model: bohatství odteče pryč, škody zůstanou na místě.