Kosmická pavučina patří k největším strukturám ve vesmíru, ale dlouho byla vnímaná jako statická kostra, na níž jsou „zavěšené“ galaxie. Nová data ukazují opak: tyto struktury se mohou pohybovat a vykazovat systematickou rotaci.

Tým vedený Madalina Tudorache z University of Oxford analyzoval vlákno vzdálené přibližně 140 milionů světelných let. Zaměřil se na skupinu 14 galaxií obklopených vodíkovým oblakem o délce asi 5,5 milionu světelných let. Jak vyplývá ze studie publikované v Monthly Notices of the Royal Astronomical Society, právě jejich rotační chování umožnilo rekonstruovat dynamiku celé struktury.

Klíčové je měřítko. Studované vlákno je součástí většího systému dlouhého přibližně 50 milionů světelných let, který obsahuje více než 280 galaxií. Analýza ukazuje, že se tato struktura otáčí rychlostí zhruba 110 km/s. Podle studie jde o jednu z největších rotujících struktur, jaké byly dosud ve vesmíru pozorovány.

VesmírVesmír

Do vesmíru bude vypuštěn další český satelit. Stojí za ním nejprestižnější univerzity Česka i Slovenska

Výklad dat není jednoznačný.Rotace jednotlivých galaxií se systematicky mění podle jejich polohy ve vlákně, což vylučuje náhodný efekt. Naznačuje to, že nejde o izolovaný pohyb galaxií, ale o kolektivní dynamiku celé kosmické struktury.

Důležitý je i vývojový kontext. Vlákno obsahuje vysoký podíl galaxií bohatých na plyn, což ukazuje na ranou fázi jejich vývoje. Právě v takovém prostředí probíhá intenzivní tvorba hvězd. Podle studie tak filamenty fungují jako kanály, které distribuují hmotu a určují tempo růstu galaxií.

Na význam tohoto zjištění upozorňuje Oxfordská univerzita ve svém výstupu: vlákna kosmické pavučiny nejsou pasivní prostředí, ale aktivní faktor, který ovlivňuje rotaci, morfologii i vývoj galaxií.

TechnologieTechnologie

Einsteinovy červí díry možná nejsou tunely vesmírem, ale mosty času